Vyhrajte svým dětem dárek za vysvědčení - Soutěžte o nábytek pro L.O.L. panenky a Hladovce The Hangrees

Ráda jsem si hrála s Legem, i když ho nebylo tolik všemožných variant, jako je dnes. I když ještě oblíbenějšími "hračkami" pro mě byly knížky a taky pastelky ;).

Neteř by potěšil nábytek.

Nejraději jsem si hrála s panenkami a na písku. Dceři by udělala radost sada L.O.L., jelikož je sbírá :)

Panenky mě tedy vůbec nezajímaly..ale měla jsem úžasné pokojíčky , kuchyňka, kde se dalo vařit, koupelna, kde se dala napustit i voda do vany, bylo to maličké,panenky tam nebyly.

Radost by synům udělaly obě varianty, ale možní více Hladovec.

Dlouho jsem pátrala v paměti s čím jsem si jako malá nejraději hrála, zcela určitě to byla panenka miminko, zděděná po třech starších sestrách ale byla dobře zachovalá a hlavně jsem pro ni měla hodně oblečků na převlékání jak se postupem doby její garderóba rozšiřovala.

Hodně takové vzpomínám na hry venku se starší sestrou, kdy jsme si z kamínků, klacíčků, trávy atd. parádily pokojíčky namalované v písku a tato panenka tu bývala čestným hostem.

Hladovec pro vnuka by se mi líbil

Nejoblíbenější byla panenka s porcelánovou hlavičkou a slaměným tělíčkem. Neustále jsem si ji brala všude s sebou. Bohužel z tělíčka se hodně sypala sláma, až mi ho maminka vyhodila. Ale porcelánovou hlavičku mám schovanou do teď a to už bude pomalu k 70 letům.
Pro vnučku bych ráda vyhrála nábytek pro panenku.

U mě to v dětství byla panenka. Měla jsem jednu, která se ode mě "nehla". Všude jsem ji brala s sebou. Byla už tak stará, ošuntělá, ale byla jen moje.  Netřince by udělal radost Nábytek pro panenku L.O.L.

Jako každá holčička jsem měla nepřeberné množství panenek a mezi nimi bylo i  jedno černošské miminko. Právě proto, že se tak lišilo, bylo mým nejoblíbenějším. Později si s ním hrála dcera a dodnes ho moje pětadevadesátiletá maminka má doma. V širokém příbuzenstvu byla moje dcera jediná, jinak už se rodili samí kluci. Tak zůstal mamce černoušek na krku dodnes.

Volba případné výhry je jasná:   Hladovec pro vnuky 

Stavebnice Merkur byla nejlepší hračkou mého dětství.  Potěšil by velmi originální Hladovec.

Nejdříve to byly panenky, ale jak se narodil bratříček, byl mou nejmilejší hračkou on.  Houpala jsem ho, chovala, zpívala mu a největší radost jsem měla, když ho maminka dala do kočárku a dovolila mi brášku vozit.  Radost by vnučce udělal nábytek s panenkou.

Měla jsem panenku - čůrajícího chlapečka, tolik jsem si s ním vyhrála. Dodnes na to s nostalgií vzpomínám. Hladovec nemá chybu.

Mojí nejoblíbenější hračkou byla panenka "plavák", se kterou jsem si hrála opravdu snad do svých 13. let. K tomu kočárek a spousta oblečků na převlékání. Doba hodně pokročila, když vidím dnes 13.ti leté slečny. Jen je otázkou, zda k lepšímu....Ráda bych zkusila štěstí a vyhrála nábytek s L.O.L. panenkou, byl by to pěkný dárek za vysvědčení.

Vzpomínám, vzpomínám....mojí nejmilejší hračkou byl asi červený medvídek střední velikosti, který při obrácení vydával bručivý zvuk. Měla jsem ho hodně let, ani nevím, kde skončil. Z nabízených dárků bych volila nábytek pro LOL panenky. Ten by naší Viktorce udělal velkou radost.

Co si vzpomínám, nejraději jsem asi měl velké kovové šlapací autíčko, to mi rodiče tenkráte sehnali někde od příbuzných po jejich synech. Z hraček bych vybral nábytek pro LOL panenky pro mé dvě vnučky, které tyto panenky sbírají a s ničím jiným si v současnosti skoro nehrají.

To by byl úžasný dárek, pro tu starší třeba za první pololetní vysvědčení, které se blíží.

Vzpomínám si, že u babičky jsem měla neoblíbenější hračku živou slepici. Byla z nově dokoupených kuřat nejmenší a ostatní ji vyháněly od jídla, klovaly ji a vůbec, jak by se dnes řeklo, šikanovaly. Babička jí dala jméno Mrnka, že byla tak mrňavá. Musely jsme hlídat, aby se alespoň dostala k nasypanému zrní nebo ji přilepšit stranou od ostatních.

Byla plachá, stačilo se k ní sehnout, ona se přikrčila a čekala na pohlazení nebo zvednutí do náruče a pochování. Přiběhla na zavolání, aspoň jsme si to myslely, ale většinou přiběhly všechny . Hrála jsem si s ní na školu na zahrádce kam slepice jinak nesměly. Zkoušela jsem ji z poslušnosti, z počtu kvoknutí a už ani nevím co všechno jsem na ni tenkrát vymyslela za slepičí výuku a předměty. Ale pamatuji si,  jak jsem jí namalovala vysvědčení se samými jedničkami. U babičky a dědy jsem byla vždycky ráda a v jedné době ještě raději díky Mrnce.

Matně si vzpomínám, když najednou Mrnka nebyla a já ji hledala, tak babička na otázku kde je, dlouho hledala odpověď. Vím jen, že neskončila v hrnci, ale měla hrobeček na zahrádce .

Nábytek pro panenku L.O.L.

Mončičáci, panenky, domečky pro panenky, doktorský kufřík, společenské hry, ....a Hladovec by byl ideální:)

Jako malé holce, sestře dvou starších brášků, mi panenky a další "holčičí" hračky nic neříkaly. Nejvíc jsem si hrála v létě s balonem a v zimě pak to byla hokejka s pukem. Až nyní, co by babička dvou vnuček, si to při hraní s panenkami, kočárky a kuchyňkou náležitě užívám, asi jsem potřebovala do holčičích her "dozrát", A tak by jsme určitě uvítaly Nábytek pro panenku L.O.L.

Nejraději jsem si hrála s plyšovým medvídkem.Vozila jsem ho v kočárku,doma přebalovala a starala jsem se o něj,každý den jako miminko.Měla jsem sním starost a radost jako každá maminka a tatínek.

Když vidím tu dnešní nabídku všemožných hraček, mnohdy mi jde z toho hlava kolem. Kolikrát si říkám, co z toho to dítko může mít ?? Naučí  ho to něco ?? Opravdu si pohraje ?? Moje dětství bylo asi tak nějak založeno na mateřských pudech. Takže klasika - panenka, kočárek a množství oblečků. Vydrželo mi to poměrně dlouho, až mi kolikrát mamka říkala, že už jsem opravdu veliká holka. A ona ta veliká holka postupně přešla ve velikou ženskou a mateřské pudy opět zaútočily. Opět vozím kočárek, akorát je v něm naše opravdická Barunka.......

Nábytek pro panenku L.O.L.

Pro mne jsou nezapomenutelné malé pokojíčky pro panenky, které měly asi 7cm.. Měla jsem prakticky celý byt - selskou jídelnu, ložnici, obývák, koupelnu.... Neustále jsem vylepšovala interiéry dekoracemi a různými blbůstkami. Pokojíky jsem měla v naší obývákové stěně, z čehož měla mamka nesmírnou radost..... V tu dobu jsem totiž nepatřila k těm šťastlivcům se svým dětským pokojem.

A právě z tohoto důvodu by naší vnučce udělal radost Nábytek pro panenku L.O.L.

Já si  pamatuju na houpací kohouty, o které jsme se s bratrem prali a které nám záviděli i děti z okolí a pak si ještě pamatuji stolní hry, které jsem hrával s  babičkou a dědou. bydleli jsme totiž s nimi v domku a oni už špatně chodili, takže jim vůbec nevadilo s námi s bratrem hrát celé hodiny člověče nezlob se, kloboučku hop,  a další a další hry...

Moji pravnučku by  určitě  potěšil nábytek pro L.O.L.ky