Je pro vás televize přínosem? Nebo snad je to zdroj vaší relaxace a zábavy?

Už dlouho nejsem žádný televizní fanda. A dlouho si říkám, že je to přeci jen zdroj informací a obzvláště na mateřské dovolené se člověk díky televizi může pohodlně dozvědět, co se děje ve světě.

Poslední dobou však nemám dostatek elánu či pozitivní energie, abych například televizní zpravodajství zvládala sledovat až do konce.
Při prvních katastrofálních novinkách nebo negativních zprávách si jen tak vzdychnu. Vždy si říkám, že snad musí přijít nějaká normální informace, když už tedy ne pozitivní. Následuje však zpravodajství o válkách, často jsou vidět záběry obětí, v lepším případě jen rozbořené domy s nešťastnými obyvateli. To už začínám nadávat a beru do ruky ovladač a držím prst v pohotovosti na vypínajícím tlačítku. Přetrpím koktavé, ale sebevědomé vyjádření politika o rozkradené státní zakázce. Následují záběry autonehody, která se stala z důvodů agresivní jízdy mladého řidiče. Vypínám, odcházím. Ani veselá zvířátka na Nově mne nepřesvědčí, abych zítra takto mrhala časem.

Svou snahu o udržení jakéhosi všeobecného přehledu řeším čtením novinek na internetu. Přečtu si, co mne opravdu zajímá a nemohu si pomoci, ale zde se nějaká ta pozitiva oproti televizní obrazovce najdou. Je to tedy tím, že diváci chtějí vidět samé tragedie a hrůzy světa? Baví je to, nebo z toho mají snad i radost?
Neumím si to vysvětlit, vzhledem k boji o větší sledovanost televizních stanic. Kdyby chtěli vidět – sledovat něco pozitivního, tak jim to pracovníci televize přece bez problému naservírují, ne?

O dalších „zábavných“ programech nemluvě. Dost často se mi stane, že na většině našich programů (máme tedy jen čtyři) se ve stejném okamžiku střílí. Máte asi pocit, že přeháním, ale schválně se na to zaměřte. Na jednom jde těžce podprůměrná detektivka české výroby, kde frajírek detektiv tasí zbraň. Na druhém jde sice film s intelektuálním nádechem, ale mrtvolama se jen hemží. Na dalším americký seriál, ozvučený dramatickou hudbou, která nám dává jasně najevo, že se dočkáme každou chvíli.
A taky ano, nadskakuji – a přepínám s nadějí na poslední stanici. Přetrpím reklamu na vložky, no dobrý, ještě paní, která se tetelí nad úžasným pracím prostředkem, zkouknu pár upoutávek na lákává dramata a je to tady. Jde zde slavný receptář a probírané téma je – jak chytit krtka! Proboha! Opět vyskakuji, vypínám, odcházím.

Vím o sobě, že poměrně často nadskakuji a jsem více kritická, než je asi většina populace. A tak jestli si vy z programu televize většinou vyberete, nezbývá mi, než vám závidět. Vždyť já to stále zkouším jen proto, že tento druh pasivní zábavy je v některých chvílích ideální. Člověk se natáhne, mozek zapne jen na nezbytně nutný provoz a odreagování od všedních starostí je na světě. Na chvíli zapomeneme na zlobivé děti, chybějící finance a věčně nespokojenou tchýni.

A tak – napište mi, co sledujete! Já se na to podívám a slibuji, že nebudu tak kritická…..  

          
Reklama