Ona ani manžel nejsou milovníky psů, zvláště pokud by s nimi měl žít v jejich malém bytě. Jeho děsí nemalé finanční náklady, ji zase všudypřítomné chlupy, špinavé packy a spousta starostí, které by beztak dopadly na ni. Jenže jejich dcera poslední tři roky nemluví o ničem jiném, než že by si přála pejska.
Foto: Shutterstock
„Má je všude. Na oblečení, v knihách, na samolepkách… A moc by chtěla dostat štěně jako dárek za vysvědčení, k Vánocům, k narozeninám, prostě při jakékoli příležitosti. Vůbec nevíme, po kom tuhle zálibu získala. My s manželem jsme jako děti zvíře nikdy neměli, ani naši rodiče tomu nejsou naklonění. U nás zvíře v bytě nepřichází v úvahu,“ kroutí rezolutně hlavou maminka Tereza, které ale bylo Adélky přece jen líto. Tak přemýšlela, jak by se dal udělat kompromis. A přišla na to.
Vzpomněla si, že si jí sousedka tři patra nad nimi nedávno stěžovala, jak se jí už špatně chodí. Že je nejraději doma. Jenže musí venčit svého psa. „Najednou mi to secvaklo. Doběhla jsem za ní, slovo dalo slovo, a druhý den už naše Áďa cupitala s jejich voříškem Benem na procházku do parku. Radostí celá bez sebe,“ usmívá se Tereza s tím, že nešlo o žádný jednorázový zážitek. Její dcera chodí sousedce vypomáhat den co den.
„Venčí ho, cvičí, ale taky češe a krmí. Je nadšená, i když není ve skutečnosti její. Sousedka je zase ráda, že se nemusí honit. A myslím, že i proto, že má díky Ádě taky trochu společnost. Samota není pro nikoho dobrá,“ dodává Tereza.
Čtěte také:
- Zvířata dětem prospívají, říkají psychologové. Šest důvodů, proč jim pořídit domácího mazlíčka
- Adopce psa nebo kočky z útulku má svá pravidla. Podmínky mohou zájemce překvapit
Nový komentář
Komentáře
Nase decka chodivaly vencit pejsky do utulku. Samzrejme detem pujcovali mensi a nekonfliktni pejsky.
Taky jsem tam parkrat byla, bylo to fajn a pejsci byli vdecni.
No, já jenom doufám, že je ten pes dost malý na to, aby ho fyzicky zvládlo osmileté dítě. A že Tereza uzavřela dobrou pojistku pro případ, že její dcera toho psa nezvládne a on někoho pokouše nebo udělá jinou škodu. Protože by bylo nefér, aby to potom musela platit ta majitelka psa. Na první pohled to vypadá jako win-win situace, ale nepodceňovala bych rizika. Osobně to poslední, co bych toužila venku potkat, je dítě bezmocně vláčené na vodítku za psem dvakrát větším, než je samo, a dospělý nikde.
Vsak to je super řešeni.