V nížinách se udělalo hezky, slezl sníh a o slunečném víkendu už lze vyrazit na kole. Ačkoliv jaro podle kalendáře ještě nezačalo, můžeme vyrazit na cyklistickou túru i s malými potomky. Nabízíme dva tipy skoro po rovině, kde se rodiče nezpotí a děti nezmrznou.
Obě trasy zvládnou i malé děti na vlastním kole, nebo třeba v sedačce či na vozíku za dospělým, protože stoupání je na nich jen mírné.
Navíc se ztratíte v davu, protože na všech popsaných cestách jezdí více cyklistek a cyklistů, než kolik chodí pěšáků.
Lednicko-valtický areál
Spousta lidí zná jihomoravský zámek Lednice. Někteří si prošli i zámecky park s romantickým skleníkem a labyrintem geometricky sestříhaných keřů. Ale nemnozí si užili zdejší přírody.
Pojeďme si tedy udělat dvanáctikilometrový pohodlný výlet po lesních cestách do krajiny, kterou místní šlechtický rod Lichtensteinů přetvořil z močálovitých lužních lesů na oázu odpočinku.
Z Lednice pojedeme nejprve podél Zámecké Dyje, poté objedeme Lednické rybníky, vystoupáme do dubových a habrových lesů a nakonec skončíme ve Valticích. Uvidíme turecký minaret, řecký Apollonův chrám, rustikální Nový dvůr, středověký pomník svatému Hubertovi a empírový vítězný oblouk zvaný Randez-vous.
Vše je sice kašírované a jen jakoby, protože se samozřejmě nejedná o originály. Ty však díky svému stáří nějakých dvě stě let už mají dostatečnou patinu na to, aby se daly brát vážně. Ve své době ovšem byly zřejmě jako pěst na oko, podobně jako dnes plastové napodobeniny renesančních nebo antických schodišť u některých podnikatelských sídel.
Čas: 1/2 dne
Na start: vlakem do Břeclavi a odtud lodí do Lednice, nebo vlakem rovnou do Podivína
Domů: vlakem z Valtic
Na Karlštejn nejezdíval jeho stavitel Karel IV. z Prahy, ale z královského města Berouna. Z hlavního města by totiž musel překonávat hluboké lesy, rokle a hřebeny, kdežto z Berouna to vzal pohodlně po rovině podél vody.
Touto cestou dnes proudí každý víkend desítky cyklistek a cyklistů, celé rodinky na kolech i osamělí lovci kondice. Snad ani nepotřebujeme mapu.
V Berouně se dostaneme na levý břeh Berounky a po nové asfaltové cyklostezce na břehu mezi řekou a skalami jedeme až do obce Srbsko. Jestli chcete jíst a pít, doporučujeme to udělat v některé ze srbských restaurací, dál už to bude dražší.
Do Karlštejna odtud vede dokonale rovná silnička s hladkým asfaltem. Podle nátury si užijte sportovní rychlou jízdu v háku jako závodníci jeden za druhým, nebo naopak vychutnávejte poklidným šlapáním výhledy na řeku ve skalním kaňonu.
Čas: 1/2 dne
Na start: vlakem do Berouna
Domů: vlakem z Karlštejna
Vozík, sedačka nebo tyč?
Rodiče mohou vozit malé děti buď ve vozíku, nebo na cyklosedačce. Jaké jsou jejich výhody a nevýhody?
Ale kdo to má všechno tahat? Na delší výlety proto zapojují vozíky za svá kola především otcové. Na krátké pojíždění po městě nebo vesnici to zvládnou i slabší ženy.
Řízení soupravy kolo-vozík se podobá nákladnímu autu. Zatáčky je potřeba nadjíždět, ve vyšších rychlostech je nutné dávat pozor na převrácení vozíků. Děti v nich lze vozit od půl roku do přibližně pěti let. Záleží na tom, jakou máte kondici a jak rychle pasažér přibývá na váze.
Pokud trávíte čas na kole mimo hlavní silnice, není nic lepšího než dobrá sedačka dozadu za sedlo. Měla by trochu pružit, umožnit pevné upnutí dítěte přes ramena i pas a chránit hlavu, ramena a nohy. Ježdění se sedačkou je opatrně možné už od tři čtvrtě roku, ale delší výlety se doporučují až ve dvou letech.
Při jízdě se sedačkou se na rozdíl od vozíku musí myslet hodně dopředu. Včas přehazovat, držet rovnováhu při pomalé jízdě, při zastavení nenechat spadnout kolo na zem, nedrncat, terénní nerovnosti přejíždět hodně opatrně a neustále kontrolovat dítě za zády.
Sedačky dopředu, které se upínají na rámovou trubku kola, jsou na delší ježdění nepohodlné. Rodič šlape s koleny od sebe, bradou naráží do helmy dítěte a neustále bojuje se stabilitou.
Spojovací tyč
Děti, které se už udrží v sedle, ale moc toho ještě neušlapou, mohou jejich otcové zapojit na spojovací tyč. V obchodech je najdete spíše pod anglickým označením trailgator. Přední kolo dětského bicyklu se zvedne nad zem a na zadním se jede.
Jestli se s vozíkem jezdí jako s náklaďákem, tak řízení soupravy dvou bicyklů spojených trailgatorem připomíná práci tiráka s dlouhým návěsem. Malý cestující se ovšem cítí pohodlně jako na kolotoči. S řídítky může dělat, co chce, ale ono to samo jede.
Foto: Jakub Turek a archiv
Připravil server www.horydoly.cz
Nový komentář
Komentáře
na kolo bych ráda,ale můj syn je lenivý a nechce šlapat a proto ještě nemá kolo!!!kdo by ho pořád tahal.
jezdíme často na kole s dcerkou
ČD dělají všecko pro to, aby je používalo co nejméně cestujících. My jsme dřív nechávali kola posílat den předtím, než jsme jeli na dovolenou. Vyplňovali jsme tiskopis, štítky na kola, platili jak mourovatí, trnuli, aby nám kola doručili na místo, kam jsme jeli (adresa 2x na kole čitelná a přece to ztratili), aby nám cestou nepomlátili přehazovačky - no, a najednou tu službu zrušili a šmytec. Můžeme si to samozřejmě přepravovat sami, že? Zjistit, který vlak bere i kola a když 3x přestupujete, tak máte celý den o zábavu postaráno... A tak máme auto.
gerda: ono někdy stačí slušně požádat. Matky nemůžou očekávat (ale vesměs očekávají), že aniž by píply, tak se hned všichni přetrhnou. Automaticky.
gerda: Potvrzuji, moji kolegové z VŠ, kteří jeli na kurz s koly vlakem, s tím měli problém. Jedna kolegyňka to předem zjišťovala a hodně s předstihem chtěla zamluvit místa pro kola a na ČD jí vyloženě řekli, že kola ne
tatulah: slušnost v žádném popisu práce není.
Bonsai: a maj to v popisu práce, nebo čekáš, že až tě uvidí, tak přiběhnou na pomoc?
gerda: nás jezdí vždycky hodně, takže s nakládáním nebyl nikdy problém ani když byly děti malé. Ale občas je problém se po nedělním výletě vejít třeba s dvanácti koly do motoráčku.
gerda: Je to přesně jak popisuješ. Obvykle kolem postává několik chlapů železničářů a pozorují mě, jak s dítětem v šátku a druhým na povel pomáhám manželovi vzpírat výstroj do vlaku. Nakonec to pak psychicky nevydrží nějaká křehká průvodčí a za dohledu svých ramenatých kolegů mi pomůže.
Jestli to dobře chápu, tak radíte nastoupit do vlaku s kolem a pak vystoupit ve zmíněných stanicích a pokračovat na kolách? Možná by bylo dobré upozornit na to, že ne všecky vlaky kola berou a jestli si někdo myslí, že si kolo podá jako spoluzavazadlo a zaměstnanci ČD že se o ně (za nemalý obnos)postarají - naloží a vyloží -
. Chci vidět rodinu s dítětem, jak táhne bágly, dítě, kola, nakládá, nastupuje a pak ještě najde sílu na nějaké ježdění.
Já už se taky nemůžu dočkat. Ale teď jsem zjistila, že jsme místo pomocných koleček pro začínajícího cyklistu mohli rovnou pořídit ta flipflop kolečka, co jdou sklopit pro připojení k tyči, musíme dokoupit tyč a pro mimino bezpečnostní sedačku do vozíku. No co se dá dělat. Když musíš, tak musíš.
já se těším, to zase ale bude řečí....
že jedu pomalu, opatrně, brzdím z kopce.....ale mě to nevadí 
Slabší žena utáhne vozík aspoň ve městě? To mě teda namíchlo. Nejen že to tak není, ale logicky přece starší dítě připojíte na tyč a nový sourozenec dědí vozík s proviantem. Kdopak to asi potáhne? Druhý tatínek? Vozík jsme za tři roky nepřevrátili ani jednou, nevím, jak autor vyjíždí zatáčky. A stabilita je luxusnější než u sedačky, protože těžiště je prostě níž. To dává pocit, že váha nákladu je vlastně menší. Nechci nijak snižovat výhody sedaček na kole, ty mají taky svoje kouzlo a děti je mají rády, jen mě nadzvedlo to "chlapské" pojetí.
Prima hned bych vyrazila, ale na doporučovanou cyklostezku na Karlštejn o víkendu ani náhodou
O víkendu je ten asfaltový kousek naprosto neprůjezdný, protože je plný pěších s kočárkama a bruslařů.
....po nové asfaltové cyklostezce na břehu mezi řekou a skalami jedeme až do obce Srbsko..... Tak to není vůbec pravda, asfalt vede jen k lomu Alkazar a dál se jede sice po rovině, ale po hodně špatné cestě, kde by se s vozíkem za kolo dalo projet dost špatně. Ale je skvělé, že tam už nejsou ti bruslaři a pejskaři.