Včera se dočkala křtu kniha Než odejdu navždy. Kniha vypráví silný příběh o hrdinství obyčejné ženy, která z lásky ke svým dětem dokázala pohnout horou a v pokročilém stádiu rakoviny, jen několik měsíců před smrtí, bojovala o jejich budoucnost.

nezNa pultech knihkupců se objevila kniha Nakladatelství Fragment „Než odejdu navždy“ francouzské autorky Marie-Laure Picat, kterou do českého jazyka přeložil MUDr. Jan Cimický. Jedná se o dojemný emotivní příběh, neskutečně hrdinský a statečný boj, o ukázku síly a lásky, který si získal srdce lidí na celém světě. Zároveň se jedná i o osvětu v oblasti rakoviny, které je stále potřeba věnovat pozornost. Kniha se ve Francii okamžitě stala bestsellerem – za první tři měsíce se prodalo 65 tisíc výtisků – a byla prodána práva na film.

Když lékaři sdělili Marii-Laure Picat, že onemocněla rakovinou a zbývá jí pár měsíců života, nemyslela na sebe, ale na své čtyři malé děti. Snažila se pro ně najít náhradní rodinu, aby mohly vyrůstat nerozdělené spolu až do své plnoletosti. „Když jsem zjistila, že jsem nemocná, věděla jsem, že musím udělat jedinou věc: ochránit své děti,“ řekla Picat v rozhovoru pro francouzskou televizi TF1. „Potřebovala jsem se ujistit, že budou vyrůstat nadále všichni spolu jako rodina.“

Úřady jí nicméně řekly, že konečné rozhodnutí o tom, kdo se postará o její děti, není na ní – o jejich umístění rozhodnou francouzské sociální služby. Picat se rozhodla udělat něco, což, jak později přiznala, jí nebylo příjemné: svůj příběh zveřejnila v médiích. V tisku po celé Francii se objevily zprávy o boji Picat a z ní se zanedlouho stala národní hrdinka.

Brzy jí lidé z celé Francie začali posílat dopisy na podporu, někteří společně s šeky a hotovostí. Nejprve všechny posílala zpět. „Nedělám to celé pro peníze,“ řekla později tisku. „Ale když na tom lidé trvali, rozhodla jsem se vložit všechny peníze na bankovní účet, aby je děti mohly později využít.“

Kniha „Než odejdu navždy“ vysvětluje, proč cítila potřebu zaujmout pozornost veřejnosti, která jí nikdy nebyla příjemná. Picat dala všechny peníze, které dostala z prodeje knih, stranou pro své děti, a to samé udělala, když se prodala práva na film. „Psaní mého příběhu není jen o zajištění finanční budoucnosti mých dětí. Je to můj odkaz pro ně,“ řekla. „V knize odpovídám na otázky, které by mohly v budoucnosti mít o tom všem nebo o mně.“ Po její smrti se zvedla mimořádná vlna solidarity. Odvaha této mladé maminky je příkladem a inspirací pro lidi na celém světě.

Názor redakce

Při čtení knihy se vám od začátku bude do hlavy vtírat jedna nepříjemná myšlenka. Už po prvních přečtených stránkách vás napadne, jak nefér dokáže svět být. Jak je možné, že taková osobnost, jakou Marie-Laure bezpochyby byla, si zasloužila tak nespravedlivý osud? Kniha totiž nevypráví jen o její nemoci a jejím boji s francouzskými úřady, které ji házely klacky pod nohy, ale také o jejím dětství a mládí. O tom, jak vyrůstala bez matky, otec ji zneužíval. O zpackaném manželství, lhostejnosti jejího muže. I o nevydařeném těhotenství.

Osobně musím přiznat, že jsem si při čtení nedokázala udržet odstup, který jsem si nařídila ve chvíli, kdy jsem ji měla poprvé v ruce. Slzela jsem už u předmluvy, kterou Marie-Laure adresovala svým dětem.

Marie-Laure nesázela ani v životě, ani při psaní knihy na vytříbený vypravěčský talent, ale šla rovnou na věc. Nazývala věci pravými jmény a nebála se nikdy říct, jak věci ve skutečnosti jsou. Možná právě pro svou přímost a jednoduchost, ve vás kniha zanechá tak silné pocity.

Byla to velká osobnost. Mohla se v tichosti litovat a nenávidět svět za svůj osud. Místo toho se rozhodla pustit se do těžkého boje. Nikoli se svou nemocí, ale s francouzskými úřady. A to jen proto, aby zajistila budoucnost svých dětí. Aby o jejich budoucnosti nerozhodl soud až ve chvíli, kdy se stanou sirotky. Aby mohly i nadále vyrůstat spolu a jejich život se změnil co nejméně. Tato žena dokázala pohnout horou. A patří jí můj obdiv. Zcela jistě si zaslouží i váš.