Čtenářka Pegonela nám poslala příběh o horoskopu, který se ji naplnil. Předpověděl jí, že má získat něco velkého…

     Začínalo nové roční období, jaro. Vše kolem kvetlo, vonělo a mělo se k světu. Jednoho dne jsem šla kolem novinového stánku a zaujal mě vystavený časopis s upoutávkou psanou velkým písmem: „VELKÝ HOROSKOP NA CELÉ LÉTO! „ Horoskopům jsem nikdy moc nevěřila, ale ráda je čtu. Vždy si z nich vezmu to dobré a to zlé se snažím „hodit za hlavu“. A tak jsem si nakonec daný časopis zakoupila. Doma jsem si u kávy v klidu přečetla časopis a dostala se i k horoskopu. Pro mé znamení tam byla jedna zajímavá a lákavá informace. Měla jsem získat něco velkého, někdo mě měl obohatit! Kamarádka, když si u mě horoskop taky četla, vypískla: „Budeš dědit!“ „Jen to ne!“ Bránila jsem se, vědoma si toho, že toto obohacení by přineslo především ztrátu. „Tady píšou, že to bude šťastné obohacení.“ Připomněla jsem s tím, že ráda soutěžím. A pomalu jsem na horoskop zapomínala. 

      Ten den jsem seděla v práci v kanceláři, byl běžný pracovní den. Najednou zazvonil telefon. Milý hlas mi oznámil, že jsem v soutěži, které jsem se zúčastnila, vyhrála skútr. Jsem fanda různých soutěží, hraji a soutěžím o vše, co mě zaujme. Paní štěstěna mě zatím sobecky obcházela. Až teď! Vzpomněla jsem si na zapomenutý horoskop. Pán na druhém konci mi sdělil, že si pro cenu musím dojet osobně až do Prahy. Ze Severní Moravy je to pěkný kus, ale co bych pro krásnou cenu neudělala? Už dva roky mám řidičák a nemám moc možností jezdit. Od teď se to ale změní. Já snad začnu věřit na horoskopy!

Následovala adresa, na které si mohu cenu vyzvednout a telefon pro případ jakýchkoli dotazů. Jen na okraj jsem se zeptala, zda jsem skutečně cenu vyhrála a nebudu muset na místě ještě něco doplácet nebo plnit jiné podmínky. Souhlas a pobavený smích rozptýlili mé pochybnosti a já si hned začala vyřizovat v práci volno. Vedoucí mi vyšla vstříc a nadešel den D.

Já odjela vlakem s tím, že zpět dorazím již vlastním dopravním prostředkem.

Prahu docela znám, a tak mi nečinilo problém najít adresu, kterou mi sdělili po telefonu.

Na místě o mně ale nikdo nevěděl. Ano, agentura skutečně čas od času vyhlašuje podobné soutěže, ceny ovšem doručuje poštou nebo osobně přiváží vítězům. V poslední době ovšem nebyly organizovány soutěže o skútry a mé jméno nebylo na žádné z výherních listin. Nevyhrála jsem vůbec nic! Někdo si ze mě škaredě vystřelil! S poslední kapičkou naděje jsem vytočila číslo, které mi bylo sděleno pro případ jakýchkoli dotazů. „Volané číslo neexistuje:“, bylo mi stroze sděleno. A já zůstala sama samotinká v Praze a bez ceny. Na nádraží jsem zjistila, že se domů hned tak nedostanu. Bylo lepší najít si nocleh a jet až další den. Když jsem ale po delší době přijela za ne zrovna levný peníz do Prahy a našla si docela levné ubytování na kolejích, kde jsem před časem také nocovala, rozhodla jsem se Prahy si trošku užít. V práci jsem si vzala pro jistotu 4 dny dovolené, proto jsem si zarezervovala 3x nocleh.

     Bylo pravé jarní počasí a já se snažila v pražských uličkách spravit si náladu. Koupila jsem si novou kabelku, ať si alespoň něco odvezu z výletu jako suvenýr. Koupila jsem si hned několik kopečků zmrzliny a umiňovala jsem si, že se soutěžením přestanu. A hlavně přestanu číst horoskopy! Takto naletět... V tu chvíli ke mně přiběhl velký pes a povalil mě na zem. Mé kopečky zmrzliny se rozprskly všude kolem. „To si nemůžete to psisko vzít na vodítko? Co kdyby mě pokousal?“ křičela jsem rozčíleně na majitele psa. Ale pes byl jiného názoru. Začal mi olizovat obličej, jako by chtěl slízat poslední zbytky zmrzliny, na které jsem si ještě před okamžikem pochutnávala.

Mladý muž se začal omlouvat a volal Ajaxe, jak se pes jmenoval, k sobě. Ten se ale nechtěl ode mne odtrhnout. Jako by cítil mého Bena, kterého mi hlídala kamarádka. Pan Jiří, majitel psa, mě pozval na novou zmrzlinu, a když zjistil, že jsem až ze Severní Moravy, nabídl mi, že mě provede Prahou. Zbylé dny v Praze jsme strávili spolu. Ukázal mi místa, která jsem dosud nenavštívila, a zpříjemnil mi zbytek pobytu. Dodnes jsme dobrými přáteli.

     Tak jsem nakonec ani nelitovala, že jsem nalítla podvodníkovi, který mě zlákal na zajímavou výhru. Kdy se zase podívám do Prahy? I když tam mám dnes už dobrého kamaráda...

     A s odstupem času si říkám, že možná ani ten horoskop nelhal: Najít dobrého kamaráda, ještě k tomu v tak velkém městě, jako je Praha… No řekněte, není to výhra?!

     S pozdravem       pegonela

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Děkuji Vám Pegonelo za hezký příběh. Přiznávám bez mučení, že mi to více než reálnou událost připomíná povídku. Ale to nevyřeším. Ale jestli je to pravda pravdoucí, tak to jen ukazuje, jak si na obecnou frázi z horoskopu může člověk naroubovat jakoukoliv událost a říct, že se naplnila.

Ale já jsem skeptik, na mne nedejte. Myslím, že vás podpoří i dost čtenářek.

Dnes si povídáme o horoskopech. O tom, zda jim věříte, Zda se vám nějaký vyplnil. Můžete však samozřejmě napsat i proč jim nevěříte. Náš magazín je otevřený všem názorům…

Zapojte se do dnešní debaty, a pokud vás vyberu, dostanete za odměnu šišku uheráku.

Ale bez toho abyste mi napsala svůj názor, nebo příhodu  na e-mail níže uvedený to nepůjde:

redakce@zena-in.cz

Dnešní soutěž

16. Příjmení herce, který v seriálu Velmi křehké vztahy hrál roli MUDr. Bořivoje Wagnera

Reklama