Foto: Shutterstock
Jako malá vždycky ráda chodila do zoo. Jako maminka tam zase s úspěchem vodila své děti. Letos se tam rozhodla vypravit už jako babička, se svými dvěma vnoučaty. Děti už byly dost velké a rozumné na to, aby si s nimi troufla jet na větší výlet sama. S nápadem slavila úspěch, těšily se. Kdyby ale věděla, na co…
„Dcera mi děti ráno předala na nádraží a popřála nám šťastnou cestu. Kvído i Malvínka byly v dobré náladě, natěšené na dobrodružství. A já taky. Sedli jsme do vlaku a cestou hráli všelijaké hry, aby nám hodinová jízda rychleji utíkala. Pak už nás čekala jen krátká popojížďka autobusem a objevila se před námi brána zoologické zahrady. U vchodu mě překvapilo, jak moc za ty roky vstupné zdražilo. Kdybych jen tušila, že to ve finále bude ta nejnižší položka dne,“ kroutí hlavou babička Renata, kterou už po průchodu turnikety tahala vnučka za ruku ke stánku s cukrovou vatou. Vnuk zase básnil o zmrzlině.
„Drobné pamlsky k výletům zkrátka patří, počítala jsem s tím. Ale že hned takhle při příchodu, to mě trochu zaskočilo. Ještě nic neviděly a už chtějí občerstvení? Nemělo by je to táhnout spíš k výběhu surikat, který byl hned naproti? Těch si ani nevšimly a byly přilepené ke stánku se sladkostmi,“ popisuje Renata, která dětem vytoužené dobroty koupila. A doufala, že teď už se budou věnovat jen hlavnímu cíli výpravy – pozorování a poznávání živočichů. Jenže to se spletla. Rychle minuly voliéry s papoušky i výběh antilop a zeber - běžely na dětské hřiště. Tam je kromě houpaček a prolézaček oslovil i stánek se suvenýry.
„Uprosily mě, abych jim koupila něco na památku. Dvě malé figurky zvířat a čtyři stovky zase v háji. Trvalo mi pak asi půl hodiny, než jsem je přemluvila, abychom šli konečně pozorovat zvířátka, kvůli kterým jsme se přijeli. To jim ovšem vydrželo s bídou deset minut. Zase tu byla nástraha v podobě stánku s hotdogy. A děti že už mají veliký hlad. Na svačinu v batohu chuť samozřejmě neměly. Budiž, objednala jsem jim ty předražené párky v rohlíku a doufala, že už postoupíme k prohlídce zoo. Jenže to už se přiblížil čas oběda a nedaleko zrovna byla restaurace. Takže další zastávka,“ vyjmenovává babička. Když byly děti najedené, konečně přišlo na řadu to hlavní – zvířata. Ukazovala jim gorily, slony, žirafy, navštívili pavilon šelem i drobných obratlovců. Malé návštěvníky ale opět zajímalo kdeco jiného.
„Kvído s Malvínkou se strkaly, dělaly hlouposti a sledováním zvířat trávily jen minimum času. Připadalo mi, že je kdejaká skluzavka nebo prolézačka zajímá víc. A pak tu byly další stánky se zmrzlinou nebo limonádou. Maminka by jim to prý určitě koupila, tak jsem zase podlehla. Můžu vám říct, že jsem si ten výlet s nimi moc neužila. Moje představa, jak spolu objevujeme a zkoumáme svět zvířat, se úplně rozplynula,“ odcházela ze zoologické zahrady zklamaná Renata. Korunu tomu pak nasadila odpověď malých cestovatelů jejich mamince, Renatině dceři, na otázku, co je se jim na výletě líbilo nejvíc.
„Samozřejmě hned chválily skvělou zmrzlinu, hřiště s obří lezeckou stěnou a suvenýry, které si přály. Jak je možné, že dnešní děti cizokrajná a neznámá zvířata zajímají jen minimálně? Jestli to všechno znají ze sledování videí na internetu? Nebo jsou takové jen naše děti? Proč vzpomínají hlavně na to, co kde snědly nebo dostaly? Přitom doma nouzí rozhodně netrpí, mají, nač si vzpomenou. Asi to bude otázkou priorit. Jenže takhle jsem naši dceru nevychovala, tak do zoo chodila ráda, nebyla tak rozcapená. Nikdy by jí nenapadalo, že bychom se zastavili u každého stánku a něco kupovali. Kde se tedy stala chyba?“ ptá se zklamaná babička.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Renata měla určitou představu o tom, jak stráví s vnoučaty den v zoologické zahradě. Je však třeba přijmout fakt, že dnešní děti vyrůstají v době, kdy jsou zahlcené informacemi i podněty. To, co bylo pro předchozí generace výjimečným zážitkem, je pro ně dnes často běžným standardem.
Babičky díky tomu, že už nenesou plnou odpovědnost za výchovu, mohou mít tendenci vnoučatům zbytečně ustupovat. Často se snaží vyhnout konfliktům, aby si společně strávený čas nezkazily. Přesto by i ony měly jasně nastavit pravidla výletu – s ohledem na své hranice, ochotu i finanční možnosti. Nadšení dětí ze zvířat sice ovlivnit nelze, ale to, kdy a co jim dospělý koupí, je zcela v jeho kompetenci. V zoologické zahradě je samozřejmě mnoho lákadel, a v takové konkurenci se svačina připravená z domova může dětem zdát nezajímavá.
Zklamání z nenaplněných očekávání by však Renatě mělo především přinést cennou zkušenost. Příště je vhodné výlet předem naplánovat a s dětmi se domluvit, co bude během něj možné koupit. Situaci lze zároveň využít jako první krok k rozvoji finanční gramotnosti. Děti mohou dostat k dispozici předem stanovenou částku a samy se rozhodnout, za co ji utratí. Naučí se tak přemýšlet o svých prioritách a nést odpovědnost za vlastní volbu. Zmrzlina, nebo cukrová vata?
Pokud je pro Renatu podobný výdaj finančně náročný, není ostuda požádat rodiče dětí o příspěvek s tím, že by svým vnoučatům ráda dopřála něco navíc. Jedna nepříjemná zkušenost by rozhodně neměla ohrozit její vztah s vnoučaty. Naopak může být příležitostí k tomu, aby si příště společně strávený čas užili všichni s větší pohodou a bez zbytečných nedorozumění.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Syna také zvířátka nějak zvlášť neberou, tak jsem ho vzala do ZOO až v momentě, kdy si sám řekl, že tam chce. Zdrželi jsme se u toho, co ho zajímalo a byli jsme spokojení oba.
Vnuci mají všechno, tak jsem se trochu bála s nimi do ZOO. Jejich zájem mě překvapil. Četli všechny cedulky a ještě mi to opakovali. Ovšem oblast zájmu se lišila. Starší nešel odtrhnout od akvaárií a terárií, dokonce si k těm dole lehl na břicho, aby lépe pozoroval. Mladší se tam nudil a zase jsem měla strach, že z ochozu skočí mezi velké kočky. Přípravu krmení pro opice nadšeně sledovali a ještě od východu se chvilku vraceli k voliérám. Jo, letos se chystáme zas. Tak snad to dám. Byla jsem ta netrpělivá.
Tak mělo by to být pro ni poučení, alespoň vidí, že nejlepší je jít s nimi na hřiště a pak jim někde koupit třeba zmrzlinu. My chodili v Praze do ZOO s černým Jendou, já dala synovi pod stromeček i permanentku, to nebyl pes ten Jenda, to byl poločlověk. Ten si lehnul před každou klec a měl to jako divadlo. Koukal, pozoroval, kolikrát jsme ho marně tahali, aby se hnul kousek dál. To snad žádné dítko není takový nadšenec co se zvířat týče jako byl on. Umřel v pěti letech na leptospirózu. Vždycky Ti nejbystřejší umírají brzy.
Řekl bych, že je vhodné (a výchovné) nastavit dětem v tomto věku už nějaký "výletnický rozpočet" - každý máte na útratu XY penízků, tak přemýšlejte, jak s nimi naložíte. Zbývá dořešit, kolik by takový limit měl být ...
V tom horku chodit do ZOO.Radeji jste mela jit s detmi k vode.
Tak jako bych slyšela tchyni :D. Ta taky roky pořád řešila, že se nedíváme společně skupinově dostatečně dlouho na stojící žirafy a že děti pořád hřiště a běhat a zase hřiště. Dotáhla to tak daleko, že s ní a s tchánem děti odmítaly do ZOO jít, když to zase jednou navrhla. Manžel, tedy její syn, jí to pak vysvětloval, že její oči 60+ vidí zoo úplně jinak než oči 4+ :). Osobně necháváme v Zoo volný program, všichni včetně puberťáka pořád rádi krmí koupeným krmivem kozy a ovce :), párek je, zmrzlina je, a některé zoo už mají i kvalitní kávu. Suvenýry nekupujeme, jen vždy jednu magnetku na naši cestovní zážitkovou nástěnku. Z ČR doporučuji menší, Zlín je fajný, a krásný je ten Zoo park ve Vyškově, žádná exotika, ale fakt jako stvořený pro rodiny, a pak pěkně vláčkem do Dinoparku. Za hranicemi se osobně doporučuji vyhnout se obloukem lunaparku v Schönbrunnu, to je k přežití snad jen v zimě. V pražské jsem nebyla určitě 15 let, chystáme se ale na podzim, měla jsem tu Zoo dříve velmi ráda a jsem zvědavá, jak moc nám zahýbe rozpočtem na víkend v Praze :D.
Vetsina toho uz byla recena, souhlasim se vsemi. Nechapu, ze je babicka tolik prekvapena, to s nimi doted nikde nebyla? A teda jestli tam sli v tech ctyricetistupnovych hicech, tak se nedivim, ze napul chciply slon lezici ve stinu byl nudny :)) Ne, ted vazne. Dobry tip je zabavne si s detmi o tech zviratech povidat. Treba: jak myslis, ze dela zirafa? Ziraf, ziraf? Nebo: schvalne, je tenhle hroch tezsi nebo lehci nez piano, co mame doma? Kdyz postavis dum, vsechna okna smeruji na jih a kolem projde medved - jakou ma barvu? Myslis si, ze tenhle had je ten z Knihy dzungli? Kdo prvni uvidi zabu, dostane zmrzlinu. A tak dale, az do nekonecna. Overeno na vsech vekovych urovnich krome pubosu, kterym uz to vsechno prijde leda tak trapny :) Ale chce to neco vedet a byt trochu kreativni
Osobní zkušenost - nejvíc jsem si užila návštěvu zoo se psem. Byl to afghánský chrt, a takové upřímné nadšení a zájem o zvířátka žádné dítě nikdy neprojevovalo.
Tomu psovi doslova zářila očička a viditelně byl šťastný, radoval se z každého nového zvířete a zejména ta velká ho fascinovala. Velbloudi, sloni, zebry... nemohla jsem ho urvat od výběhů, a absolutně ho nezajímala ani zmrzlina, ani hřiště. Moje děti už byly dospělé a vnoučata dosud žádná nebyla, takže jsem brala do zoo psa, a rozhodně jsme si to užívali oba.
Jsem dědeček Herodes, nikam s těma rozmazlenýma harantama nechodím, ze zásady!
Nemám na ně nervy a musel bych je po hodině utopit v bazénu hrocha 
Renata asi dlouho nikde nebyla, ani sama, natož s dětma.
Výlet se musí připravit předem, i takový zdánlivě "neškodný" jako zoo. Doma se v klidu podívám, co stojí vstupné, jestli není výhodnější nějaké rodinné, jestli nejde koupit předem přes internet, to někdy bývá i levnější. Pak tam bude plánek zoo, tak se podívám, jaká trasa míjí co nejvíc lákadel. Patrně moc neuspěju, protože stánky jsou cíleně strategicky rozmístěny tak, aby se minout nedaly. Logicky, protože je to pro jejich majitele a provozovatele obživa. Potřebují vydělávat, nejsou charita. Takže se kouknu, jaké suvenýry se tam prodávají, a odhadnu, kolik mě to bude stát, protože určitě neodejdu bez toho, že bych aspoň jednu blbinu koupila. Dtto zmrzlina a podobně. Ovšem že nekoupím dětem úplně všechno, co si vzpomenou, ale s jednou zmrzkou nebo limčou je třeba počítat. Dál - sedmi a devítileté dítě se nebude detailně zajímat o život zeber. Pro ně to ani není nic exotického, ony vědí, jak ta zvířata vypadají a pokud se ve výběhu neděje něco zábavného, tak jen kouknou a jdou. Tudíž je dobré prohlídku směrovat tak, abychom třeba potkali krmení lachtanů nebo tak něco. Taky je dobrá kontaktní část zoo, kde si děti můžou pohladit ovci nebo králíka, nasypat slepicím a muchlat kůzle.
Kde se stala chyba? Hned u prvního stánku, kde jsi jim sladkosti koupila. Neznáš děti, ani svoje vlastní vnoučata ne. Už mnohem mladší děti než tyto poznají, kdo a jak moc se dá ohýbat. Neříkám, koupit zmrzku je snad normální, ale pokud mají v batůžku pití a svačinu, tak se dá normálně vydržet do oběda. Kolik z toho oběda potom snědí, po zmrzlině, cukrové vatě, limonádě a párku v rohlíku? Já vím, že babičky chtějí vnoučata rozmazlovat, ale nacpat je kdejakým hegešem?
Zvířata je nezajímají, příště je můžeš vzít do města, koupit bubble tea, pizzu nebo gyros v okénku, zmrzlinu a jít na hřiště, ušetříš za vstupné.
Chápu babiččino zklamání, realita oproti očekávání drsná, a ještě jí to vyprázdnilo peněženku. Ale opravdu své vnuky dobře zná? Jinak by možná naplánovala jiný výlet. Třeba na nějaký hrad s rytířskými souboji a strašidlem v hladomorně. U toho bývají i všelijaké jarmarky, tam by si jistě užili všichni. Jestli nemají vztah ke zvířatům, marně čekat nadšení.
Babičko, na co si stěžujete? To ta děcka znáte tak málo, že nevíte, co je vlastně zajímá? Vzpomeňte si na film Báječná léta pod psa. Tam dvě babičky vzaly Quida do ZOO, babičky se zajímaly o zvířátka a Quido si četl knížku. Sedmiletá holka a devítiletý kluk, ti už všechna zvířata viděli v televizi nebo někde jinde. Pro ně asi bylo větší dobrodružství jet vlakem a lézt po lezecké stěně. "Jé, podívej, opička!" To je tak pro čtyřleté dítě. Nechápu vaše zklamání. Výlet se děckám líbil. A ty sladkosti, ty jste jim neměla kupovat. Oběd v restauraci? To je pro větší děcka taky lákavější než oschlý řízek s chlebem z baťohu. Stejně chtěly k obědu smažák a hranolky. Příště se děcek zeptejte, kam by chtěly jet, sestavte program, nekupujte jim voloviny, zjistěte si ceny a počítejte s obědem v restauraci.
Hehehehe, babi si vysnila ddokonalou návštěvu Zoo, kde si budou děcka dělat poznámky o životě zvířat a ony se chovaly jako 99% dětí v zoo :D. Jo, je to naprosto normální. Buď je zvíře zaujme nebo ne. Moji kluci vydrží chvíli koukat na opice všeho druhu, mladší miluje hady, tak tam stojí dlouho, zebry a spol je nezajímají, sloni chvíli, ten starší tedy už projevuje více zájmu, ale mladší by návštěvu strávil na hřišti a na oběd párek a hranolky nejraději. Mimochodem, už ve chvíli, jak začala babi naříkat,, že vstupné není jako v jejím mládí, mi bylo jasné, že to bude brekot na entou. Děcka si to užila a o to snad mělo jít. Ne? Vypadá, že spíše chtěla udělat radost sobě a teď je vyřízená z toho, že jí to děcka kazila :D
Kde se stala chyba? Neřekla jsi "NE". Všechno hned koupit a pak fňukat? Jak sis to zařídila, tak to máš.
No naše návštěva Zoo v Brně v květnu byla daleko horší.... většina expozic zavřena, výběhy prázdné. Občerstvení naprostá katastrofa, přes půl hodiny stojíte frontu a potom vás stejně začnou předbíhat bezohlední návštěvníci, takže i to občerstvení jsme nakonec vzdaly. Takže jediné co si Syn užil bylo to hřiště.