Vyhrajte taštičku plnou kosmetiky. Je to tak snadné!

Minulý týden jsme vyrazili na rodinný výlet do Prachovských skal. Všechny věci pro našeho pětiměsíčního drobka jsem měla. Doklady, peněženka, frčíme. Zaparkujeme a jdeme do skal,kde uprostřed lesů stojí dřevěná bouda -pokladna. Tatínek žijící v digitálním světě se zeptá,zda může zaplatit kartou, protože on u sebe hotovost nenosí. Paní vykoukne z okýnka a upozorní mého muže, že tady je v lese, ve skalách,  tady je sotva elektřina. Doslovně jsem sbírala v tašce zapadlé drobné,ale dalo nám to. Cítila jsem se dost trapně, za mého muže, který meldoval a frflal..ale vzít si peníze ho nenapadlo.

letní historka :) to si takhle v turecku jdete do restaurace, dáte si výborné špagety s rajčatovou omáčkou. Pusu si samozřejmě dokonale utřete... no ale nějak si nevšimnete jedně celkem dlouhé špagety ve výstřihu v plavkách.. a já proč mi zrovna tento den všichni čumákují do výstřihu.. ještě vypnu hruď :) a pak si všimnu té špagety!

Tak jo, musim konstatovat, že jsem se pravě ztrapnila tak moc, jako nikdy dříve. A jak se to mohlo stat? Jednoduše, před časem nám začala vrzat ikea sedačka. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem sepsala reklamaci. Ochotní pánové dnes dorazili a zeptali se, kde je problém. Ja si hrdě sedla na sedačku a poté vstala za hlasitého zavrzání. Chlapi sedačku otočili, vyndali "pečlivě uložený" montážní návod zpoza pružin. Sedačku otočili nazpět a s úsměvem, tak to zkuste teď. NO TY VOLE! Sedačka od té doby nevrže :) kdybychom měli suterén, tak jsem se na místě propadla. No ještěže jsme meli jestě jednu zavadu, takže nejeli zbytečně. Takže rada pro ostatní. Montážní návod raději uchovávejte v nějaké skřínce a ne ve spodní části sedací soupravy, ačkoliv hrozí, že ho nenajdete, až bude potřeba :) neboť v té sedačce to byla jistota :)

Po narození druhého syna bylo všechno trošku hektické. Tatínek poprvé hlídal oba kluky, protože jsem potřebovala na úřad. Doma jsem mu všechno chtěla nachystat, ale samozřejmě platily všechny zákony, které se dějí, když se to nejméně hodí (syn se pokakal na přebalováku - to se dělo vždycky, když jsme někam spěchali, druhý nechtěl vůbec spolupracovat...). Vybíhala jsem z domova pozdě. Až po cestě jsem si uvědomila, že jsem nesnídala a nevyčistila si zuby. V hlavě mi běželo, jestli mám všechno. Měla. Ale měla jsem také sukni zastrčenou v kalhotkách ... Naštěstí jsem to zjistila na konci naší ulice a cestou jsem potkala jen pár běžců a pejskařů :) 

Včera probíhal poslední den naší (manžel a dva vnuci) v Itálii klasickým způsobem. Do 10.00 hodin vyklidit pokoj, odjezd 19.40. Ve 13.00  jsme přišli od moře, převlékla jsem vnuky, aby nebyli v mokrém než se opět vypravíme k moři. Sama jsem se šla převléct na WC, na dveřích cedulka, dveře zamčené. Šla jsem do mezipatra, kde nebyly žádné pokoje, jenom jídelna v tuto dobu zavřená. V koutku u výtahu jsem se začala převlékat. Slyšela jsem, že výtah někam jede, ale byla jsem klidná, sem přece v tuto dobu nikdo nemůže jet. Byla jsem ve fázi mokré dole, suché v ruce.  Dveře se otevřely a vystoupili dva Italští řemeslníci. No, co na to říci!

Nejhorší trapas, který jsem zažila nedávno. U mé sokyně z práce byly narozeniny, šéf se rozhodl, že bychom to mohli oslavit po práci v promítačce. Vše klapalo podle mým představ do té doby než jsem mi chtělo na toaletu. Asi jsem snědla něco špatného, takže jsem létěla na co nejbližší toaletu, která byla pánská, mě to bylo jedno, řekla jsem si, že jsou všichni v promítačce. Když už jsem si začala ulevovat najednou slyším mužský a ženský hlas, blíží se k mé toaletě. Vešli do vedlejší kabinky a začali si to tam rozdávat, a já se už neudržela a všechno bylo venku. Oni se lekli a odešli.  Sebevědomě jsem vyšla z toalety s přilepeným toaletním papírem na lodičce. Vešla jsem do promítačky a najednou se všichni bavili, že někdo byl na toaletě a že to, byly ale zvuky. Já dělala, že se nic nestalo, a bylo mi divné, proč šéf furt chodí za mnou všichni se na mne koukali a směj se. Ptala jsem se sama sebe proč se mi smějí, a pak jsme si uvědomila proč. Neboť jsem měla nejen toaletní papír přilepeny na botě, ale holou půlka zadku. Od té doby už nechodívám na žádné večírky či oslavy.

Tak já nakonec taky přispěju jedním dnešním trapáskem. Naši sousedi si pořídili kotě na ven, přestože jsme je upozorňovali, že všichni okolo máme psy. Takže teď pořád trneme, co se stane, až se objeví u nás na zahradě, i když tedy naše čubiny jsou moc hodné, ale přes plot na něj občas štěkají, tak nevím, co by udělaly. No a dnes stojím v kuchyni, kouknu z okna a kotě se nám plíží po zahradě  Čuby naštěstí zmožené vedrem vyvalené na terase nic nezaregistrovaly. Kotě jsem rychle odchytla a nesu ho za plot k sousedům. Jenže koťátku jsem se asi moc líbila a běhalo pořád za mnou zpátky na ulici mezerami v plotě a já se bála, že ho pro změnu srazí auto. Nebylo zbytí, musela jsem na sousedy zazvonit, ať si koťátko radši vezmou. Vylezl soused, evidentně zpruzený, že ho ruším od oběda, sjel mě očima od shora až dolů, a já si až v tu chvíli uvědomila, že jsem pro to kotě v té rychlosti, aby mu psi nic neudělali, vyběhla jen v kalhotkách a v tílku bez podprsenky. Takhle totiž normálně v těchto vedrech vařím. Ale tak se uklidňuju, že je to skoro, jako by mě viděl v plavkách u bazénu 

Největší trapas co se mi stal se stal když jsem spěchala ráno do práce tak jsem si namalovala jedno oko a mezitím jsem si vzpomněla že musím dát psům vodu,podívala jsem se kolik je hodin a zjistila jsem že musím spěchat do práce aby mi neujela tramvaj a odešla jsem z domu s jedním okem namalovaným. Na zastávce se po mě všichni koukaly a otáčely tak jsem si myslela že jsem dneska velmi krásná a populární. A až když jsem došla do práce tak si kolegyně všimla že mám namalované jen jedno oko ??

Když jsem až doma zjistila, že mám na tváři hnědé skvrny od kávy a chodila jsem tak celý den a když jsem vytkla svému manželovi a synovi, proč mě na to neupozornili, tak mi řekli, že mysleli, že jsou to jaterní skvrny a prý na to mám už věk, tak jim to nepřišlo divné.

asi když jsem si kdysi v kempu (bylo mi tak patnáct) šla koupila hranolky s kečupem. Byla jsem stydlín, takže už jen stát v plavkách ve frontě pro mě nebylo jednoduché, navíc stůl vedle stánku byl obsazený těmi nej… kluky z kempu. Pobrala jsem hranolky, otočila se od pultu a v tu chvíli mi podjela noha na šutru a hranolky i s kečupem se rozletěly po širém okolí, povětšinou po těch frajerech v bílých tričkách. Myslím, že si mě pamatovali všichni (včetně jejich matek, které to nadělení musely prát). Hranolky jsem si tam už nedala a pro jídlo za malý úplatek posílala mladšího bráchu.

můj nejhorší trapas byl když jsem přišla do práce v obráceném tričku

Je to už nějaké léto....byli jsme vzorní manželé....Ale tenkrát na dovolené jsme si půjčili motorový člun. Manžel se chtěl před dětmi vytáhnout a při míjení se s větší lodí chtěl člun " nahodit tak trošku na vlnu ". Skoro se mu to povedlo, nebýt toho, že  ze člunu vyšplouchlo lano, které se v mžiku namotalo na lodní šroub a RUK  CUK - člun se zastavil. Super...Naštěstí jsme byli nedaleko pobřeží, takže starší syn pelášil do kempu pro nůž, abychom lano odřezali. Mezi tím jsme lovili různé ostřejší kameny a snažili se šroub uvolnit. Šlo to pomalu, ale jistě. To už doběhl i synek s nožem a hlavně s děsně popálenými chodidly, protože běh po rozpáleném asfaltu bez bot není zrovna moc dobrá disciplína. No nakonec se nám to povedlo. Šťastný manžel se jal nastartovat...a víte, jak to chodí - zatáhnout za šňůru jako u sekačky....ale to nevěděl, že sedím přímo za ním a tím škubnutím jsem dostala hezkou prdu do rtu. Spustila se mi krev, ret roztržený........no.....dlouho nám trvalo vyjít s pravdou ven...že jsem dostala od muže na dovolené doslova " přes hubu " ....a takový jsme byli vzorný pár.......

Taky jsem si vzpomněla na trapas který se mi stal, když mi bylo asi tak 10. Šly jsme s kamarádkou pro něco do drogérie a tam nás zaujaly takové roztomilé figurky. Vtipní panáčci a navíc v hezkém balení. Jen jsme netušily proč to mají v drogérii a ne třeba v hračkářství. Pořád nám to vrtalo hlavou, až jsem sebrala odvahu a prodavačky se zeptala co že to je. Paní tak jako zadržovala smích a řekla nám, že pánská ochrana. Tak jsme poděkovaly a šly, ale stejně nám bylo divný, co jako takovej panáček má na chlapovi chránit.Naivita mládí

Měla jsem na hlídání malýho synovce a mamka nás odvezla na pouť. Seděla jsem s ním v zadu a vůbec jsem si nevšimla, že jsem mu zasedla nedojedenou čokoládovou tyčinku. Chodila jsem s ním po atrakcích, po stáncích a bavila se přáteli, které jsem tam potkala bez toho, abych věděla, že mám „pokaděný zadek“. Měla jsem světle fialové kalhoty a vypadalo to, jako bych se na jedné z atrakcí strachy podělala. Když jsem to po několika hodinách doma zjistila, málem to se mnou švihlo. Hrozně jsem se styděla. Očekávala jsem, že mi od teď budou lidi říkat „hovnivý katě“ nebo „hnědka“. Ale ne. Lidi asi nejsou tak škodolibí, jak jsem si myslela. Jen mě na to mohl někdo na pouti upozornit. Protože když mám v práci třeba očko na punčoše, „hujersky“ mě na to upozorní 20 lidí několikrát za den.

Nevím, zda se nevysvětlitelná blbost dá považovat za trapas, ale....Loni, když  panovalo krásné počasí, měla jsem  usušené prádlo a rozhodla jsem ho ho hned za čerstva vyžehlit. Bylo léto, tak proč doma a po zahradě nechodit v plavkách....žehlím , žehlím a najednou mi hrana rozpálené žehličky přistála na břiše. Vylétlo ze mne nespočet neslušných slov a šla jsem si svoji bolístku zchladit. Naštěstí je v lednici stálá zásoba pivního moku, takže orosená lahev byla v tu chvíli správným lékem . Na mém špekounku byla krásná, leč dost bolestivá spálenina ve tvaru jizvy. Bylo to dost trapné každému vysvětlovat, že ze dne na den jsem opravdu neprodělala císařský řez.......

Pracovala som v obuvníckom podniku, kde sme mali možnosť "vyskúšať" zdarma nové vzory topánok.  Vybrala som si krásne fialové lodičky a samozrejme som si ich chcela patrične užiť, tak som  sa v práci neprezula... Popoludní sme mali  rokovanie s obchodnými partnermi a to už nastali problémy -  topánky ma začali na päte omíňať, preto som sa pod stolom vyzula.  Problém nastal, keď  som musela priniesť akési doklady. Lodičky nie a nie obuť  - nezostalo mi nič iné  -vstala som a išla bosá...  

Můj příběh je tak čerstvý, že vlastně nevím, co budu zítra dělat a jestli se z toho vůbec vyspím... Dnes se u nás slavily narozeniny a já se asi tak před dvěma hoďkami chtěla blísknout jaká, že jsem cvičitelka... Že to umím se psy v mém nejbližším okolí asi všichni ví. Ovšem já chtěla ukázat cvičenou husu. Je to husa o kterou se starám od jejího vylíhnutí. Vylíhla se totiž jediná a matka husa nejevila zájem. A tak jsme společně mnohokrát plely, normálně za mnou chodívá, jako pejsek, zobe mi z ruky a při přípravě krmení mi sedí na stole a sem tam zobe z mísy, sem tam něco přidá... A tak jsem se chtěla blísknout a ukázat všem, jak tyto kousky společně děláme... Ovšem  místo toho se milá husa na mě se syčením vrhla a začala mě honit po dvorku. No..., asi jí nesedlo tolik lidí a poučila mě, že není žádná cvičená opice... Prostě trapas s ponaučením - díky milá Hejzl (TAK SE HUSA JMENUJE), už ti to nikdy neudělám a zítra se snad na mě už nebudeš zlobit 

Můj trapas se stal toto léto. Manžel na dálnici schytal od auta před námi kamenem a prasklo nám čelní sklo, museli jsme domluvit výměnu přes pojišťovnu. Tím, že jsem na mateřské mě poprosil, abych na pána počkala a vše vyřídila. Byli jsme domluveni na pondělí na 15 hodin. Nikde nebyl problém, v plánu jsem měla, že po schůzce pojedu na nákupy do obchodního centra Harfa. Přišel den D. Čekám, byly tři hodiny a přišla sms, že pán na čas nedorazí, jelikož stojí na dálnici z Brna. "Ok", pomyslela jsem si, "Dneska na Harfu nestihnu"..čekám, čekám, jezdím s malým v kočárku a pořád nic. V 5 hodin mi píše manžel sms "Hádej, kdo mi volal?! Já odepisuji "Vsadím se, že pojišťovák". Do toho mi přišla další sms, čtu "Velice se omlouvám, dnes schůzku nestihnu, jsem stále na dálnici, můžeme se domluvit na zítra - ráno/odpoledne? Seknička"...ve zbrklosti jsem si myslela, že tuto zprávu poslal manžel a tak odepisuji "Ráno, ať me nesere, chci jet na Harfu". Odešlu a říkám si, proč nevidím v titulce zprávy Miláček, ale je tam cizí číslo. No a teď mi to došlo. V jednu chvíli mi napsal manžel i pán z pojišťovny! Nevěděla jsem, co dělat. Myslela jsem, že se na místě propadnu, já tak sprostě odepsala cizímu muži, ostuda jak blázen. Pán jen odepsal "Dobře, přijedu ráno." Napsala jsem omluvnou sms a schůzka proběhla skutečně další den ráno. Od té doby si dávám pozor na to, s kým si píšu.

Spěchala jsem domů, hlavu plnou povinností, prostě myšlenkami jinde. Potřebovala jsem se svést jednu zastávku šalinou (čili tramvají   ). Ta přijíždí na zastávku, nastupuji, ale řidič chce stihnout ještě zelenou, tak se rychle rozjíždí a cukne to. Rychle se chytnu nejbližší tyče poblíž okna, z kterého se dívám ven a přemýšlím. Všimnu si, že cestující sedící pode mnou na sedadle pořád na mě hledí. Řidič nestihl zelenou, tak stojíme. Opět se podívám na osobu pode mnou co stále hledí a začnu lépe vnímat co se děje. 

Cestující se pousměje a říká: Klidně se držte dál, mě to nevadí  Teprve vidím, že má cestující pode mnou velkou tašku s věcmi na zahradu a z ní mu trčí dlouhá dřevěná TYČ, které se JÁ držím Vůbec nechápu, jak jsem si mohla nevšimnout, že se nedržím kovové tyče. Já, celá rudá, se omlouvala a zároveň se dusila smíchem :-)

Bylo to  o posledních prázdninách po základní škole. Na 14 dní si jsem jela k mamčině kamarádce  do města. Ta měla dceru jen o 2 roky starší - ale byla z města, zatímco já vyrůstala na vesnici. Chtě nechtě mě musela brát sebou na koupaliště a večer s partou ven. Byla jsem opravdu vyjukaná a nesvá,  jejím kamarádům jsem se styděla i dívat do očí, takže jsem cudně klopila oči a většinu času na ně  zírala jen od pasu dolů a vůbec mi tehdy nedošlo, že několikahodinové hypnotické pozorování mužských plavek v oblasti rozkroku je mnohem , mnohem a ještě jednou mnohem horší než se těm klukům koukat do očí.