Po krátké pauze tu máme další soutěž o tři knihy. Román Švadlena od Rosalie Hamové, vydané v nakladatelství Mladá fronta, vás zavede do malého australského městečka, kde se odehraje příběh lásky, ale i msty. Hrajte s námi.
Foto: Mladá fronta
Kniha, která sloužila jako předloha k filmu, jež nyní úspěšně plní i česká kina, může být vaše. Napište nám do komentářů, zda se vyplatí v dnešní době šít a zda si ještě některá z vás zhotovuje šaty doma. Těšíme se na vaše odpovědi. Tři z vás odměníme knihou Švadlena. Pište do zítřejšího poledne.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Dokud byly děti malé, což je zhruba tak před 20ti lety, šila jsem na ně pravidelně. Nejen, že mě to velice bavilo, ale ráda jsem vytvářela tak trochu originální "modely". Tím jsem se v šití dost zdokonalila. Pak jsem se rozhodla doučit se a nechat si poradit i v různých kurzech šití. Prostě jsem z toho měla užitečného koníčka. Dnes jsem ráda za nabyté zkušenosti, sice už nešiji pravidelně, spíše příležitostně, ale i to se dost často hodí. A ušít si nějaké závěsy a podobné dekorační věci do bytu je také docela příjemné. Není všechno jen o penězích - vyplatí či nevyplatí se dnes šít?? -- ale je to i příjemný relax.
Ráda vzpomínám na dobu, kdy se nám dostala do ruky občas Burda ze západního Německa a já coby mladá puberťačka doslova slintala nad těmi modely, které tu jaksi nebyly. Jediné štěstí jsem měla v tom, že moje mamka je švadlena, takže se mi občas podařilo jí uprosit, aby mi něco takového ušila. Když se jí do některých věcí nechtělo, měli jsme o pár domů starou paní, která to kdyžtak vyřešila za nás, byla moc šikovná. Nicméně v dnešní době už nešijeme, moc se to nevyplatí, navíc je všude doslova záplava oblečení, ale i hadrů....Na druhou stranu se mi líbí originální autorské kousky, nabízené např na Fleru apod., takže občas si koupím něco originálního a sem tam mi pomohou vytvořit mé nadané kamarádky - ať už háčkovanou čepicí či doslova obrazem na nějakém tričku, krásně totiž kreslí.
Jsem vyučená švadlena, ale tímto řemeslem se již dlouho neživím. Šít se vyplatí i v dnešní době, a to hlavně v případech, kdy má člověk nekonfekční postavu. Například já měřím 160 cm, a pokud si zkouším plesové šaty, které jsou šité na výšku 170 cm, mám oblinky boků na šatech někde na svých stehnech. Stejně tak mi někdy nesedí průramky, ramínka atd. Takže šiju, když neseženu na sebe to, co bych potřebovala. V poslední době, ale šiju víc pro syna, který obráží akce, na kterých potřebuje kostýmy. Takže mám za sebou kostým Spidermana, Battmana, Čerta, čaroděje, a nedávno jsem dokončila kostým pro hrdinu ze hry Assasin's creed. Takže umět šít se někdy vyplatí, čím víc bych potěšila svého puberťáka :-)? Docela nás to v tomto náročném období spojuje
moje mamka šije ráda, zrovna nedávno mojí dcerce ušila potah na křesílko, které se jí potrhalo. Ale já šiju jen ručně pokud se udělá do oblečení nějaká dírka nebo povolí šev. Kdysi na základce jsme šili třeba i potahy na polštáře ale dneska je to levnější koupit.
Již spisovatelka Němcová vsunula do úst své babičky že....DOBRÁ HOSPODYŇKA MÁ PRO PÍRKO PŘES PLOT SKOČIT. Neumím to, nevyplatí se to, nebudu si rozpíchávat prsty. Proč chodit uniformně, proč nedat průchod kreativitě. Je přeci nádherný pocit, když něco dokáži stvořit sám. Nikdo v sobě nemá dar, že umí vše na co sáhne, jde o to se to naučit. Kalkulovat že se to nevyplatí protože jsou látky drahé a proto půjdu k Vietnamcům? Tvrdit že není výběr látek, je! Chce to jen mít zájem, hledat a najít. Kdo si není jist, může začít zkoušet šít a předělávat ze staršího oblečení a získat tak grif. Nikdo učený z nebe nespadl a veškeré dovednosti získáváme sebevzděláváním.
dřív jsem šila hodně, vlastně už od základky, kdy jsem chodila do kroužku šití a můj první výtvor byla krásná zástěrka. Pak už jsem chtěla být originální, tak jsem si šila podle Burdy na sebe i na děti, pletla jsem a byly i pokusy o háčkování. Troufla jsem si i na mé první plesovky a pak i na šaty na maturitní plesy pro obě dcery. Teď už oblečení nešiju, spíš upravuju, nebo šiju různé různé textilní doplňky...naposledy to byla vloni střecha na náš zahradní pavilon. Koupili jsme si před 6 lety pavilon na který jsme nemohli sehnat náhradní střechu, protože nemá běžné rozměry. A když jsme si zadali poptávku, tak nám přišla nabídka, že nám ji za cca 6 tisíc vyrobí...tak jsem ji ušila sama za necelý tisíc, což byla cena plachet, z kterých jsem šila.
V dnešní době se to nevyplatí. Často jen cena koupené látky převyšuje cenu oblečení z obchodu.
v dnešní době málokdo šije a velice těžko by se s tím dalo uživit,nevyplatí se to šít ani na sebe
Já šít neumím, ale úpravy záclon, závěsů a drobné opravy oděvů zvládá manžel. Je velice šikovný, takže byla a je to pro mě velká výhoda. V dnešní době jsou obchody, ve kterých si člověk šaty určitě vybere. Ovšem některé ceny jsou vysoké, takže využívám období slev. Kdo si sám ušije šaty, má velkou výhodu. Dnes je velký výběr látek, takže švadlenky mají i z čeho vybírat. A ty šikovné si vytvoří model podle svého. A jejich model bude originálem!
agent007 — #59Těší mě, že i odborník mi dává zapravdu.
krokodylice — #57Vítej, ani nevíš, jak tě tu ráda vidím
Před více jak 33 lety jsem podědila po tetičce šlapací stroj zn. Bobin. Začínala jsem šitím polštářů. Po několika letech jsem "pod pultem" sehnala kufříkový šicí stroj a šila dětem. Pak začalo období vietnamských tržnic a já to vzdala. Bobin stojí na půdě, Veritas slouží už jen k zašívání.
Nejen šití, ale i pletení a háčkování jsem již vzdala. Přesto si myslím, že švadlenky stále ještě šijí, ať už pro svou potřebu nebo pro druhé.
Mám výbornou švadlenu a od ní nádherně precizně ušité kostýmky, šaty, halenky. Určitě se to vyplatí.Je to vždy originál.
Kdo umí určitě šití smysl má origilalita,šité oblečení na míru :) já spravím co musím a to je vše :)
Mým snem je koupit si jednou šicí stroj a naučit se opravdu šít. Líbí se mi oděvy s aplikacemi, líbí se mi originální výtvory. A také proto si myslím, že umět šít je stále in a stále má co do sebe. Takže i kdyby se to třeba finančně, či časově nevyplatilo, tak se určitě vyplatí ten pocit originality a vlastní tvořivosti
Jsem vyučená dámská krejčová, ale nešiji a myslím, že se to vůbec nevyplatí. Dřív, když děti byly malé, tak jsem šila dost i na zakázku, ale v dnešní době
plné second handů kde koupíte i krásné kousky vše za 29kč...
Šiju v práci, doma a o šití se mi i zdá. Usínám a přemýšlím jak co ušít a probouzím se s myšlenkou co všechno musím ušít. A - fakt se to moc nevyplatí.
Kdo to umí a baví ho to, ať šije bez ohledu na to, jestli se to vyplatí. Já patřím k těm druhým. Moje šití bylo a je jen v případě nutnosti a žádné úžasné kousky z toho nevznikají.
vyšívám, pletu , háčkuju, ale když jsem před dávnými lety víceméně náhodou přišla ke kufříkovému šicímu stroji , byla jsem přesvědčena ,že to absolutně nedám . telefony nebyly a tak mi sestra ( vyučená krejčová ) posílala sáhodlouhé dopisy s dokonalými nákresy a postupy na šití - nejdříve rovné věci , pak i náročnější a nejproblémovější - všití krytého zipu do chlapeckých kalhot . na děti jsem posléze šila i zimní oteplovačky . ještě před nedávnem jsem ušila fusak do kočárku pro vnučku .