6229d657ad9e2cl.jpg
Foto se souhlasem Veroniky Saforkové

Kdy se u vás rozvinul alkoholismus?
Začal v osmnácti letech, kdy jsem poprvé ochutnala Alpu. Upíjela jsem ji doma ze zásob rodičů a zmizelé množství jsem potom doplnila vodou. Příčin může být několik. I můj otec byl alkoholik, a proto je možná určitá genetická predispozice k závislostem. Dle mého byla hlavní příčinou šikana na základní škole, která způsobila, že jsem se přestala mít ráda. Sebeúcta a sebeláska je totiž základ, ale to jsem dřív bohužel nevěděla.
 
Proč jste si vybrala zrovna Alpu? Jen kvůli dostupnosti?
Začala jsem ji pít kvůli vzpomínce na období, kdy jsem byla jako malá nemocná a mamka mi dávala pár kapek Alpy na cukr, aby se mi lépe dýchalo. Když jsem potom jako téměř dospělá Alpu opět ochutnala, mělo to na mě konejšivý a hřejivý účinek. Objevil se pocit, že jsem zase malá holka a nic mi nemůže ublížit. Alpu jsem potom s přestávkami pila po celou dobu závislosti a denně jsem zvládla půl litru.
 
To byl váš nejvyšší příjem alkoholu denně?
V nejhorší fázi jsem dokázala vypít buď půl litru Alpy, nebo dvě lahve tvrdého alkoholu. Když jsem dostala chuť na pivo, tak jsem vypila 15 lahví nejsilnější 16° za den.
 
Jak se to dá kombinovat s chozením do zaměstnání?
Pracovala jsem ve fabrice jako vedoucí směny a musím říct, že v pracovní době jsem pila pouze jednou a naposledy, v devatenácti na noční směně. Jinak jsem se snažila pít tak, aby to druhý den nemělo následky. Jenže s věkem přichází těžší kocoviny a v práci se můj výkon snižoval. V posledních letech závislosti jsem měla časté pracovní neschopnosti, abych mohla doma pít. Nakonec jsem byla propuštěná pro nadbytečnost, když zrušili mou směnu.
 
Dočetla jsem se, že jste byla půl roku zavřená v bytě. Kde jste získávala alkohol a kde jste na něj brala peníze?
Vycházela jsem pouze na dobu nutnou k obstarání alkoholu, ale když jsem měla tu možnost, raději jsem si nákup objednala domů. Co se peněz týče, před propuštěním z práce jsem si vzala co nejvíc půjček, abych z nich mohla žít. Po určité době mi ale finance docházely, takže jsem začala prodávat své věci. Několik měsíců jsem strávila ve vaně, protože to bylo poslední čisté místo v bytě. Dva roky jsem shromažďovala odpadky a žila mezi červy a mouchami a v neuvěřitelném zápachu. V nejhorší fázi jsem měla doma tolik odpadků, že byl problém dojít ke dveřím nebo dva metry na záchod. Nevzpomínám na to ráda a trauma mám dodnes. Bylo to hrozné.
 
Jedla jste vůbec něco?
Všechny peníze jsem utrácela hlavně za alkohol, takže když jsem jedla, tak to byly rohlíky s paštikou.
 
Jak na to reagovala rodina a přátelé? Nepokusili se vás z toho dostat?
Moji přátelé se mě nikdy nezeptali, jestli nemám problém s alkoholem a moje následná hospitalizace pro ně byla překvapením, stejně tak pro mou rodinu. Ale všichni reagovali dobře a dodnes mi všichni pomáhají, když potřebuji. Jsem velice vděčná, že mám okolo sebe tak skvělé lidi, které mám ráda a oni mě.

6229d6d118b00cl2.jpg
Foto se souhlasem Veronika Saforkové

Jak jste se dostala do léčebny?
Do psychiatrické nemocnice Brno – Černovice jsem se dostala po pokusu o sebevraždu a strávila jsem tam devět měsíců.
 
Vidíte zpětně měsíce v léčebně spíš pozitivně, nebo negativně?
Vzpomínám na ně ráda, protože to pro mě byl restart života. Dostala jsem šanci žít. Naučila jsem se tam, jak se sebou pracovat, mít se ráda a budovat lepší psychiku. Jediným negativem je skutečnost, že jste tam neustále mezi lidmi a nemáte moc soukromí. Jinak si z tamního pobytu odnáším jen pozitiva. 
 
Objevilo se u vás od té doby nutkání zase se napít?
Musím zaklepat na dřevo, že ne. Ale jak často tvrdím na sociálních sítích – neznamená to, že tu chuť nedostanu. Je to boj celoživotní, a i já můžu uklouznout.
 
Jak se vyrovnáváte se společenskými události, kde je většinou alkohol? Vyhýbáte se jim?
Nevyhýbám, ale zároveň je ani nevyhledávám. Naštěstí nemám problém být s lidmi, kteří přede mnou pijí. Dokonce jsem byla i s přáteli na Silvestra, kdy se popíjelo.
 
Zanechal vám alkoholismus nějaké zdravotní problémy?
Kromě těch psychických, kvůli kterým pořád chodím k psychiatrovi, naštěstí ne. Měla jsem díky alkoholu vysoký cukr, vysoké jaterní testy a podvýživu, ale vše se srovnalo celkem rychle. 

Proč jste se rozhodla svůj příběh sdílet?
Alkoholismus se u nás ani ve světě nebere moc vážně. Všude slyšíte o drogách, hazardu, ale o alkoholu ne. V televizi jsou reklamy na alkoholické nápoje a lidé si neuvědomují, že alkohol je droga, která ničí zdraví a vyvolává těžkou závislost. Z toho důvodu jsem se rozhodla svůj příběh zveřejnit. Neustále přibývá závislých, hlavně žen. A je potřeba to zastavit. Své zkušenosti sdílím i na facebookové stránce Deník šílenství nebo TikToku DenikSilenstvi, kde svými videi lidem přibližuji problematiku alkoholismu a život alkoholika.
 
A co byste poradila lidem, kteří momentálně bojují s alkoholem, a neví, jak z toho ven?
Okamžitě navštivte svého lékaře, svěřte se blízkým a začněte situaci řešit, dokud je čas. Není ostuda se svou závislostí bojovat, ale je ostudou se tomu podvolit. Nic není nemožné a časem zjistíte, že alkohol vám jenom bere. Alkohol zničí vaše vztahy, rodiny, práce a životy. V nemocnici nás učili větu, které věřím ze všeho nejvíce – Všechno je to v hlavě!

Zdroje: Autorský rozhovor s Veronikou Saforkovou

Čtěte také: