Doufejme, že jaro zvítězilo nad zimou již definitivně a my budeme moci konečně trávit volný čas pod hřejivými paprsky slunce, kochat se probouzející přírodou a navštívit místa, která jsou pro nás v mrazivé zimě tabu.

Například takové  hrady a zámky... S příchodem jara se otevírají jejich brány jako pupence růží v létě, a tak dnešní cestování budeme věnovat právě jedné z těchto krásných památek. Konkrétně - hradu v Lipnici nad Sázavou.

 

Hrad byl založen okolo roku 1310. Ovšem první písemná zmínka je až z roku 1316, a to v souvislosti s vlastníky hradu, tedy příslušníky mocného a bohatého rodu Ronovců.

 

Dominantou tehdejšího i dnešního hradu je neobvykle mohutný donjon o straně 21 m a 35 m vysoký, k němuž přiléhá menší věžová brána. Pozůstatky opevnění nasvědčují o propojení s fortifikací městečka.

 

Z původní kaple bohužel zůstal jen polygonální presbytář, se třemi téměř neporušenými gotickými okny, a z budovy „starého paláce“ zůstala jen gotická sklepení a sloupový sál v přízemí.
Ve sklepení dochované obytné a studniční věže Samson se nachází 14 metrů hluboká studna vytesaná ve skále, která určitě stojí za shlédnutí.

 

Zajímavostí bezpochyby je, že v polovině 15. století přestavěli Trčkové z Lípy hrad pozdně goticky. Zrušili vnitřní rozdělení hradu, přistavěli nový palác a spojovací trakt ke starému paláci. Zdokonalení se dočkalo i opevnění posílené obezděnými dělovými baštami.

 

Po této přestavbě patřila Lipnice k nejhonosnějším šlechtickým hradům v Čechách. V době třicetileté války hrad ovšem utrpěl obléháním a byl vydrancován Švédy. Neplnil už rezidenční funkci a v následujících letech ztratil i funkci pevnostní.

 

V roce 1792 byla dokonce Lipnice oceněna jen ve výši ceny stavebního materiálu!

Zkázu pak dovršil požár roku 1869 a zřícení části velké věže roku 1916.

 

Na počátku 20. století došlo k prvním pokusům o obnovu. Podařilo se zachránit část maleb presbytáře, opravit štukaturu a odkrýt zbytky gotické plastické klenební výzdoby.

 

Dobrou zprávou je, že rekonstrukční a konzervační práce probíhají s přestávkami od roku 1925 dosud.

 

V Lipnici jsem bohužel byla jen jako malá holka, ale pamatuji si, že mě hrad doslova okouzlil. Voněl po dávné minulosti, tajné historii a po přítomnosti čehosi nadpřirozeného – alespoň tak jsem to jako dítě cítila ;o)
Každopádně bych se tam ráda letos, po tolika letech vrátila i s celou rodinou. Jenom jsem zvědavá, zda i jako dospělák budu cítit tu kouzelnou atmosféru a to podivné brnění po celém těle.....

 

 

Zdroj o hradu: CD hrady a zámky, Petr Dvořáček

Reklama