Vyhrajte 2x SPOKOBOX - box plný překvapení pro kočky a psy

Jako malý jsem si přál kocourka. A také jsem jednoho dostal, a tak jsem mu začal říkat Mikeš. Byl to skvělý parťák. Jednoho dne jsem si ale všiml, že Mikeš ztloustl.. No aby ne, nakonec jsem zjistil, že můj kocour Mikeš je ve skutečnosti kočka a celá rodina se mi smála, že se Mikeš okotil.. Od té doby byl Mikeš Mourinkou, ale i tak jsem na něj nedal dopustit.. 

SPOKOBOX bych chtěl pro psy :)

Když jsem byla malá, jeli jsme s rodiči navštívit mou sestřičku na letní tábor. Kousek od tábora byl výběh pro kozy a protože jsem jako mladší zvířata milovala, hned jsem k němu běžela. Byl tam takový velký pěkný kozel, tak mě s ním rodiče chtěli vyfotografovat. Jenže focení pro nás bylo něco extra, fotoaparát jsme si nemohli dovolit, byl pouze půjčený od taťkova kolegy, a tak tatínek chtěl udělat fotografii jen jednu. Stoupla jsem si ke kozlovi, ale jemu se přítomnost malé uslintané holčičky nelíbila, a tak mě přesně ve chvíli kdy tatínek zmáčkl spoušť fotoaparátu kozel trkl do ucha. Krátce na to starý fotoaparát vypověděl službu... 

No, tu jednu fotografii se nám nějak podařilo získat a mám ji vystavenou dodnes ;) S oblibou jí říkám "vteřina zkázy".. 

P.S. SPOKOBOX bych přála mému pejskovi.. <3

Před pár lety jsem kamarádce hlídala malého JR teriéra, a vzhledem k tomu, že už jsem v tu dobu měla i svého vlastního psa Buddyho, neměl to být žádný problém.

No, opak byl pravdou. Jacky, jak se kamarádky pejsek jmenuje, po Buddym, neustále štěkal, no prostě nebyl z víkendu mimo postel nadšený. Když už byl večer trochu klid, nechala jsem je na zahradě, že si skočím přes ulici do obchodu. Když jsem se vrátila, našla jsem doma pouze Buddyho, celého spokojeného. Brzy jsem zjistila proč - Jacky zmizel. A tak jsem mě čekal večer plný hledání, volání, výprav, telefonátů na městskou policii.. Když jsem asi v půl jedné ráno padla na terase na židli vyčerpáním (bylo léto, tak to bylo vcelku příjemné), po chvíli jsem na ulici zahlédla ocas. Jacky se vrátil, sám od sebe. A vlastně nebyl sám, přivedl nějaké štěně.. Než jsem došla otevřít, byl už na zahradě - prolezl plotem sousedů a přes jejich zahradu se skulinou dostal na tu naší. Byla to neskutečná úleva, zavolala jsem na policii, že už se našel a šla Jackyho uložit dovnitř. Jenže co to štěně? Přes noc jsem ho u nás nechala a později pátrala po jeho původu. Za dva dny jsem zjistila, že je prostě toulavé a už s Jackym zůstalo, jako by si ho osvojil..

Nakonec se mi protáhlo i hlídání-kamarádka má zdravotní potíže, a tak jsem si nakonec Jackyho nechala.. A tak mám pesany tři-Jackyho, Buddyho a Jackym osvojené štěně - křížence Dennyho.

Spokboxem pro psy bych jim tedy všem ráda udělala radost :)

U nás v městečku máme takovou minizoo - jeden z občanů vlastní klokany. Často ale není doma, a tak se mu o ně starají dobrovolníci dle domluvy. 

Jednou na se tak stalo, že musel majitel ze zdravotních důvodů odcestovat, a tak jsem mu pomoc nabídla. Přeci jen to pro mne bylo něco skvělého - klokany miluji od dětství a vždy jsem si jednoho přála mít doma. Majitel tedy odcestoval a já měla v osm ráno přijít klokany nakrmit. Jenže můj pejsek mi zrovna shodil ze stolu květináč, a tak jsem se asi o hodinu zdržela. Jaké bylo mé zděšení, když jsem přišla k výběhu a klokany neviděla.. Pobíhala jsem po zahradě a vyváděla, už už jsem chtěla volat celá ubrečená na policii, když v tom jsem za sebou uslyšela zvuk - klokan seskočil ze stromu, kde se právě občerstvoval jablky a ten druhý si na úrodě ještě pochutnával.. No, nezbývalo, než všechna nakousaná jablka očesat, trochu poklidit tu spoušť a srovnat svůj tlak.. Od té doby už jsem raději klokany krmila o hodinu dříve - majitel měl ještě slivoň a těšil se na slivovici :D 

A Spokboxem bych ráda potěšila svého pejska, který díky květináči celou tuhle historku způsobil :)

 na skalce jsem zasadila kytičkudostala jsem ji se slovy: "udělá ti radost, je úžasná ale krásu květů spatříš jen v noci" zvědavost se stupňovala a dlouhé čekání jsem si v den D nebo spíš v noci N krátila s drinkem v ruce a čekala až slunce zapadne za obzor.Pozorovala jsem hromádku kamení se záhadným květem jak zhypnotizovaná... a ono nic. Všimla jsem si, že pejsek dělá to samé co já, nevím jestli ze zájmu nebo ze solidarity pozoroval květ jako já. Po drinku mi vyhládlo a tak jsem šla něco slupnout do domu.Když jsem šla zase ven, vzala jsem pro pejska mňamku co má rád a když jsem vyšla z domu, vidím něco neuvěřitelného. Jestli vás napadlo, že květina vykvetla a já se dočkala té krásy, tak máte pravdu.Květina během mé nepřítomnosti skutečně vykvetla a stalo se toho mnohem víc. Pejskovi to také neušlo a ze samé radosti mi to běžel sdělit a abych se radovala hned, tak mi ji přinesl s sebou.Držel ji v zubech jak švihák lázeňský a čumáček mu zdobily okvětní lístky. Usmíval se na mě očima jen promluvit vzpomněla jsem si v tu chvilku jak jsem vybírala jméno pro tohohle rošťáka. Líbil se mi Matýsek, protože je úžasný jako výhra v loterii(Mates). A jak ho teď vidím s tou kytkou v tlamičce, napadá mě, že je výhrou která fakt překvapí-Jackpot,jestli se vám příhoda líbila, prosím o spokobox pro pejska,děkuji

Před pár lety jsme zachránili psí slečnu, jorkšíra Žofku z množírny, byla prý od mala zavřená ve sklepě a nikdy neviděla denní světlo. Když jsme ji přivedli domů nechtěla jíst ani si nechtěla s ničím hrát, já z toho byla nešťastná. Asi po dvou dnech se tedy alespoň pořádně najedla. Kupovala jsem jí všelijaké hračky protože mi přišlo, že nemá radost ze života. Postupem času nám začala věřit a vše prozkoumávat. Jednou jsem koukala v televizi na film o psech a ona na ně začala hrozně štěkat. Byla jsem ráda, že konečně trochu ožila, tak jsem jí nic nezakazovala. Od té doby když vidí v televizi nebo na počítači nějakého psa nebo kočku začne vrtět ocáskem, skáče, štěká a snaží se je kousnout. Nedávno jsem šla koupit do elektra odšťavňovač, Žofku jsem měla na vodítku ssebou, protože se z ní stala závislačka. V elektru u pokladny měli menší stolek a na něm běžela televize, já se bavila s prodavačkou o odšťavňovačích...najednou jsem cítila škubnutí vodítka a ozvala se hrozná rána. Otočila jsem se a vidím Žofku, jak si stojí na stolku a štěká, televize byla na zemi s nakřáplou obrazovkou, v televizi měli naladěný program Prima ZOOM tak mi bylo jasné, proč ji Žofka shodila. Takže místo odšťavňovače jsem si domů vezla prasklou, ale zatím funkční televizi...Kdyby mi přálo štěstíčko, tak bych si vybrala spíše SPOKOBOX pro našeho kocourka, protože Žofka si nedávno vybrala televizi.

My meli doma psa byl to briard... jednou jsme jeli k tete na navtevu ktera ma na dvore jezirko bylo leto a hrozne horko.... mamka dojela k tete na kole a pes letel a hupsl rovnou do jezirka... jenze jak bylo horko jezirko bylo plne ras a voda uplne zelena... a tak z vody nevylezl dlouhosrsty velky pes ale zelena prisera ktera ne zrovna vonela ????  a jak se otrepal schytala mamka sprchu te smradlave vody taky...no kdyz jsme jeli domu jela sem radeji napred abych necila ten smrad... doma byla velka koupacka a poradnou sprchu te vody schytala i mamka takze se hadici venku koupali oba... a balicek bych si prala pro kocicku

Jednou si manželka udělala výron a nesměla  14 dní chodit. Zbylo na mne zařizovat nákupy a venčit našeho bišonka Adélku. Hned první den mě napadlo tyto dva úkoly spojit. Vyrazil jsem nakoupit a vzal sebou tu naší holku. Přivázal jí venku, nakoupil, vyzvedl jí, ještě jsme obešli blok a vydali se domů. Doma místo aby běžela za manželkou, začala hned za nadšeného vrtění ocáskem vše očichávat. Když zvedla nohu a počůrala lednici, došlo mi, že jsem přivedl kluka. Utíkal jsem zpátky k obchodu, abych s hrůzou zjistil, že tam Adélka není. Už jsem sahal po mobilu, že zavolám policii  a  v tom vidím, jak se k nám řítí pán s naším zlatíčkem. Omlouvali jsme se navzájem, nevěděli jsme, kdo si prvni vybral špatně. No, nakupování mi zůstalo, jen k venčení jsem již nedostal důvěru:) děkuji případně za box pro pejska.

Měli jsme fenečku - kříženečku papillona - Bubinku. Byla naprosto úžasná, všichni co k nám chodili ji zbožňovali (každý si ji pojmenoval po svém, mimo jiné i "Pupíček" a dokonce i na to slyšela). Byla neuvěřitelně chytrá, dokázala se naučit každý povel, měli jsme pojmenované hračky a míčky a vždy donesla ten správný. A protože byla fakt chytrá, tak jí nedělalo problém si otevřít (vyskočila na kliku) a dokonce i rozsvítit - prostě skočila na vypínač (a jo, dokázala vyskočit fakt vysoko - z místa to zvládla do klína, když jsem seděla na barové stoličce). No, abych se k tomu dostala. Jeli jsme na dovolenou do Chorvatska a jeli i naši, tak jsme se domluvili a Bubinka zůstala i s jejich pejskem u babičky, která ale jela taky. Vyhradila jim dva pokoje v přízemí (ložnic a kuchyň) do zahrady, nechaly se odemknuté balkónové dveře a tak se o ně chodila starat teta sůsedová. Vždycky jim ráno otevřela, aby mohli do zahrady, nakrmila a večer zase zavřela k babičce. Jenomže hned první den, když je zavřela, tak večer uviděla, že se od babičky svítí. Řekla si, že asi nezhasnula, tak tam zašla, "chybu" napravila a šla domů. Po chvilce zjistila, že se tam zase svítí a tak dospěla k názoru, že jsou tam zloději...

Zapomněla jsem napsat, chtěla bych box pro psa.

Odmala jsem toužila po kočce, ale přestože jsme bydlelina vesnici, nasinechtěli o kočce ani slyšet. Jednou se nam nahoře na seníku okotila cizí kočka. Slýchali jsme mňoukání, ale koťata jsme nemohlinajít. Jednou šel otec náhodou ven a uviděl kočku, která nesla v tlamicce kotě. Kočkase ho lekla, kotě upustila ne zem a utekla. Otec kotě vzala vítězoslavně mi ho ukazoval, že už ho teda našel. Ale co s kotětem? Kočka se neukazovala a tak kotě zůstalo u nás. Mělo se u nás dobře. I rodiče ho vzali na milost a asi nejvíce ho měl rád otec, který byl původně nejvíc proti tomu, aby doma kočka vůbec byla.

Můj život s lidmi

Naši se dohadují, kdo o mně napíše vtipné povídání a nějak se jim do toho nechce. Babička nebo děda? V čem je problém? Pusťte mne k počítači... Jmenuji se Bráška, je mi šest a Naši pro mne postavili dům.Ve vytápěné zimní zahradě mám ratanové křeslo a v obýváku právo na koženou soupravu.Pelech na gauči si upravuji něžným kočičím stepováním nebo drsným soubojem s ovčí kůží.Stejně tak řádím paničče v "počítačovém" pokojíku.U páníčka v pracovně jsem raději opatrný, občas mu vadí i chlup na podlaze.Už není nejmladší. Odpouštím mu i to, že s každou polomrtvou myší, kterou s řádným halali složím v předsíni, zmizí venku - ať si ji tam klidně zhltne. Když se ale vrátím domů studený a mokrý, zatopí mi v krbu, dá mi křesílko k ohni a já se do něj dívám. To miluju. Kam se hrabe televize.Spím v ložnici ale nebylo to tak vždycky. To mě uráželo, protože od starého sousedovic kocoura vím, že Naši spali roky se dvěma knírači. Teď už je všechno v pořádku.Páníček dostal rozum a nechává otevřeno. Jsem totiž fakt krásnej a společenskej kocour - radost pohladit.A ještě bych mohl  vyprávět o mojí půdě, kde jsem pán tvorstva dlouhé hodiny. Ale to už se sem nevejde. Ještě snad tohle-mám se dobře a Naši jsou moc prima. Tak čau a mňau.

Myslíte, že by si pro mne zasloužili kočičí SPOKOBOX? Díky

Máme doma 14 let pejska z útulku a tolik co jsme s ním zažili, by vydalo na knihu. Už když jsme si ho brali byl hodně temperamentní a hlavně velký kamarád. Hned druhý den co jsme si ho přivezli se vydal sám na výlet a jelikož měl ještě známku z útulku tak nám odpoledne volali, kam si máme jít Badíka vyzvednout. To byl začátek jeho nespočetných toulek a i když jsme dělali vše pro to aby neutekl, tak si vždy našel možnost jak jít sám na výlet i když musel přelézt plot. To se nám dokonce podařilo natočit. Naštěstí už byl v okolí známí a svou povahou i oblíbený. Takže ho většinou někdo u sebe nechal a zavolali kam máme pro něj přijet. Takž jsme ho museli přivazovat  na zahrádce u boudy a nebo byl doma než jsme se vrátili z práce. Ovšem jednou v nestřeženém okamžiku zase utekl a po cestě si přibral kamarádku a dostali se až do tunelu na okruhu Prahy. Tam musela policie zastavit dopravu a oba pejsky odchytit. To už byl naštěstí i očipovaný, takže  nám hned volala  co se stalo a tenkrát se zachovali opravdu skvěle a pejska nám přivezli a nakonec se to obešlo i bez pokuty jelikož nevěděli jak to do záznamu formulovat. Druhý pejsek skončil v útulku a nám doporučili ať si našeho  raději pojistíme, že by jsme se příště nemuseli doplatit.  Nyní už je to starý kmet, který už špatně slyší a vidí, takže útěky skončily a teď se nás drží tak, aby jsme se mu neztratili mi. 

Máme frbuldočka Ferdíka, se kterým je stále legrace. Ráda vzpomínám na to jak jsme jednou s ním byli na chatě a běžel k sousedovi, který se zrovna chystal naplnit si svou dýmku voňavým tabákem. Když jsme uslyšeli jak soused hartusí, tak jsme zahlídli jak si Ferdík vítězoslavně v puse nese pytlík s tabákem a chtěl si ho zahrabat na své oblíbené místo.

Přála bych si SPOKOBOXpro pejska.

Ještě před tím, než jsem měla psa, tak měl bratr hada. Bratr potřeboval pro hada potravu a tak měl chovný pár potkanů. Jeden byl bílý a druhý takový šedivý. Narodila se mláďata, holata a měla jít hadovi. To prostě nešlo. Brečela jsem, až jsem si vybrečela jejich životy. Posléze se vybarvila a jeden byl krásný, flekatý. Toho jsem si nechala. Ti ostatní patrně skončili u hada, ale to jsem tehdy jako malá prostě nepostřehla. Se svým Flíčkem jsem zažila mnoho veselých historek - strašila jsem s ním děti i dospělé, uměl vyhledat potravu v labyrintu, ukazovala jsem ho ve škole a dokázala o něm zaníceně mluvit. Začala jsem se blíže zajímat o zvířata, o jejich potřeby, o jejich anatomii, o jejich péči. Zjistila jsem, že jsou člověku a především dítěti dobrým nejenom kamarádem, ale třeba i psychologem, že se zvířaty prostě člověk nikdy není sám. A hlavně brácha díky mé lásce k potkanovi zjistil, že had se může krmit třeba čerstvými krájenými drůbežími srdíčky, že nemusí mít ausgerechnet vždy a jedině živou potravu... (i když mu jistě za mé nepřítomnosti dopřával). 

Mám jednu vtipnou historku se psem mých prarodičů. Jednou na dvoře zakousl myš a děda ho za to řádně pochválil a pes si tento svůj dobrý skutek řádně zapamatoval. Na druhý den šel děda poklidit králíky a co nevidí. Všichni králíci byli zakouslí a pejsek se domáhal další pochvaly. No..dočkal se akorát tak pořádného nářezu...

Jednou se nám takhle stalo, že koukám z okna našeho baráku a vidím venku běhat Jorkšíra, tak říkám manželovi a dětem, kterej páníček asi tak může nechat psa běhat u silnice jen tak, že to snad není možný, po chvíli si uvědomím, že má Jorkšír na sobě úplně stejný obojek jako naše Jorkšírka a pak mi to došlo, takovou rychlostí jsem vypálila ven a jdu si na pro naší Jorkšírku, která chudák zmatená běhá kolem baráku a čeká, až jí někdo pustí dovnitř:D Cca 15minut před tím jsem byla kouknout do schránky, takže pravděpodobně mi proklouzla .......... no dodnes, když si vzpomeneme celá rodina se nasmějeme, jak jsem na sebe jako na paničku nadávala a nakonec to byl náš pejsek:D

Spokobox pro psa

nejvtipnější byl asi zážitek s myšičkou a to ne domácí, ale v domku, otevřene dveře a jedna rychlá myška - no zapotila se celá rodina! a chtěla bych kočičí :)

Poridila sem si ciste plemeno slepic koupila lihen a nasadila vejce.. vylihlo se 1 kure a dlouho bylo samo.... a mela sem ho v kuchyni kde jsme kvuli rekonstrukci i spali... a v noci hrozne pipalo a muz nemohl spat... no co sem neudelala vytahla sem kure s krabice posadila si ho na prsa prikryla perinou a az usnulo valilo do sve vyhrivane krabice... ten muj to rekl v hospode ze je to jedinej ptak kterej si spokojene chrape na mich kozach... no chlapy se smichem mohli utlouct a utahovalisi ze me.....a pak nez se vylihlo druhe kure tak sme tak 4 dny usinali.... no byla to slepicka nastesti takze na pekac nesla... nejrozmazlenejsi a posledni kure ktery sem mela tak rozmazlene... no reknete kdo zvas uspaval kure v posteli  (a spokoboxik kdyz by se postestilo prosim pro kocicku)

Dobrý den, tak teď opravdu nevím, zda je to vtipné, ale díky tomuto dilema má moje žena psího kamaráda. Když jsme začali rekonstruovat domek, pořád jsem mluvil o tom, že k domu patří pes. Dokonce jsme na zahradě měli psa od známého, kterého jsme hlídali, protože on v tu dobu zrovna pracovně cestoval. Vše se upravovalo včetně zahrady. Pak nastal den, kdy si kamarád psa vyzvedl a já se zeptal ženy, jestli bychom si taky něco nepořídili, když už jsme si tak zvykli. Ale ona na to, že buď ona, nebo pes.......No vyhrála........, ale psí kamarád nám zůstal aspoň u známého.........