Když si mě manžel přivezl jako svou nastávající ukázat rodičům do krásné moravské vísky (já jsem z Prahy), moc nadšeni nebyli a hleděli na mě, no, prostě jako na pražandu. Ale když jsem se jala i s dlouhými nalakovanými nehty vybírat společně s nimi právě vyorané brambory, přijali mě. Tchyně se jevila jako příjemná paní a tchán...... tak ten byl prostě úžasný člověk. Dlouho jsem s tchyní vycházela moc dobře. Problémy začaly až po narození dětí.
Přestože jsem nebyla zrovna nejmladší matka (bylo mi 30 a byli jsme 8 let manželé), měla pořád tendence radit mi, jak dítě krmit, oblékat atd. Ale tchán ji trochu krotil a tak jsme spolu vycházely. Přece jen tam nejezdíme tak často, protože to máme skoro 400 km.
Jenže před třemi lety tchán zemřel a od té doby se situace zhoršuje. Tchyně má stále větší potřebu mi do všeho mluvit. A to jsme tam celkem tak 10 dní v roce, protože na otočku je to daleko a dcera nemá ve škole tolik volna. Přesto, když jedeme na Moravu, jsem vždycky předem úplně vynervovaná, co zase bude? Opravdu mám pocit, jako kdyby naše děti po zbylých 355 dní v roce v jednom kuse strádaly. Naše výměny názorů se stupňují. Po dvaceti letech manželství si už opravdu nedám vše líbit.
Příklad: Tchyně sedí celé odpoledne u TV (u slaďáků). Nic proti tomu, ale mezi tím dám dětem svačinu. Najednou se tchyně vybatolí z obýváku a hned mě sprdne, že mám dát dětem taky najíst. Když se ohradím, řekne, že nevěděla. Snažím se nevyjet na ni, ale je to čím dál těžší.
Manžel většinou něco dělá kolem domu a tak u těchto malých scének nikdy není.
Není to jednoduché. Někdy mám chuť, nejezdit tam vůbec, ale je to babička a má právo na vnoučata. Proč jen není alespoň trochu jako nebožtík tchán.......?
Peguša
__________________________________________________________________________________
Milá Pegušo, díky za příběh. Držíme palce, a přejeme moře trpělivosti. Věříme, že to jednoduché nemáš ani trošičku. Snad tě potěší, že první mimořádný dáreček patří právě tobě!
Dnes se roztrhnul pytel s dárečky! Zkuste i vy štěstí a pošlete nám cokoli na téma Tchyně! A nezapomeňte, těšíme se i na příběhy, kdy tchyně bude milou, hodnou a usměvavou ženou!
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Lowel: Já nevím, co trojčí. Je to jen někdy. Motor má v Oplíkovi tichounkej, jen si přede. Fakt je, že ani já nezaregistruju, že jede tak rychle. Já se s ním nebojím, když jedu s ním, dává si většinou bacha. Ale na dálnici mu prostě někdy ztěžkne noha.
, jsem ráda na světě 
.
To víš, tobě se v kamionu zas tak moc nestane, osobák je na hadry a ty máš jen škráblej lak - to myslím samozřejmě trochu s nadsázkou.
A jen mimochodem, já to za sebou ještě mít nechci
Lowel: Jo tak nějak. Ale s tou rychlou jízdou s tebou musím nesouhlasit. S mužem problém nemám, je fajn chlap, ale jezdit s dětma jako blázen mi prostě nebude. To ať se třeba staví na hlavu. Ony totiž koně pod zadkem a rychlá reakce je ti při dvoustovce k prdu, když jde o setiny, ba tisíciny vteřiny. Víš, můžeš jet bezpečně jak chceš, ale když potkáš blba, máš smůlu. Jen máš při nižší rychlosti větší šanci. Ve dvoustovce je to konečná. Stačí se mrknout na statistiky.
Fiona: Dík za podporu. Jen ten, kdo zažil něco podobnýho, může pochopit, o čem mluvím.
Jaštěrička: Svéprávnej je, to ano. Ale taky by měl být zodpovědnej. A když není, tak ať si kušnu rozbije sám. Koukni, já taky řídím a to 22 let, on ani ne 10, takže si troufám říct, že mám víc zkušeností a pokud vezu děti, jedu podle předpisů. Teda, já tak jezdím, i když jedu sama. Chlapi jsou prostě jiný, mívají potřebu si dokazovat, jak jsou dobrý.
Nikdy mi neřekl, že mu vadí, když ho upozorním na rychlost.
A co se týká nadhledu. Tak ten po dvaceti letech nějak vymizí. Jak už jsem říkala, je to sice pár dní, ale výpady jsou v podstatě jeden za druhým. Jsou to jako jednotlivé věci prkotiny, ale když je něčeho moc ...... Musela bys to zažít, jinak nemůžeš pochopit ani soudit. Přeju ti lepší tchýni.
Feng: No,já teda naprosto souhlasím.Skutečný problémy vypadají jinak.
peguša: Trocha nadhledu,ne? Přeci si nebudeš kvůli 10 dnům kazit těch zbývajích 355 dní v roce.Není to nic,co se nedá občas vydržet. A těch 160? No,sorry,kdyby mi někdo neustále hlídal tachometr,asi bych takovýho spolujezdce brzy vysadila.Chlap je snad svéprávnej,ne?
Feng: To si klidně rejpni. Třeba na lyže děti s mužem klidně pustím. Teda pokud se najde druhej řidič. Sám by s nima nejel, on člověk nikdy neví, tak aby měl kdo řídit zpátky. Nemysli si, že chlapa nějak moc dozoruju, to rozhodně ne. On si sám ani kolikrát neuvědomí, jak rychle jede a sám je překvapenej, že jede třeba těch 160.
Přála bych ti jeden den s mou tchýní, pak bys o komárech a velbloudech nemluvila, ale neberu ti tvůj názor. Ony jsou to v podstatě prkotiny, ale když to máš nejmíň desetkrát za den a tři čtyři dny v kuse..... Ono je těch věcí víc. Tchýně vstává v půl šestý, začne mlátit nádobím, až nás všechny vzbudí, ví, že jsem diabetička a i když si přivezu svůj cukr, aby ho nemusela kupovat, stejně upeče z normálního a já na ně pak čumím, jak si pochutnávaj - to dělala i tchánovi, radí, jak holky oblíct či neoblíct a proč do štrůdlu strouhám jablka neoloupaná (dělám to odjakživa), když jsem dovezla jednou na Velikonoce beránka a štrůdl, ošklíbala se přes to, že holky si na tom pochutnávaly a spousta dalších věcí. Prostě, ať udělám cokoliv, nezavděčím se.
Feng:Asi jsi nečetla všechno. Už jsem tu zmiňovala, že manžel jezdí dost rychle (160 a víc jezdit s dětma nemusí a vlastně ani sám)a když jedu s ním, tak trochu mu hlídám tachometr. To děti pochopitelně neudělají a já nebudu trnout hrůzou, že se někde rozmlátí. Holky by rády i vlakem, ale to zase odmítá můj muž.
Feng: Dětem je 6 a 10, takže samy jet nemohou. Čili musím vydržet. I když se jedná jen o pár dní v roce, není jednoduché čelit neustálým výpadům. To není jednou za den, ale třeba desetkrát. Když je hezky, jsem pokud možno mimo barák, ale když prší.....
Když jí chci umýt nádobí po obědě, nevybíravě mě od toho vyžene. Příště se z jiné strany dozvím, jaká jsem hrozná, že jí ani s nádobím nepomůžu. Zaplaťpámbu, že je tak daleko. Nikdy jsem tam nechtěla bydlet, dnes vidím, jak jsem byla prozíravá.
Fiona: Já bych nejele, ale můj muž jezdí dost rychle a já mu tak trochu hlídám tachometr. To by děti nedělaly, proto je s ním nepustím. Já bych byla i pro to, aby babi občas přijela na den dva k nám. Jenže řekne, že jo a pak den před odjezdem prohlásí, že nikam nejede. přitom to má bez přestupu a tam jí na vlak odveze druhý syn nebo dcera (ani jeden u ní nebydlí a barák je tam 2x 2+1) a tady si pro ní k vlaku dojedem my. pak brečí, že děti skoro nevidí.
Manžel u jejích výpadů nebývá a já nechci být za tu užalovanou. Ale onehdy se mi na ní možná podařilo najít fígl. Není správný, já vím, ale.... prostě začala rejt, sotva jsme vylezli z auta. To mě tal nadzvedlo, že jsem jí přede všema seřvala jako malou holku. A věřte nebo ne, celý 3 dny byla zlatá. Ale to mám na ní pokaždý hned řvát....?
Fiona: Je fakt, že z dálky se krásně radí, sama až tak špatnou zkušenost nemám. Ale jak se zachová manžel, když tam přestane jezdit? Když bude mít jeho podporu, tak si alespoň těch 10 dní odpočine ode všech
Chce to ASERTIVITU. Pokyvovat hlavou na její rady a dělat si to po svém. Těch 10 dní se dá vydržet, už jen pro klid v rodině
Buď ráda, že to dělá tchýně a že je daleko. Nám dělá totéž vlastní matka a bydlí kousek...