Řekněme, že je vám 13, narodili jste se v cizí zemi a chcete vydělat rychle 10 dolarů. Napadlo by vás někdy napsat a vyžádat si těch 10 dolarů – od amerického prezidenta? Nesmějte se, jednoho třináctiletého šikulu to napadlo.
Nestydatost takového požadavku byla tak výjimečná, že dodnes je dopis schovaný v Národních archivech.

Jednoho podzimního dne roku 1940 chodil jeden chlapec do přísné farní školy.
Každý 13letý chlapec chce získat pozornost, tento chtěl získat prestiž - chtěl se stát uznavaný mezi svými spolužáky.
Tak dostal nápad, jak toho docílit.

Ve škole se dozvěděl dost o Spojených státech, že je to nejbohatší a nejmocnější velmoc na světě. Co kdyby se mu podařilo vymámit z prezidenta této země 10 dolarů? To by jistě spolužáci ocenili.
Uměl dost anglicky na to, aby sesmolil pár řádků: napsal presidentu Roosveltovi a bezostyšně ho požádal, aby mu poslal 10 dolarů protože “ještě nikdy v životě neviděl tuto zelenou bankovku a chtěl by ji mít…”
Na závěr dodal, že Amerika je dost bohatá země a že president určitě bude mít možnost nějakou bankovku pro něj opatřit. Druhý den byl dopis v poště.
Spolužákům hrdě oznámil, že president Roosevelt mu pošle nějaké peníze. Přátelé se mu vysmáli: snad neočekává odpověď od prezidenta, natož nějaké peníze.

Ale malý kluk dostal odpověď. Přišla od amerického vyslance na žádost prezidenta Roosevelta.
“Prezident pověřil naše velyslanectví, abychom vyjádřili dík za Váš dopis z 6. listopadu 1940, psaný při příležitosti jeho znovuzvolení.”  To je vše? Žádná bankovka?
Nic, to bylo vše. Jenom poděkování.

Když donesl dopis do školy, katolické jeptišky byly dostatečně překvapeny, takže vylepily děkovný dopis na školní nástěnku na celý týden. Nevěděly pochopitelně, že chlapec se snažil prezidenta pumpnout o peníze. Stejně tak netušily, že státní úřad schoval tento dopis do národního archívu.

Ten malý chlapec, který se snažil být důležitý v očích svých spolužáků, se později stal důležitý v očích svého národa.
Dopis byl totiž podepsán - Fidel Castro.    

    
Reklama