„Poslední roky byly strašné. Moc jsme toužili po miminku, ale stále se to nedařilo. A když už se konečně objevily na testu dvě čárky, sedmkrát skončilo moje těhotenství potratem. Už jsme to chtěli skoro vzdát a začít pomýšlet na adopci, ale stal se skoro zázrak. Otěhotněla jsem a dceru donosila. Celé těhotenství jsem sice byla příšerně vystresovaná, aby se zase něco nepokazilo, ale naštěstí to vyšlo,“ popisuje Marie.

642c1f13d2609obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Ta nemohla být po narození dcery Diany šťastnější. Nadšení jí ovšem vydrželo jen v porodnici. Záhy zjistila, že mateřství a péče o miminko pro ni není tím, co si představovala. Doma s dítětem ji to nebaví.

„Mám hrozné výčitky svědomí, ale s těmi myšlenkami se nedá nic dělat. Dceru miluju, jsem ráda, že ji mám, ale asi už bych chtěla, aby byla starší a byla pro mě větší parťačkou. S ročním dítětem si člověk nepopovídá a každý den je hodně podobný tomu druhému. Navíc žijeme na vesnici a já nemám řidičák, takže jsem odkázaná na manžela. Ale ani kdybych ho měla, tak nevím, co bychom dělali. Vysedávat někde po kavárnách s malým dítětem asi není úplně ono,“ tvrdí Marie.

Osmatřicetiletá žena si myslela, že je mateřským typem, ale po narození holčičky zjistila, že to tak úplně není. S blízkými o svých pocitech ale moc nemluví. Když totiž něco málo naznačila, většina se na ni dívala jako na blázna, že si neváží toho, že má zdravé dítě, které tak moc chtěla.

Zdroj: respondentka Marie

Čtěte také: