Gentlemanství je asi nemoc, kterou se nám podařilo úspěšně vymýtit. Potkat na ulici muže, který se chová k ženám galantně, je rovno spatření zázraku. Každou chvíli se setkáváte s tím, jak muž libovolného věku dřepí v MHD a kolem stojí hlouček dívek, mnohdy i dam, neřku-li důchodkyň. Zrovna nedávno jsem nastupoval do tramvaje a dva velice obtloustlí jedinci svými hrdými pupky blokovali zcela nevšímavě dveře, bavili se a vůbec neřešili, že za nimi stojí dáma, která chce projít ven - taková situace mě dokáže dostat do obrátek. I přes svou veskrze rachitickou postavu většinou vyletím a chlapáky sprdnu jako nějaké školáky. Překvapivě to docela funguje. Své příhody (a že jich je) ale dnes vyprávět nechci, dnes vám popíšu čerstvý zážitek mé ženy...
Sedli jsme si po práci doma a začali si povídat: „Tak co, jak dneska bylo?“ nakousl jsem rozhovor.
„Ále, ani mi nemluv. Měla jsem zkaženej den hned od rána.“
„Jak to?“
„Znáš ty točicí dveře u nás v práci?“
„Aby ne.“
„Vždycky se zastaví, když do nich někdo drcne...“
„Jo, já vim...“
„Když do nich vejdou dva lidi naráz, tak je to skoro na sto procent, že se zastaví.“
„Kdo by do nich lezl takhle blbě?“
„Taky jsem si to myslela, ale zrovna dneska ráno jsem se přesvědčila, že to možný je. Nikdy by mě nenapadlo, že má někdo takhle vymytej mozek...“
„A co se teda stalo?“
Podle definice slovníku cizích slov má slovo galantní následující významy: pozorný, úslužný, uhlazený ve společenském styku s ženami, dvorný. Jako případ uveďme chování galantního muže při usedání ke stolu, kdy tento nejprve nabídne a odsune židli dámě, když se dáma posadí, přisune ji, až potom sám usedne.
„No, jdu takhle do těch dveří a najednou se za mě nalepí chlap jak hora. Šťouchl do mě a dveře se samozřejmě zastavily. Jak tam tak tiše stojíme, začal se na mě lepit, tak jsem se ho zeptala, jestli se pomát?“
„Co on na to?“
„Že se těšil, jak se ke mně bude tulit. Chápeš to? Úplně cizí chlap... Zeptala jsem se ho, jestli je úchyl, a dupla mu na nohu.“
„Tos dobře udělala.“
„Že jo! Začal skučet a nadávat mi do kur*v. Takže nakonec já byla ta špatná, on se na mě nalepil, choval se jako hulvát, a já byla ta špatná!!! Pochopíš to?“
Popravdě: ne, nepochopím. A tak jsem se rozhodl napsat tenhle článek - chápete to vy?
Zajímalo mě i, jestli se čtenářky našeho magazínu setkávají s galantními muži. Oslovil jsem tedy svoji oblíbenou čtenářskou jury...
Kdy se k vám naposledy zachoval cizí muž galantně?
Anai
Občas mě pustí nějaký mladík sednout v tramvaji - naposledy asi tak před rokem. Ovšem to je poněkud sporná galantnost: Když se mi to před pár lety stalo poprvé, přišla jsem domů a zeptala se synů a přítele, zda fakt už vypadám tak staře, odpověděli okamžitě a téměř jednohlasně: „Kdepak, maminko, to tě chtěl sbalit!" (smích).
Kebulkaevulka
Je to pan léčitel, ke kterému chodíme s Milouškem, to je gentleman a slušný člověk každým coulem. Jinak ale asi nikdy nikdo.
Suzanne
Včera. Dneska jsem ještě nebyla venku (smích).
Držela jsem v ruce květinu a v druhé brambory. Balancovala jsem s tím při vystupování z eskalátoru a vypadala asi patřičně zoufale, protože mě nějaký muž podepřel a pomohl mi s těmi bramborami.
Považuji muže za vcelku galantní, od té doby, co jsem je začala brát jako gentlemany. Člověk pak asi vyzařuje něco jiného a možná prostě dávám těm chlapům vteřinku navíc, než jim to dojde a k těm dveřím třeba přiskočí.
A zavolal jsem i herečce Alici Bendové...
Alice Bendová
Stalo se mi to nedávno, když mi praskla pneumatika u auta. Opravdu jsem nevěděla, co mám dělat, já to auto ani na heveru nezvednu, je strašně těžké. Okamžitě mi zastavil cizí pán, jmenoval se Bobeš. Pomohl mi, a dokonce, protože jsem nevěděla, jestli mám v autě nějaké nafukovátko, s novým kolem odjel na benzinku, kde ho nafoukl.
Je to muzikant a úžasný člověk, nikdy dřív jsme se neviděli a hned jsme si vyměnili telefonní čísla.
Co si myslíte vy: Vymřeli gentlemani? A kdy se k vám naposledy zachoval cizí muž galantně?
Nový komentář
Komentáře
Záleží taky na tom zda my žen umíme. já se přiznávám že mi to moc nejde zvlášť u přítele. Když mi chce vzít batoh, cítím se celá nesvá, to samé když chce do restaurace vcházet první, nebo když mi pomáhá při oblékání do kabátů. Ale pomalu si zvykám.
Na maminky s kočárky či těhulky pánové moc nereagují, nemají s tím zkušenosti. Musím se však přiznat, že já se nabízím maminkám, jestli nechtějí pomoci s kočárkem.
Takže se vlastně musíme se rozhodnout kam až emancipaci necháme zajít. Kolegy v práci si postupně vychovávám, nenechají mě nosit těžké věci ale taky jim to trvalo
Mám taky mooooc hezké zážitky z MHD. Když jsem byla těhotná, přibrala jsem 30kg. Byla fuška to odnosit a když jsem si v plné tramvaji stoupla tam, kam jsem byla schopna se dorvat, bohužel k sedícímu muži, jen zvedl pohled ke mě a tak, aby to slyšela celá tramvaj pronesl s ledovým klidem "Nestrkejte mi pod nos to svoje banjo." Málem se mnou šlehlo. Když jsem odrodila a stála s kočárkem na zastávce, přijela tramvaj a já zdvořile požádala vedle sebe stojícího muže, jestli by byl tak laskav a pomohl mi s kočárkem, prohlásil "A proč já?" Nastoupil a tramvaj odjela. Já stála jako opařená. Ale taky se mi občas stane, že mi někdo nepustí dveře na obličej a nechá mne vejít jako první. Je to jen sporadicky, ale vždy to potěší
.
Asi mám divný kukuč. Nedávno mi při nastupování do tramvaje uhnula parta bulharských dělníků. Málo kdy se mi stane, že by mne zkusil sejmout muž. Pokud se ke mně někdy někdo chová jako hulvát obvykle to bývají starší ženy.
Jeden můj známý mě (kromě ostatních galantních maličkostí) např. pomáhá do kabátu. Říkala jsem, že na to nejsem zvyklá, že můj manžel to nedělá. Odpověděl mi, že on svojí ženě taky nepomáhá. Takže myslím, že muži jsou galantní především k cizím ženám. U těch vlastních na to dost zapomínají. :-(
Můj šéf, mí pacienti (copak asi ze mne vyzařuje?) a doma se jednoho snažím vychovat. Snad mi to jde, jeho spolužačky mi řekly, že je největší gentleman ve třídě.
Mě se často dostává takových malých laskavostí, jako že mě muž pustí první do dveří a ty třeba dokonce podrží. Vždycky mi to udělá velkou radost. Často jsou to buďto mí vrstevníci na škole - VŠ - nebo elegantně oblečení starší pánové - obzvláště dobrou zkušenost mám s nositeli trošičku staromódních klobouků (byť neřeknu vám proč se staly staromódními, je to hodně elegantní. U dam nápodobně), ti i v MHD nebo ve vlaku. A samozřejmně jednoho znám důvěrněji. Když on nesl na jedno setkání krosnu se společnými věcmi a já jen kabelečku, to jsem se panečku na něj cítila pyšná.
Samozřejmně myslím, že jako k dámě se budou muži spíše chovat k té, co dámou je.
peknaholka — #28 jo o MHD mi povídej. Není to tak dlouho, co jsem byla s mamčou na vyšetření v Praze, takže jsme musely jet metrem. Klasicky bylo naducané, všude seděli puboši a nikoho an i nenapadlo pustit mamku sednout. Je jí 66 a opravdu nevypadala dobře. S nikým to ani nehlo
A další zážitek - v čekárně plné lidí byly asi jenom 4 židle, všude seděli lidi a když dorazila stařičká paní s hůlkou, všichni začali koukat do zdi, jen aby ji nemuseli pustit sednout. Jsem držka držkatá, tak jsem řekla nahlas, jestli by paní mohl někdo pustit sednout. Pomohlo to, ale nepustil ji chlap, ale paní cca 40 let
Mám čerstvý zážitek z obchodu. Fronta přes půl krámu, všichni si tam znuděně stojí a čekají až na ně přijde řada. V tom se přiřítí cca 100kg důchodce s vozíkem, do všech strká a narve se až k pokladně. Nikdo se s ním nechtěl handrkovat, tak jsme ho nechali. A o pět minut později do mě další chlap (cca 50 let) strčil tak, že mi z ramene spadla kabelka. Co říct
peknaholka — #28 Proc by je mela hanba fackovat? Koukaj na holky u tyce.
Hanule — #6 To je obecné, takhle se chovají nejen chlapi, ale i ženský a děti bez rozdílu věku - jejich myšlenka - jdu či stojím a nikomu neuhnu i když překážím...
Mickey Mouse — #24 Ano, přesně.
Sahi — #29 ja tedy pracuji taky v muzskem kolektivu a nemuzu si stezovat... Pravda, je tu jedno takove jelito hulvatske...
Ale celkove jsou kluci hodni a mili a galantni... Dvere podrzi, poradi, nekteri i kabat podrzi, nenechaji me nic tezkeho nosit...
Jsem znacne sobestacna a emancipovana - jsem tu jedina zenska mezi 20ti chlapama, tak se musim prosadit, ale netvarim se jako megafeministka... Rada si necham podrzet dvere nebo pomoct s krabici... a vzdy to ocenim a podekuji. Az z toho nekdy delame sou
Nevymřeli. Galantních mužů je spousta, jen si všimnout. Denně například ve vlaku takové potkávám, v MHD poněkud méně, ale tam je víc lidí a větší spěch, možná je to tím. Kolega je galantní bez výjimky k nám všem ostatním, taky jediný chlap ve firmě, tak aby nebyl, že.
Všichni mí klienti se chovají galantně, přestože jsem na ně přísná a pořád otravuju s doklady a účetnictvím. Kdy naposledy? Před 20 minutami mi jeden chlap otevíral dveře, přidržel je, mile se usmíval a hlasitě zdravil. 
Ovšem ono taky není galantnost vše, co se tak na první pohled tváří - vzpomínám si na příhodu, kdy jsme s kamarádkou jely výletní lodí, ta v přístavu zakotvila u mola, které bylo dost vysoko, z paluby lodi se obtížně vystupovalo. I postavili tam jednoho lodníka, aby pomáhal cestujícím. To onen muž svědomitě činil, jak jsme k němu došly, uchopil nás postupně obouruč za boky a vysadil na břeh. Zatímco starším dámám a pánům nabízel oporu poněkud jiným způsobem. Pak může být jedna na rozpacích, zda to je ještě galantnost, nebo už laškování. 
Obecně vzato - souhlasím, že i galantnost je třeba si zasloužit. Kdo se tváří jako noční můra, nezdraví, někam se cpe, strká do lidí, frflá a vůbec je protivný jak noc, nemůže se divit, že se vůči němu druhým galantnosti nedostává.
peknaholka — #28 No, možná si za to trochu můžeme, my ženský, samy. To je pořád emancipace a rovnost...
Sahi — #29 Tak to já mám asi velké štěstí...pracuju mezi 'ajťákama', sedím v kanceláři já a 4 chlapi...je fakt, že taky nadávají na ženský, jak jsou chudáci pod pantoflem a tak...co na to říct, vždycky se jim jen směju, že když jsou pohromadě v práci, tak to je řečí a pak příjdou domů a šoupou bačkorama. No, mám pravdu, prý je to tak, zanadávat si musí (my ženské to taky děláme, ne snad?). Chce to brát je trochu s nadhledem. A je s nima vlastně hrozná sranda, já si nedovedu představit, že bych seděla s ženskýma a vyměňovala si recepty a dojmy ze seriálů...
A vzájemně si pomáháme, pořádáme víkendové akce...Jsou vlastně jedinným důvodem, že jsem z firmy ještě neodešla, protože nevím, kde bych měla takovou pohodu 
gentlemani vymřeli s první republikou
ale teď vážně, občas na nějakého narazím, ale opravdu jen občas 
a co teď mám ruku v sádře, tak zřejmě ti gentlemani zalezli do nor a spí svůj zimní spánek 
peknaholka — #28 Třeba ty chlapy pěkná ženská u tyče rajcuje
.
maje — #30 Na Ústecku tatíkové od rodin také gentlemani nejsou.
Maminám s kočárkem pomáhají buď hodně mladí - tak 12-18, staré babky a nebo těhule. Chlapi raději čumí jinam a nebo se snaží projít k dalším dveřím, když vidí ty první ucpané kočárkem. To je fakt ostuda. Zrovna ráno ve vlaku se nějaký byznysmen kolem 30 rozčiloval, že nestihne do práce včas, když maminka stála u dveří a prosila, jestli by jí pomohl s kočárkem. Jsem mu řekla, kdyby nestál jak tvrdý Y, tak mohl být venku on i ta mamina. Hodil sice xicht, ale nakonec jí s tím kočárkem pomohl. Týden co týden jezdím s docela solidním pupkem (7. měsíc) MHD, protože do auta se už nevejdu, mám krátké nohy a břicho na volantu, to jsou zážitky. Dvakrát mě chtěla pustit důchodkyně, i když sedělo dost chlapů a nezvedli se ani potom, co mě dost hlasitě ty důchodkyně upozorňovaly, že bych si měla jít sednout.
rusalka2008 — #16 já musím oponovat. samozřejmě jak kdo a jak kde, ale mě s kočárkem pomáhali snad jenom mladí kluci a ty "tatíkové " od rodin (věk kolem 40ti), ty seděli jak zařezaní a dělali, že mě nevidí
Galantního muže neznám,bohužel.Pracuji se samými muži.Nesnesou vedle sebe ženský,když slyším jak o nich mluví,je mi z toho smutno.Většinou si léčí svoje komplexy.Žena nesmí být chytrá,ani hloupá,šikovná,ani nešikovná,možná jen hezká,ale jen pro ně.Vůbec nestojí o spolupráci.Chtějí jen bojovat a vítězit.
Vymírají, určitě! Jezdím denně pražskou MHD a většinou chlapi sedí a žany balancují na tyči :-) že je hanba nefackuje....