O Tunisku se toho tady napsalo už poměrně dost, ale je to téma, alespoň pro mě, nevyčerpatelné, protože tato země je doslova plná zázraků. Možná nevěříte, ale kdo zažil, dá mi za pravdu. Země na severu Afriky nabízí pro každého něco. Bílé pláže, lázně v zelených horách, vyprahlé pouště s oázami i skvělé jídlo a pití.

Já dovolenou v Tunisku dostala loni od kamarádky jako dárek ke svým kulatinám. Sbalily jsme tedy kufry a děti a vyrazili (v naší výpravě byl i kluk, proto dále měkké “I”) směr "balkon Afriky", jak nejsevernější maghrebskou zemi nazval její dlouholetý slavný prezident Habib Bourghiba.

Když už jsme TAM byli, rozhodli jsme se – krom válení na pláži a výletů - zažít něco neobvyklého. Přijali jsme tedy nabídku na výlet pirátskou lodí.

Z přístavu Port Yasmine jsme vyrazili kolem desáté dopoledne. Posádku lodi do té doby nebylo moc vidět, zato později nám to měli vynahradit. Když jsme vyplouvali, první, co mě zaujalo, byl zvuk motoru. Ne snad, že bych byla až tak naivní, abych si myslela, že jsme na lodi poháněné pouze plachtami. Mě zaujal ten zvuk. Byl totiž úplně stejný jako ten, co vydává motorová lokálka, jezdící od nás do Trutnova. Na chvíli jsem si tak připadala jako u nás doma, ale opravdu jen na malou chvíli.

Na cestě z přístavu nás míjely malé plachetnice s německými, švýcarskými, a dokonce i ruskými vlajkami; jen českou nikde nevidět. Co naplat, naši důchodci – milionáři asi preferují jiné přístavy:-)))

S kamarádkou a dětmi jsme si zpočátku našli hnízdečko na spodní palubě, ale děti byly brzy nespokojené s jistě malým výhledem, tak jsme se záhy přestěhovali na palubu horní, ze které bylo sice vidět o mnoho lépe, ale nebyli už jsme chráněni před ostrými paprsky tuniského sluníčka, které tou dobou začínalo už jaksepatří připalovat. Stačili jsme se sotva namazat (krémem proti sluníčku, podotýkám) a už začínal program. Na palubu naběhla první část pirátů, kteří kolem nás začali poskakovat, hrajíce tak dobře svou roli. A bylo se na co dívat, a to myslím i z pohledu ryze ženského. Tunisané jsou pěkní chlapi globálně, ale vidět šplhat po laně urostlého, vypracovaného a jak panna krásného piráta, jak ověšuje naši loď pirátskou vlajkou, byl pro sejratou bezchlapovou Evropanku zážitek na celý život:-)))

Po tomto rituálu naběhl na palubu i zbytek pirátského týmu a jali se nás podřezávat (plastikovou šavlí), napichovat na (plastikový) hák a házet děti přes palubu. Moře sice plastikové nebylo, ale děti skočily jedině v pirátském náručí a ani se nebály, protože piráti byli samý úsměv.

Pak nám piráti předváděli další své silácké kousky, aby nás posléze nechali kochat se krásou moře a bělobou pobřeží. Všichni jako na povel vytasili foťáky a kamery a my jsme nebyli výjimkou. Cvakali jsme jako o život, když se nám podařilo se k okraji lodi proboxovat mezi německými celulitidními zadky narvanými v růžových bikinách (někdy nám na fotkách zůstaly, proto ten přesný popis).

Plout podél Hammametského zálivu bylo vážně kouzelné a je těžké to popsat, protože jde především o záležitost pocitovou – všem doporučuji zažít.

Když jsme připlouvali k Hammametu, měli jsme nádherný výhled na medinu a historické hradby tohoto antického města. Na stránkách Žena-in.cz jste si už o něm mohly počíst, tak snad jen doplním, že moc rádi sem kdysi jezdili Guy de Maupassant či Oscar Wilde.

My jsme si odtud odnesli další zážitek – koupání na otevřeném moři. Piráti zastavili loď a dopřáli nám trochu této adrenalinové zábavy. Bylo to opravdu vzrušující, cachtat se v tyrkysovém moři a vědět, že pod vámi se skví zhruba dvoukilometrová hloubka. Na ten pravý adrenalin došlo, když se osádka lodi – odhadem stovka lidí, chtěla naráz vrátit na loď po jediném provazovém žebříku. Tu se ukázalo, že na otevřeném moři gentlemana nenajdete. Souboj to byl urputný a já si na chvíli připadala skoro romanticky - jako nevinná oběť zvrhlých pirátů. Ale nakonec vše dopadlo dobře, my se neutopili a naopak nás čekaly už jen samé příjemné zážitky. Sotva jsme se usušili, mohli jsme znovu načerpat vypotřebované síly, neboť piráti nám mezitím připravili oběd, skládající se z opékaných a pěkně pálivých klobásek, bílého chleba, spousty zeleniny a vajec. Jako dezert byl meloun v počtu co hrdlo ráčí a pak, spokojení a nasycení, jsme vypluli na zpáteční cestu. To už se odvázali i ti nejzarytější bručouni a do Portu Yasmine dorazila roztančená loď za zvuku písně Dragosta Din Tei od O-Zone.

Naposledy jsme zacvakali fotoaparáty a jen neradi opouštěli palubu. Výlet pirátskou lodí stál rozhodně za to, a pokud se někdy podíváte do Tuniska, nezapomeňte si ho užít také.

Dodnes když se někde ozve procítěné “María ííííí, María áááá”, vybaví se mi horké slunce, šumění moře a opálená těla tuniských pirátů…

 

     
Reklama