60647a5942ba9sa.jpg
Foto: Shutterstock

Na propagaci obezity samozřejmě není nic chvályhodného, protože je spojená s řadou zdravotních rizik. Faktem ovšem je, že každé tělo je jiné, funguje a reaguje trošku jinak a je nemožné, aby všichni lidé vypadali jako přes kopírák. Někdo má geneticky daný rychlý metabolismus, a tím i extrémně štíhlou postavu, a někdo jiný se zase trápí s kily navíc, přestože se nepřejídá. Jsou tu také ženy, které nevypadají jako modelky z katalogů, ale ani se o to nesnaží a jsou spokojené takové, jaké jsou. Všechny skupiny lidí se ovšem setkávají s nevyžádanými narážkami a poznámkami na své tělesné proporce.

Kontraproduktivní narážky

Mnozí, kteří poznámky typu „Podívej se na sebe. Děsně jsi přibrala, začni s tím něco dělat.“ pronášejí, se domnívají, že tím mohou danou osobu motivovat k hubnutí a cvičení. Ve většině případů je ovšem efekt opačný, což dokazuje například výzkum zveřejněný v magazínu Obesity. Nevybíravé narážky vedou k tomu, že se člověk dostává do stresu a je velká pravděpodobnost, že ho bude zajídat. Body shaming je také spojený s rizikem rozvoje deprese a může vést až k sebevraždě. Na druhé straně existuje i riziko rozvoje onemocnění, jako je bulimie nebo mentální anorexie.

S narážkami se ovšem nesetkávají jen lidé s kulatějšími tvary, ale i ti štíhlí. Některé poznámky ani nemusí být myšlené špatně, ale efekt na psychiku někoho, kdo se snaží přibrat, ale nejde mu to, je stejně negativní. Patří sem věty jako „Vypadáš jako anorektička. Chlapi mají radši, když je ženskou za co chytit. Brzo někde zkolabuješ. Dej si tu čokoládu, vypadáš jako kdybys rok nejedla.“

Zkušenosti českých žen s body shamingem

Petra
Je mi pětatřicet let a celý život se tabulkově pohybuju těsně nad hranicí podváhy. Jsem sice v normě, ale jen o fous. Občas se mi podaří přibrat dvě tři kila, ale i přes velkou snahu jsem váhu nikdy nedostala výš. Přitom jím dost. Denně mám i šest jídel, piju nutridrinky, ale moje tělo prostě rychle spaluje. Byla jsem i v nutriční poradně a radši chodím na pravidelné prohlídky k lékaři, abych věděla, že je všechno v pořádku. Přesto, že se v jídle neomezuju, spíš naopak, od dětství jsem slýchala, že jsem anorektička, bulimička, chodící kostra a že si s takovou postavou nikdy nenajdu chlapa. Ve škole mě kvůli štíhlé postavě dokonce šikanovali. V dospělosti si lidi už tolik nedovolí, ale stejně občas zaslechnu, že bych měla přibrat. No, děkuju za radu. Jako bych se o to celý život nesnažila.

Jitka
Po porodu se mě drží kila navíc. Nejsem nijak obézní, ale před dítětem jsem byla opravdu štíhlá, takže je to vidět. Nejenom, že se tím trápím sama, ale najevo mi to dává taky okolí. Po porodu se mě lidi ptali, kdy se to narodí, protože jsem měla docela dlouho větší břicho, a i teď je to moje nejhorší partie. Bylo hrozné jim odpovídat, že už jsem porodila. Mojí největší kritičkou je máma. Pořád do mě hučí, co bych měla a neměla jíst, co bych si měla a neměla oblékat a že si mám nechat narůst dlouhé vlasy, protože v kratším sestřihu vypadám ještě tlustší, než jsem. Vždycky když mě takhle deptá, tak potom o samotě sním celou čokoládu na nervy.

Ivana
Nosím velikost L. Celou pubertu jsem se snažila zhubnout, ale nikdy jsem nevydržela. Ve dvaceti jsem si řekla, že na to kašlu a že se budu mít ráda taková, jaká jsem. Samozřejmě se snažím už dál nepřibírat, nepřejídat se, jíst většinu týdně zdravěji. Mám ale štíhlého přítele, který mi asi po roce chození začal dávat najevo, že bych měla zhubnout. Kritizuje moje oblečení i porce, co si dávám na talíř. Přitom dřív tvrdil, že se mu líbím přesně taková, jaká jsem.

Adéla
Před lety se mi stala hrozná věc. Teď už si z toho sice nic nedělám, ale tenkrát mě to zasáhlo a málem jsem spadla do anorexie. Při 160 centimetrech jsem vážila kolem 53 kilo, jenže jsem podstoupila hormonální léčbu a váha se vyšplhala na 70. Vůbec se mi nedařilo s ní hnout, ať jsem se hýbala a jedla zdravě sebevíc. Na jedné rodinné oslavě mi příbuzná řekla, že jsem pěkně vykrmená kačenka, a že mi sice konečně vyrostla i prsa, ale je to jen tuk, takže se to chlapům stejně líbit nebude. Řekla to před celou rodinou a nikdo se mě nezastal. Na oslavě jsem se potom už jídla ani nedotkla a dodnes mám problém jíst před rodinou. Začala jsem si tehdy hledat i různé tipy anorektiček, ale naštěstí jsme je nikdy nerealizovala. Po vysazení prášků se mi váha vrátila plus minut do normálu. 

Čtěte také:

Reklama