Foto: Shutterstock
V ideálním případě se na výši výživného pro děti domluví rodiče tak, aby byla spokojenost na všech stranách. I zákon předpokládá, že ho budou platit dobrovolně. Jenže tak to bohužel nefunguje vždy, a proto musí do tahanic nezřídka vstoupit soud. Při vyměřování výše alimentů přihlíží k celé řadě skutečností – tady jsou ty nejdůležitější.
Od doporučující tabulky až po životní úroveň
Ministerstvo spravedlnosti sestavilo Doporučující tabulku výživného, kde stanoví, jakou část ze svého čistého příjmu by měl dotyčný rodič dítěti posílat. Nezapočítává se jen výplata, ale také sociální dávky, příjmy z pronájmu, výsluhy a další zdanitelné příjmy. Toto je pevná spodní hranice výživného z čistého měsíčního příjmu pro případ, že ho rodič posílá jen jednomu potomkovi.
|
Dítě předškolního věku (0 až 5 let) – 14 % Školák na 1. stupni ZŠ (6 až 10 let) – 16 % Školák na 2. stupni ZŠ (11 – 15 let) – 18 % SŠ a vyšší stupně vzdělávání (od 16 let) – 20 % |
S každým dalším vyživovaným dítětem se procento snižuje. Jde ale o výživné doporučené a ve standardních případech. Soud dále zohledňuje spoustu proměnných a důležitých okolností. Českému právu záleží také na:
- podílu na osobní péči o dítě (tedy kolik času se každý z rodičů fakticky stará o dítě),
- životní úrovni rodičů – majetek rodičů (finanční prostředky, nemovitosti, auta…) nebo využívání prostředků společnosti, v rámci které rodiče podnikají, pro vlastní potřebu,
- příjmu a ekonomické situaci nových partnerů rodičů, pokud sdílí domácnost a společně hospodaří,
- nutných výdajích rodičů spojených např. se zdravotní péčí, bydlením apod.,
- způsobu, jakým se rodič podílí na dalších nákladech dítěte (mimořádné výdaje, spoření, platby za kroužky, nákup výbavy apod.)
| Vyživovací povinnost nezahrnuje pouze zajištění výživy ve smyslu základních potravin, ale také uspokojování ostatních hmotných i nehmotných potřeb (bydlení, ošacení, léčebné, kulturní, sportovní a rekreační potřeby apod.). |
Jakmile je výše výživného stanovena, měl by ho rodič pravidelně a v celé výši předávat dítěti, respektive do jeho 18. narozenin druhému z rodičů. Nesmí ji svévolně o nic oklešťovat. „Je-li již vyživovací povinnost stanovena, pak ji nelze uměle snižovat nákupem dárků pro dítě, placením kapesného nebo jiným vylepšováním, co rodič dítěti poskytne. Tyto extra platby může soud reflektovat při stanovení výživného, ale nelze si tak snižovat měsíční splátky,“ upozorňuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Co když rodič se soudem nespolupracuje?
Určitě se mu to nevyplatí. „Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti rodič soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit, ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce (tj. 96 500 Kč),“ uvádí Portál občana.
Jak se výživné liší při výlučné nebo střídavé péči?
Nezáleží jen na zvoleném typu péče, ale opět hlavně na skutečnosti, jak moc se oba rodiče do života dítěte zapojují. Pokud druhý rodič pouze platí výživné a s dítětem tráví jen minimum času, například o prázdninách, je to jiná situace, než když se do života dítěte aktivně zapojuje, tráví s ním několik dní v měsíci, kdy mu poskytuje stravu, zázemí i péči a průběžně se podílí i na mimořádných výdajích.
Na druhou stranu ani střídavá či společná péče stanovení vyživovací povinnosti nevylučují. „Důvodem je, že na osobní péči o dítě se rodiče nemusí podílet rovnou měrou, nebo jejich příjmy jsou natolik rozdílné, že by se životní úroveň dítěte markantně lišila v době, kdy o dítě bude pečovat matka, a v době, kdy o něj bude pečovat otec. Soud může rodičům uložit, aby si výživné platili navzájem,“ doplňuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí s tím, že rodiče jsou povinni živit své děti do doby, než jsou samy schopné obstarat si obživu.
- Připravuje-li se dítě na budoucí povolání (studuje v prezenčním programu), pak vyživovací povinnost zásadně trvá, dokud dítě nenabude 26 let.
- Je-li dítě nemocné nebo invalidní, vyživovací povinnost může trvat i po dosažení 26 let věku.
- Jestliže se dítě vdá nebo ožení, přechází vyživovací povinnost na jeho partnera.
- Vyživovací povinnost k dítěti mohou mít i další jeho předci (tj. prarodiče, praprarodiče), přednostně jsou to však vždy rodiče.
Co když rodič vyživovací povinnost neplní?
Může se dopustit trestného činu zanedbání výživy. „Dopustí se jej ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, a bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Ten, kdo se úmyslně vyhýbá takové své zákonné povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta,“ uvádí Portál občana.
Zdroj informací: Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Justice – Manuál pro práci s doporučenou tabulkou k určování výživného dětí, Portál občana, Občanský zákoník - § 910 zákona č. 89/2012 Sb.
Nový komentář
Komentáře
"V ideálním případě se na výši výživného pro děti domluví rodiče tak, aby byla spokojenost na všech stranách. I zákon předpokládá, že ho budou platit dobrovolně. Jenže tak to bohužel nefunguje vždy, a proto musí do tahanic nezřídka vstoupit soud."
...tak tohle pobavilo. Co nemáte sepsané soudem, to tady u úřadů nikde nikoho nezajímá! Tenhle stát si soudy zaplavuje sám, není tu vůbec žádná snaha o to, aby si lidé mohli něco domluvit (což jsem s ex neměla nikdy problém!) bez toho, aby jim do toho žvatlala nějaká chytrá paní z úřadu a neprošlo to kolečkem státem placených soudců a hromady podavačů papíru, co vám musí strkat rypák do přijmu a do majetku atd. ...schválně si jděte na nějaký úřad nebo do třeba jen do školy a oznamte tam, že s ex sice už dávno nežijete, ale dohodli jte se, že děti máte tak a tak....první, co vám řeknou je, že potřebují rozsudek a po nějaké době začnou prudit ještě s nějakými kolky a tak, protože rozsudek už je starý a vy jste se od té doby už dovolili se dále nesoudit a neměnit ho, takže kdoví jestli jim nepředkládáte něco neplatného, že ?:D