Letos jsem se vydala s kamarádkou na dovolenou do Černé Hory. Říkají mi na dovolených paní pohroma, protože vždy zažiji na dovče něco neobvyklého... Jako třeba písečné bouře, záplavy, pád letadla apod. Pokaždé vyváznu se zdravou kůží, ale už jsem si zvykla, že se alespoň něco malého přihodí, třeba alespoň malý trapásek, nebo průšvih, a letos tomu nebylo jinak..

Aneb jak mě málem zabásli na albánských hranicích.

Při trávení jinak krásné poklidné dovolené jsme se rozhodli vydat se na výlet do Albánie, když už jsme v té Černé Hoře pár kilometrů od jejích hranic - říkali jsme si, že to bude prima zážitek.

Náš delegát nám vše domluvil na pondělí ráno a my po snídani vyčkávali krásný pohodlný autobus, který nás proveze po výletě. Dočkali jsme se staré rachotiny - dodávky pro 7 lidí, snad ještě z pravěku, s napůl opilým řidičem, a delegát nám oznámil, že s námi nepojede, protože nemá čas a že se k nám připojí jakýsi Albánec mluvící trochu česky, ale prý si jinak užijeme velkou švandu na výletě a kulturní šok, a to už na hranicích.

A tak jsem očekávala s napětím hranice. Albánská hranice se skládala  všehovšudy z jedné staré rezavé závory jak z pohádky, ale po krajnicích osázené vojenskými kryty jedním vedle druhého... To si musím vyfotit!, zakřičela jsem a brala hned do ruky foťák...

Ještě jsem se nezapomněla našeho podivného řidiče optat, jestli se může na hranicích vlastně fotografovat, a když mi přitakal: jo jo, foťte si, jak chcete - nebo jsem mu alespoň tak rozuměla, jala jsem se vše zdokumentovat.

Focení nikomu nevadilo, a tak sem cvakala foťákem a byla spokojená... jenže mi to nějak nestačilo, a tak jsem vesele vytáhla i kameru a začala natáčet - a to přímo i celníky a jámy místo silnice a vše, co šlo...

Ale to rozzuřilo místního celníka a začal ječet jak zběsilej a utíkat za mnou, a tak mě nenapadlo nic blbějšího, než se s ním honit kolem auta dokola. Když jsme uběhli několik koleček dokola, vzdal to chudák stará - už asi nemohl - ale našemu řidiči rozzuřeně něco povyprávěl.

Ten mi hned poté lámanou češtinou vysvětlil, že můžu být ráda, že mi to prošlo tak hladce, protože v nejlepším případě vyndají lidem při filmování kazetu s kamery a zničí ji, nebo seberou celou kameru, v horším případě mě tam mohli i zavřít...

A to patřičně zdůraznil!

Teprve pak mi to došlo: Já mohla být zavřená!!! Uf.... on vlastně celý ten výlet byl jeden velký zážitek a kulturní šok dohromady, nic takového sem nikdy neviděla: honosné paláce a vedle polorozbořené domy, žebrající děti s nafouklými bříšky, prasata pasoucí se na hlavní silnici, vyzáblé koně krmící se z přeplněných popelnic, silniční doprava, která nemá snad žádná pravidla, hromady odpadků, které nikdo nevynáší...

Ale přitom krásná příroda jako třeba Skadarské jezero... a to vše osázeno na každém kroku vojenskými kryty, byly všude i v zahradách honosných vil. Výlet byl opravdu jedna velká švanda a já po cestě nazpět přes hranice zavtipkovala, že bych zas mohla vytáhnout kameru, když mají tak milé celníky...

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ