Aby se člověk stal světcem, musí nejdřív zemřít. Na rozdíl od mučedníků, což je zvláštní kategorie světců, ovšem nemusí zemřít nějakou obskurní a bolestivou smrtí, může dokonce pokojně zesnout stářím. K zařazení do pantheonu (ano, toto slovo, značící původně soubor antických božstev, používám záměrně, kult svatých se někdy od mnohobožství příliš neliší) světců ovšem smrt sama o sobě nestačí.

Jen Bůh sám ví…
V některých církvích jsou za svaté označováni všichni ti, kteří žili jaksi pro Boha a v jeho jménu s tím, že jen sám Bůh ví, kdo vlastně svatý je a kdo nikoliv (některé protestantské církve dokonce používají slovo svatý jako synonymum slova křesťan). Tito svatí nemusí být nutně dokonalí a bezchybní, není třeba přepisovat jejich životy a věnčit je aureolou neomylnosti. V takových církvích se věřící nemodlí ke světcům, ale spolu s nimi, jako s bratry a sestrami, kteří nás předešli na cestě k Bohu.

Svatí přímluvcové a sekretářky boží
Tedy, aby nedošlo k mýlce, i v církvi římskokatolické a pravoslavné jsou světci vnímáni především jako přímluvci u Boha, zároveň však jsou leckdy jmenovitě žádáni o pomoc. Věřící se tak s prosbami obrací přímo na ně, ne na samotného Boha – svatí mají funkci jakýchsi božích sekretářek. V pojetí římskokatolickém je také status světce přesně dán – zesnulý jedinec musí splňovat přísná kritéria, aby mohl být mezi tuto privilegovanou vrstvu zařazen. Tak například musí „prokazatelně“ konat zázraky, a to jak za svého života, tak po smrti. Obvykle je ustanovena speciální komise, která zkoumá v procesu rozhodování o kanonizaci (tedy o prohlášení dotyčné osoby za svatou) dostatečnost oněch zázraků i samotný život kandidáta a tak sítem neprojde jen tak leckdo. Zkrátka i uchazeč o místo sekretářky boží musí projít konkursem...

Nejdříve uctívaní, poté svatí
Historičtí světci měli situaci poněkud jednodušší, i když i jejich život byl pečlivě zvažován – obvykle byli za svaté oficiálně prohlášeni po té, co již byli nějakou dobu jako takoví prostým lidem uctíváni. Občas tak docházelo k absurdní situaci, kdy byl jedinec nejprve uctíván a vzýván a teprve poté se „stal“ svatým – jeho život byl přepsán tak, aby vyhovoval církevním požadavkům na svatost. Do pantheonu svatých se tak dostaly leckdy zajímavé osobnosti.

Cti otce svého…
Kult svatých plynule navázal na předkřesťanskou tradici úcty k předkům – v mnoha národech mrtví byli a jsou uctíváni, je o ně pečováno a jsou žádáni o ochranu a radu. Zároveň jsou leckdy také usmiřováni, aby se snad na své potomky nehněvali a nezpůsobili jim nějaké ty nepříjemnosti. Možná i proto, stejně jako v antických chrámech stával oltář neznámému bohu, aby se nějaký ten zapomenutý bůh neurazil, se v křesťanské tradici slaví svátek všech svatých – aby se snad na nějakého toho světce nezapomnělo.

Svatých je hodně a rozhodně není snadné se v nich vyznat – ty nejvýznamnější by však přece jen Evropan alespoň rámcově vzdělaný znát měl. Pojďme se teda podívat, jak se v nich vyznáte vy, ženy-in. A pokud máte rády jazykové hrátky, nebo máte Vy nebo někdo Vám blízký děti, soutěžte s námi o Scrabble junior od Mattela!

Protože nás čeká volný den, pak pátek a pak víkend, bude i soutěž poněkud delší a náročnější. Od tohoto okamžiku až do neděle do 20:00 se budou v novinkách (pozor, ne ve článcích, a tento text je považován také za článek!) tohoto týdne (to jest i v pátečních, 29.9.) objevovat obrázky světců - bude jich kolem patnácti. Každý obrázek vydrží na svém místě nejméně šest hodin, pak může zmizet. Vaším úkolem je napsat sem (klikni) jména všech světců, kteří se v novinkách objeví. Pozor, jména musíte napsat najednou, okénko se vám otevře jen jednou.

Soutěžit můžete do pondělního rána do 8:00 a jméno výherkyně se dozvíte v průběhu pondělí.

Takže přeji hodně úspěchů, milé ženy-in :).

Reklama