...je to už pár let, ale vždy když si vzpomenu musím se smát...
Studovala jsem na průmyslové škole - obor strojírenská konstrukce. Děvčat bylo v našem ročníku pomálu, a tak bylo velmi obtížné dostat se na akce typu brigád - brambory či chmel. Problém byl v tom, že všude bylo sociální zázemí pouze pro chlapce.

Ale ve čtvrtém ročníku se nám zadařilo odjet s kluky na chmel. Jak už bylo zvykem, protože na 150 kluků bylo asi 15 dívek, že jsme občas pomáhaly i v kuchyni.

Se spolužačkou jsme už byly zrovna na odchodu z jídelny a já si nesla v ešusu horký (slazený) čaj - protože byl opravdu horký, držela jsem ešus opatrně za drátěné ouško a přidržovala za prťavé ouško na opačné straně ešusu. 
V té chvíli nás zastavil profesor a žádal nás, zda bychom v kuchyni nezůstaly a nepomohly oloupat brambory. Já jsem na chvíli přestala sledovat, co se děje s ešusem, a v tom se to stalo... ešus se mi přetočil a jeho teplý a sladký obsah se vylil profesorovi přímo do holínek.

V té době byla jídelna plná jak profesorů, tak i studentů... nastalo na pár vteřin hrobové ticho, než celý profesorský sbor vybuchl smíchy. No, vytuhlý prófa se na mě koukl a zmohl se pouze na jednu větu: „Brambory, oloupat a hned!"

S pozdravem,
Alena

Reklama