Vypadá jako jabloň, ale jen do té doby, než začne kvést. Větší bílo-růžové kvítky se sice také postupně promění v zelená jablíčka, ale jsou celá pokryta jemnými chloupky. Ty postupně mizí a na podzim můžete sklízet velké, žluté plody podobné jablku či hrušce (záleží na kultivaru). Jen do nich nekousejte, nepochutnali byste si. Jsou tvrdé, suché a trpké, dokonce mohou způsobit i žaludeční potíže. Rozhodně je ale nezatracujte! Jejich chvíle teprve přijde. Stačí je tepelně zpracovat. O čem že to tu celou dobu mluvíme? O kdoulích. Že stále nevíte, o co jde? Vaši babičku či prababičku by tento název jistě nepřekvapil. V zahradách naši předků měly už ve středověku své nezastupitelné místo.
5a140c2ba8bedobrazek.png

Kdouloň bývá často zaměňována za kdoulovec. Přitom ale jde o zcela jinou rostlinu. Kdoulovec je okrasný keř, jehož plody, malvice, se sice kdoulím vzdáleně podobají, ale jsou zelené a lesklé, bez chloupků.

Jde o velmi staré ovoce s botanickým názvem cydonia, který je pravděpodobně odvozen od krétského města Kydonia. Až 6 metrů vysoký strom pochází ze Střední Asie, a tak se mu lépe daří v teplejších oblastech naší republiky. To ale neznamená, že jinde neplodí. Vydrží teploty až do minus 30 stupňů Celsia a jeho výhodou je i to, že kvete později než jabloně, takže ho neohrozí mrazíky. Líbí se mu ale na slunci nebo v polostínu, v kyselejší půdě.

Co si počít s úrodou?

První, co vás na kdoulích uchvátí, je jejich vůně. Je specifická a těžko popsatelná, snad něco mezi jablky, hruškami a citrusy. Podstatné ale je, že pár plodů dokáže provonět celý byt. A co teprve, když se pustíte do jejich zpracovávání! To je možné celou řadou způsobů.

Kdoule? Kdepak, takto vypadají plody kdoulovce
Kdoule? Kdepak, takto vypadají plody kdoulovce

Jedním z nich je marmeláda. Však této dobrotě taky daly jméno. V portugalštině se totiž kdoule nazývají „marmelo“. Díky vysokému obsahu pektinu ani není třeba přidávat želírující přísady, jen nezapomeňte přidat dost cukru. Ideálně půl kilogramu na kilogram kdoulí. Z ovoce ale můžete přichystat také přírodní želé či kompot, popřípadě nasušit křížaly. Anebo z nich upéct skvělý „hruškový či jablečný“ moučník. Jen myslete na to, že kdoule je sušší než jablko či hruška. Ale receptů existuje celá řada, určitě si vyberete ten svůj.
Hlavně se nenechte odradit jejich zpracováním – jelikož jsou tvrdé, dá loupání a krájení trochu práci. Jestliže nechcete, aby nakrájené kdoule zhnědly, namočte je od citronové vody. A pozor, také trochu barví ruce.

Kdoule ale našim předkům nesloužily jen jak výtečný pokrm. Jejich místo bylo také v prádelníku, který krásně provoněly. Toto ovoce, pokud je zdravé, má totiž tendenci spíše sesychat, než se kazit jako třeba jablka.

Říká se také, že šťáva z čerstvých kdoulí je výtečná na pleť, kterou zbavuje vrásek a stahuje póry.5a140b4232a45obrazek.png

Co se skrývá uvnitř?

Kdoule nejen chutnají a voní, ale jsou také zdravé. Zlepšují trávení, zastavují průjem a působí i proti bolesti v krku. Kromě pektinu obsahují vitaminy A, B a C (vitaminu C mají dokonce jednou tolik, co jablka), vysoký podíl draslíku, ale také vápník, železo, měď, fosfor a zinek, vonné silice, trpké třísloviny a kyseliny a zhruba 10 % cukru.

Proč jsou zlatým jablkem?

Vzpomínáte si na příběh z řecké mytologie, kdy Paris rozhodoval, která ze tří bohyň je nejkrásnější?  Nakonec daroval „zlaté jablko“ Afroditě, bohyni lásky. Ano, oním zlatým jablkem byl pravděpodobně plod kdoule.

Čtěte také:

Uložit

Reklama