Bohužel i v takové situaci je potřeba si zachovat chladnou hlavu. Mimochodem toto konstatování vyvolalo bouřlivý smích a nesouhlas mých kolegyň. Ale je pravdivé. Hysterií totiž danou situaci stejně nijak nezměníme, naopak, můžeme ji ještě více zkomplikovat, jako se to například stalo nedávno naší sousedce.
Staré pražské činžovní byty... Jsou krásné. Vysoké stropy, vysoká okna, vysoké křídlové dveře - ale i ty do bytu. Pro zloděje pár minut strachu, zato nekonečné hodiny strachu pro vykradené nájemníky. Přitom skoro na každé nástěnce domu visí letáky s kontaktem na zabezpečovací zařízení a techniku, která je přizpůsobena požadovanému objektu. Tedy i starých křídlovek. Pravda, není to záležitost nejlevnější, ale rozhodně se vyplatí.
„Za to bych tolik peněz nedala!“
Když jsme se do jednoho takového bytu s krásnými vysokými stropy, okny a „vstupními křídlovými dveřmi“ asi před pěti lety nastěhovali, toužila jsem si hned pořídit novou sedací soupravu. Na manželovo naléhání však dostalo přednost zabezpečovací zařízení. Instalace dělala trochu kravál, rozléhala se po celé chodbě, a tak to nedalo ani jedné ze starousedlic, sousedce seshora, aby se nepřišla podívat. Po krátkém seznámení s námi i s cenou zabezpečení málem upadla do mdlob. „Za to bych tedy tolik peněz nedala.“
Je to týden zpátky. Šla jsem domů z práce, bylo ještě odpoledne. Při odemykání poštovní schránky najednou slyším obrovský křik a sténání. V prvé řadě mi přišlo na mysl, že snad někde někoho vraždí. Kráčela jsem velmi opatrně po schodech, nohy jsem měla jako dřevěné. Čím více jsem se přibližovala k našemu patru, tím více jsem rozeznávala hlas sousedky. Dodala jsem si tedy odvahy a vyšlapala ještě o jedno patro výš.
Sousedka seděla na zemi, neuvěřitelně křičela, do toho sténala, napadlo mě, že má asi žlučníkový záchvat. Vtom jsem si všimla poškozeného zámku od dveří jejího bytu. Klekla jsem si k ní a chtěla ji nějak uklidnit, zeptat se, co se vlastně stalo. Také mohl být ještě někdo uvnitř... je potřeba zavolat policii. Sousedka však jen nepříčetně křičela „Pomóóc, pomóóc,“ že to nakonec vypadalo, jako bych jí ubližovala já. Nebyla schopna ze sebe vydat jediné kloudné slovo a během chvilky se z polosedu skácela na zem úplně. Tak a co teď? Volat dřív záchranku, nebo policii? Zvítězila záchranka. Mezitím se na chodbu začali sbíhat i ostatní nájemníci. Jeden z nich znal telefon na syna paní, tak jsme mu volali a informovali ho, že byli asi vykradeni.
První přijela záchranka. Po konstatování lékaře, že paní utrpěla šok a že si ji raději vezmou na krátké pozorování, polomrtvou sousedku odvezli. Poté přijela policie. Potřebovali základní informace, co se stalo, co se ztratilo, bylo potřeba sejmout otisky prstů apod. No co já jim mohla říct? Copak já vím, co se jí ztratilo? „To my čekat nebudeme, než ji přivezou,“ namítl jeden z policajtů. „Když tady není majitelka bytu, co máme řešit“.
„Počkejte, za chvilku by měl přijet její syn,“ řekla jsem jim. Přijel opravdu vzápětí – ale už i s matkou, tedy se sousedkou. Na pohotovosti se probrala a prý jí nic není. Ihned vlítla do bytu, ani mi nepoděkovala, a to jsem na té chodbě strávila kvůli ní skoro hodinu. No budiž, třeba je ještě v šoku.
Po sepsání události policie konstatovala, že největší škoda „vloupání“ nakonec vznikla asi jen na těch krásných křídlových dveřích. V bytě se totiž kromě pití a potravin téměř nic neztratilo. Bylo pouze rozházeno nádobí v kuchyni, věci ve spíži a v lednici. Dokonce i „pachatel“ se našel. Hladový bezdomovec, sídlící na půdě nad bytem sousedky.
Ne každý příběh vloupání však může skončit jen poškozenými dveřmi a vyjedenou spíží. Šok bychom zažili určitě všichni, ale mějme na paměti, že čas nahrává pachateli. Je třeba ihned jednat a neztrácet hlavu.
Podle policejních statistik z roku 2010–11 vyplývá, že jen za první tři měsíce, tedy ještě před hlavními odjezdy na dovolenou, je v České republice průměrně vykradeno 2 000 bytů a domů. Z toho 566 jen v Praze. A co teprve, až nastane doba dovolených, kdy byty a domy zejí prázdnotou? Ale o tom zase někdy příště.
Nový komentář
Komentáře
Super článek! To nám se něco podobného stalo předminulé léto. Přijeli jsme domů z dovolené a prakticky celý dům jsme našli prázdný. Byla to však částečně i naše chyba, protože zabezpečení jsme měli minimální. Hned poté, co se to stalo manžel nechal nainstalovat moderní bezpečnostní systém a celý dům obehnal pořádným plotem. Od té doby máme od zlodějů pokoj.
Zrovna dneska jsem četla nějaký článek,jak nějaký pán zjistil,že mu někdo vykrádá kůlnu s nářadím.Zavolal na policii,ale tam mu řekli,že teď nemají nikoho,koho by tam poslali,ať se dobře zamkne a počká.Pán počítal do třiceti a pak tam zavolal znovu.Že už nemusí chvátat,že oba zloděje zastřelil.Policie tam byla do dvou minut.....
RenataP — #12 ja vim, tam mi ukradli, co mohli, vc.kol mych kluku apod. Tady jsem mela za dvermi balik snad tydny, my hlavni dvere nepouzivame, chodime garazi. Cistirna si rano sesbira, co ji pred barak vyvesis a pak to cisty zase priveze a necha. A to se nam tady o pozemky staraj Mexici, o kterych si nedelam zadny velky iluze, ale oni dobre vi, ze jedna kradez a hrozi jim pekne deportace cely rodiny atd. Takze si to kurna rozmyslej.
Eva_Fl — #11 ou smutné, veselé a inspirativní zároveň, Evi...
těžce závidím... tady co před dveřma nepřibiješ, to do rána nemusíš mít.
buvier99 — #2 ano, kdyby v nasi ctvrti zili nejaky Cechacek, zacala bych zamykat dum.
Ale jen tak mimochodem, kdyby tady nejaky Cechacek kradl, skonci ve vezeni s takovym trestem, ze se ti o nem ani nezda. Tady se s nikym neserou.
OlgaMarie — #8 Ze špatného vzala dobré nikoliv hořkost. I když ta je někdy k nespláchnutí
Zázvorka — #6 možná jen nerozumím českýmu humoru
Spolužačka se nevrátila do ČSSR s rodiči v srpnu 1968. Byli v první vlně emigrantů do Kanady. Už v roce 1969 mi psala, že v obchodech s kožichy bylo zboží na řetězech a písemná žádost, aby přistěhovalci nekradli, když jim Kanada poskytla azyl. Byla z toho hodně smutná a zaměřila se na správný přízvuk.
alpina — #3
buvier99 — #2 Kdyby Eva žila v Norsku, Finsku a ještě dalších místech, napsala by totéž
. Co tě žere, Čecháčku typický?
luneta — #5 Těma filmama si tomu nasadila korunu
buvier99 — #2 souhlasím,jinde jak u nás nemusí být člověk tak opatrnej a pokud se jí v Americe líbí,proč by to neřekla.Já bych jinde jak u nás žít nechtěla,ale nebudu tvrdit,že je to tu skvělý,když to není pravda.To není,že by se zní posrala,je lepší.I co se týče filmů.Na ty naše rádoby vtipný blbosti se dívat nedá.
alpina — #3 bingo
buvier99 — #2 doporučuju přečíst si, co jsi vlastně napsal/a a hlavně se nad tím zamyslet. Protože tím vlastně dáváš Evě za pravdu!
Eva_Fl — #1 no aby si se z tý svý emériky nepo$rala, co? počkej, až ti na tu floridu přijede nějaký čecháček, to pak nebudeš mít ani kabelku ani auto