vladka321:

„Po porodu svého syna jsem si zapsala – Rodím, volám sestru a potom už rychle na vozíček a šupy dupy na sál. Na vozíčku jsem už nemohla sedět normálně a tak pololežím, polosedím a nohama rychle kmitavě běžím před vozíkem, poněvadž jsem v té rychlosti nepochopila, že tam mám stupátka. Nikomu to však nevadí, hlavně co nejrychleji na sál, šup na lehátko, přivázat nohy a porod může začít. Jenomže..., jak rychle se to vše spustilo, tak to také jako mávnutím proutku skončilo. Najednou tam tak ležím, stydím se, lékař mě prohlíží a vyžádá si ještě jednou monitoring plodu. Sestra mě napojuje, hledá srdíčko dítěte a vyzve mě: „Obraťte se prosím na bok.“

Já špitnu: „To nejde“
Sestra důrazně: „Ale prosím vás, tak se trošku snažte“.
Já: „Ale já nemůžu...“ nadechuji se, polykám slzy.
Setra: „To snad není možný.“
Vzchopím se a co nejjasněji odpovím: „Já nemůžu, protože jsem přivázaná.“
V tu chvíli sestra pochopila, povolila mi úvazy a já se konečně mohla překulit na bok.
Po chvíli se porod opět spustil a já už odrodila bez uvázání a rychle. Syn byl na světě za 25 minut a tímto jeho trochu legračním příchodem na svět začalo plno dalších úžasných příhod.“

Reklama