V pátek jsme se s manželem mrkli na předpověď počasí a bez dlouhého váhání se rozhodli, že vyrazíme na pořádný výlet.

Vezmeme lesy české křížem krážem, přespíme v hotýlku, vykoupeme se, prostě si uděláme bezva víkend.

 

Na cestu (vlakem) jsme se dali v sobotu už v sedm hodin ráno. To bylo opravdu příjemně a já se hrozně těšila jak si odpočinu. Myslím psychicky. Mám totiž dost náročné zaměstnání, kde sice celý den sedím, ale hlavu mám zavalenou starostmi.

Takže takové dva dny v přírodě byly pro mě skutečným lékem na duši.

 

Řeknu vám, v lese bylo krásně – tedy dopoledne. Stíny stromů vrhaly příjemný stín a nám se šlo moc hezky. Neměli jsme jasně stanovený cíl naší cesty, takže jsme šli, jak se říká, kam nás nohy nesly.

 

Odpoledne jsme skončili v malé hospůdce a dočerpávali energii, kterou nám horko a komáři značně ubrali. Okolo čtvrté jsme se vydali k hotýlku, který od hospůdky byl patnáct kilometrů a protože jsme odmítli jít po rozpálené silnici, rozhodli jsme se cestu zkrátit přes les, který já, ani muž neznáme.

 

Asi po hodině cesty (šli jsme dost pomalu) jsme narazili na strmý spád, který jsme buď to museli obejít, nebo to risknout a slézt ho.

No, vybrali jsme si druhou možnost.

 

Ze začátku to šlo, ale pak mini cestička zmizela a zůstaly jen kameny, křoví, kopřivy a kořeny od bříz. Já šla jak po..... kdežto manžel hrdina skákal jako kamzík. Jenže si nevšimnul právě jednoho kořenu, ukrytého v křoví.

 

Zakopnul, nevybral to a už se kutálel ze srázu. Krve by se ve mě nedořezal.

Nevím jak, ale dokázala jsem kopec seběhnout a dole – naštěstí u cesty, našla manžela, potlučeného a skuhrajícího.

Držel se za kotník a dokola opakoval hodně sprostý slovo.

 

Nezbylo, než mobil zavolat pomoc. Vysvětlil operátorce záchranné služby kde se právě nacházíme mi tedy zabralo hodně sil, ale nakonec jsme se domluvili.

Manžel má parádní výron a já se ještě teď vzpamatovávám z toho zážitku.

 

Naštěstí vše ještě dopadlo relativně dobře a vůbec nechci domyslet, jak celý náš výlet mohl skončit. Každopádně už nikdy nebude riskovat a radši si zajdeme několik kilometrů na víc, než takovýto konec výletu prožít ještě jednou!

 

Julča

 

 

Milá Julčo, věříme, že tvůj muž bude brzy fit a vy zase budete moci vyrazit na výlet, který si už určitě vychutnáte a budete ušetřeni podobného, nemilého zážitku!

 

 
Reklama