Knihy o tom, jak si konečně začnu užívat, teprve až mi bude čtyřicet, padesát, ne-li víc, jsou sice svižně a optimisticky napsané, ale já jim moc nevěřím.
Ať mi nikdo nenamlouvá, že budu hezčí, vitálnější, zravější a vyrovnanější než před dvaceti lety. Budu mít možná víc peněz a zkušeností, ale nevím, jestli to vyváží výhody mládí, kdy třeba vydržíte spát dvě hodiny denně několik nocí za sebou a nejen, že vás to fyzicky neporazí, ale ještě vám to prospěje...:-)

Nic, vůbec nic proti těmto knihám a autorům nenamítám, ale jsem přesvědčená o tom, že to, jak budu vypadat a cítit se za deset, dvacet let, záleží v první řadě na tom, jak žiji teď, kolik mám na sebe času a kolik do sebe mohu a chci investovat peněz. Právě teď, dokud je mi pětadvacet, třicet...

Neumím si dost dobře představit, že ženská, která je od mládí utahaná, má plno starostí se dvěma ratolestmi, nízký plat a prakticky žádný čas na sebe, se v pětačtyřiceti, až se děti osamostatní, jako mávnutím proutku mění v šarmantní, svůdnou, svižnou ženou, která vypadá velice mladě a pěstěně...
Kdy se stává vyrovnanou a optimistickou vitální babičkou, která si užívá, protože už ví, jak na to, cestuje, kultivuje své záliby, vzdělává se a sportuje ....Ví si se vším rady, netrpí úzkostmi a pochybnostmi,a je se svým věkem spokojená...

Aby to tak bylo, tak to v první řadě vyžaduje, aby na celé ty roky předtím chránila své zdraví a hýčkala svůj zevnějšek...
Jenže to by stihla akorát tak chodit do práce, která ovšem musí vynášet, a pak už by si jen užívala a starat se o sebe (ovšem bez výčitek svědomí, aby si neuhnala žaludeční vředy).

Jinými slovy, být prakticky nedotčená běžnými starostmi o rodinu, protože ty by ji okrádaly o čas, dělaly jí vrásky na čele a ničily její psychiku. Pořád ve mně hlodá červíček pochybností, že vypadat v padesáti letech odpočatě a uvolněně je v první řadě pořádná fuška...:-)
Což si skoro odporuje...

Co si o tom myslíte vy?

 

Reklama