Jak už jsem nakousla v první ranní novince, mou nejoblíbenější filmovou pohádkou je Nekonečný příběh. První díl, ty další dva už jsou méně srdeční záležitost. Jsem moc zvědavá, jak dopadne remake tohoto filmu.
Ale u mě je i tady víc prvních míst. Třeba želví nijové, byli moji hrdinové předškolních let. Hlavně šibal Michelangelo. Ve svých osmi letech jsem na videokazetách našla Asterixe a překvapení pro Ceasara. Jela mi i několikrát za den.
Je docela přisprostlá, ale naprosto vyhovující mé nátuře i po patnácti letech. Hlášky v téhle kreslené pohádce jsou nezapomenutelné. A s rodinou dokážeme citovat zpaměti celé pasáže. Například jedna hodně oblíbená se používala uprostřed hádky: „Já jsem klidnýýýý!!" „Néé! Ty né! Já, já jsem klidný!"
Velké překvapení bylo, když jsem tuhle pohádku s původním dabingem (později byla předabována a zeslušněna, což už nemá to kouzlo) objevila v naší trafice. Skočila jsem po ní střemhlav a upalovala rovnou do obýváku k televizi. Sice možná nechápete, jak tohle může někdo publikovat jako materiál pro děti, ale pro mě to byla jediná věc, u které jsem vydržela hodiny.
„Obelixi, vždyť víš, že nemám rád, když ničíš les."
„Jakej les?"
„No tady, okolo."
„Aha, jenže ten les není vůbec vidět, protože je to tu samej blbej strom."
„Tak si zapiš za uši, že na Galy nikdy nebudeš útočit. Rozumíš, debile jeden zelenej?! Podívej se - ze všech Caesarových podrobených provincií je Galie nejvzpurnější. A ze všech galských vesnic je tahleta nejnebezpečnější. Nikdy tam nelez, kreténe. Jsou to krvelačné bestie, odporné příšery, barbaři a divoši, lumpové, surovci a bezcitný hovada."
O pár minut později: „Není to debil, je to imbecil."
A jaká je vaše oblíbená pohádková hláška?
Dnešek se ponese ve znamení pohádek. Jaká je vaše oblíbená pohádka? Kterou nejčastěji vyžadují vaše děti? Jakou pohádkovou bytostí byste chtěla být? Kterou postavičku máte nejraději? Vymyslela jste si někdy vlastní pohádkový příběh (vyjímaje vysvětlení, proč nejdete včas domů)? Co se vám vybaví jako první, když se řekne pohádka?
Pište jako obvykle na adresu redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Angelika.Devil — #15 Jo!
A vyvrcholením každé žranice je, krom ohlodání divočáka na JEDNU kost
, pověšení Trubadixe na strom, aby nezpíval
OlgaMarie — #13 Idefix :)
Asterixe a Obelixe miluju. Jen si nikdy nemohu vzpomenout na jméno toho psiska. To jsem se s nimi ale seznámila až když jsem si šla zopakovat dávné školní znalosti z francouzštiny, kde nám mladá Francouzka rozdala tento komix, aby rozpoznala, kdo co umíme!
Králíček4 — #11 Lyoness — #7 Však o kresleném je taky řeč
Asterixe ani nemusíme a když tak kresleného.
jako malá jsem na pohádky moc nebyla, přišla jsem jim na chuť až věkem
jazuzinka — #8 o tom nepochybuji
Eva Soukupová — #6
o trochu... bóže, to je o pár let.... duševně jsme ovšem pořád stejně mladé
Nekonecny pribeh moc nemusim - to se mi moc nelibilo. Asterix ano, ale ten kresleny.
Jako dite jsem mela rada jak klasicke pohadky, tak i Gumidky, Chipa a Dalea nebo Kaceri pribehy.
jazuzinka — #5 87. Myslím, že jsem mladší
Evi, mluvíte mi z duše, tyhle věci miluju taky a pouštím je pomaloučku i svým dětem. my budeme tak asi stejný ročník narození
Já jsem za mlada sledovala "My z kačerova" příběhy strýčka Skrblíka. Škoda že to nikde nedávají aby to viděly i moje děti.
dadma — #1 Na Pokénomy jsem už moc stará, ale Želvy běžely už před osmnácti lety. Ale taky jsem milovala klasiku - Maxipsa Fíka, Krtečka, Amálku a spol.
Vyrostla jsem na klasických pohádkách, nějak tyto nemusím
Milá Evičko je vidět,že jste jste vyrostli na úplně jiných pohádkách nebo spíše pohádkových a komediálních příbězích, nežli my dříve narození.Nekonečný příběh jsem se svými dětmi také viděla několikrát a u Asterixe se člověk zasměje.Ninjové a Pokémoni zase frčeli u vnuka.Je vidět, že každá generace má to své.