Aby se člověk stal světcem, musí nejdřív zemřít. Na rozdíl od mučedníků, což je zvláštní kategorie světců, ovšem nemusí zemřít nějakou obskurní a bolestivou smrtí, může dokonce pokojně zesnout stářím. K zařazení do pantheonu (ano, toto slovo, značící původně soubor antických božstev, používám záměrně, kult svatých se někdy od mnohobožství příliš neliší) světců ovšem smrt sama o sobě nestačí.
Jen Bůh sám ví…
V některých církvích jsou za svaté označováni všichni ti, kteří žili jaksi pro Boha a v jeho jménu s tím, že jen sám Bůh ví, kdo vlastně svatý je a kdo nikoliv (některé protestantské církve dokonce používají slovo svatý jako synonymum slova křesťan). Tito svatí nemusí být nutně dokonalí a bezchybní, není třeba přepisovat jejich životy a věnčit je aureolou neomylnosti. V takových církvích se věřící nemodlí ke světcům, ale spolu s nimi, jako s bratry a sestrami, kteří nás předešli na cestě k Bohu.
Tedy, aby nedošlo k mýlce, i v církvi římskokatolické a pravoslavné jsou světci vnímáni především jako přímluvci u Boha, zároveň však jsou leckdy jmenovitě žádáni o pomoc. Věřící se tak s prosbami obrací přímo na ně, ne na samotného Boha – svatí mají funkci jakýchsi božích sekretářek. V pojetí římskokatolickém je také status světce přesně dán – zesnulý jedinec musí splňovat přísná kritéria, aby mohl být mezi tuto privilegovanou vrstvu zařazen. Tak například musí „prokazatelně“ konat zázraky, a to jak za svého života, tak po smrti. Obvykle je ustanovena speciální komise, která zkoumá v procesu rozhodování o kanonizaci (tedy o prohlášení dotyčné osoby za svatou) dostatečnost oněch zázraků i samotný život kandidáta a tak sítem neprojde jen tak leckdo. Zkrátka i uchazeč o místo sekretářky boží musí projít konkursem...
Nejdříve uctívaní, poté svatí
Historičtí světci měli situaci poněkud jednodušší, i když i jejich život byl pečlivě zvažován – obvykle byli za svaté oficiálně prohlášeni po té, co již byli nějakou dobu jako takoví prostým lidem uctíváni. Občas tak docházelo k absurdní situaci, kdy byl jedinec nejprve uctíván a vzýván a teprve poté se „stal“ svatým – jeho život byl přepsán tak, aby vyhovoval církevním požadavkům na svatost. Do pantheonu svatých se tak dostaly leckdy zajímavé osobnosti.
Kult svatých plynule navázal na předkřesťanskou tradici úcty k předkům – v mnoha národech mrtví byli a jsou uctíváni, je o ně pečováno a jsou žádáni o ochranu a radu. Zároveň jsou leckdy také usmiřováni, aby se snad na své potomky nehněvali a nezpůsobili jim nějaké ty nepříjemnosti. Možná i proto, stejně jako v antických chrámech stával oltář neznámému bohu, aby se nějaký ten zapomenutý bůh neurazil, se v křesťanské tradici slaví svátek všech svatých – aby se snad na nějakého toho světce nezapomnělo.
Svatých je hodně a rozhodně není snadné se v nich vyznat – ty nejvýznamnější by však přece jen Evropan alespoň rámcově vzdělaný znát měl. Pojďme se teda podívat, jak se v nich vyznáte vy, ženy-in. A pokud máte rády jazykové hrátky, nebo máte Vy nebo někdo Vám blízký děti, soutěžte s námi o Scrabble junior od Mattela!
Protože nás čeká volný den, pak pátek a pak víkend, bude i soutěž poněkud delší a náročnější. Od tohoto okamžiku až do neděle do 20:00 se budou v novinkách (pozor, ne ve článcích, a tento text je považován také za článek!) tohoto týdne (to jest i v pátečních, 29.9.) objevovat obrázky světců - bude jich kolem patnácti. Každý obrázek vydrží na svém místě nejméně šest hodin, pak může zmizet. Vaším úkolem je napsat sem (klikni) jména všech světců, kteří se v novinkách objeví. Pozor, jména musíte napsat najednou, okénko se vám otevře jen jednou.
Soutěžit můžete do pondělního rána do 8:00 a jméno výherkyně se dozvíte v průběhu pondělí.
Takže přeji hodně úspěchů, milé ženy-in :).
Nový komentář