Ahojky všem v redakci -
 
Vy mi tedy dáváte - nejdříve téma Svatba, které mě přinutilo přiznat si, že letos to už bude 15 let, co jsem vdaná :-)
 
a teď NEVĚRA
 
brrr, ošklivé vzpomínky.
 
Je to už pět let. S mým manželem jsme se brali z velké lásky - on je můj první a já jeho taky. Holt přišla doba, kdy si chtěl vyzkoušet "jak chutná ovoce na jiné zahrádce". Bohužel je svým způsobem srab a nevěru nedokázal v sobě ututlat a jednoho krásného dne mi všechno sdělil. Samozřejmě, že jsem už předtím měla "pocit", že není vše v pořádku - ale znáte to, člověk to raději omlouvá jakkoliv, než by našel tu sílu a zeptal se.
A teď jsem byla postavená před hotovou věc...
Přišla spousta otázek - proč? a co dál? atp.
Samozřejmě, že jsem měla vztek - manžel pracuje jako řidič TIR a byl pořád pryč a já se starala o děti - to jsem si přece nezasloužila ...
Jenže, když člověk přemýšlí a není jen zaslepen bolestí, dojde k tomu, že chyby v manželství nedělá jen jeden - bohužel - je to tak.
A já dospěla k tomu, že ho mám pořád ještě moc ráda a pokud o něj nechci přijít jako o tátu svých dětí a jako o kamaráda - tak holt ho nechám v "relativním" klidu odejít - a tak jsem se taky začala chovat - co nejméně scén, vše řešit tak, jak bych chtěla, aby se ke mně choval on.
 
Samozřejmě, že to nebyla žádná procházka - za 14 dní jsem měla 15 kg dole, ale nějak to prostě šlo. Velký dík patří kamarádkám, které vyslechly - radit se v tomto případě moc nedá - člověk si musí sám v hlavě srovnat, co vlastně chce.
 
A ejhle - po pár týdnech jsme dospěli k tomu, že jsme spolu seděli na gauči, a řešili, co chce ta druhá a proč to asi chce - fakt to byl blázinec - a můj muž začal ztrácet zamilované brýle - měl sice odstěhované věci k rodičům (to jsme už byli ve fázi, kdo z nás podá žádost o rozvod, a sdělili jsme to i okolí), ale nedokázal tam spát jednu jedinou noc, to raději spal u dětí na lehátku.
 
A začal mi sdělovat takové věci, jako že na mne ta druhá nemá, že ty roky se mnou nejdou zapomenout atp. A navíc ta druhá začala dělat chyby - začala na něj moc tlačit a dělat scény - a u nás byl klid.
 
Tak tímhle způsobem jsem vyhrála "bitvu" o svého muže - tím, že jsem si to dokázala v hlavě srovnat a že jsem věděla, co chci, a taky, že jsem začala pracovat na sobě.
 
Ale jedno už dneska vím - dá se odpustit, ale zapomenout nejde - stále mi v hlavě bliká výstražná žárovka a občas se bojím, co když to přijde znova.
 
Tak to je sled mých myšlenek, které mne napadnou, když se řekne nevěra.
 

Na přání čtenářky redakce nezveřejňuje jméno.
Přesto se autorka může těšit na hezký dáreček a my jí z celého srdce přejeme už jen šťastné a klidné manželství.
 
 
Reklama