Je mezi námi celá řada těch, kteří se řídí zásadou: “Co je tvoje, je i moje, ale co je moje, do toho ti nic není…“ Je-li vyznavač této zásady ve stavu manželském, může se toto vidění světa promítnout i do jeho pohledu na obsah práv a povinností, které pro něj z manželského svazku vyplývají. A tak není divu, že celá řada manželek (nelze vyloučit i určité procento postižených mužských protějšků) si stěžuje, že ač manžel slušně vydělává, moc peněz do manželství nepřinese, na rodinu v jejím ekonomickém zabezpečení kašle, ale o to více si sám užívá. „Vždyť si na to vydělám,“ zní jednoduché a srozumitelné tvrzení!
A tak proti realitě zdánlivě jasného argumentu se zahledíme do platného rodinného zákonodárství, konkrétně do Zákona o rodině. Jeho „manželské“ paragrafy mohou být pro někoho potvrzením normálu manželského soužití, pro někoho fackou, která ho uvede do úplně jiné reality…
To, že zákon bude opakovat tušené, že muž a žena mají v manželství stejná práva a povinnosti, nikoho asi nepřekvapí. Důležitější je však příkaz zákona o tom, že o uspokojování potřeb rodiny jsou povinni pečovat oba manželé podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Že někdo vydělává a druhý „jenom“ pečuje o rodinu zákon zohledňuje konstatováním, že poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a péčí o děti.
A teď pozor: manželé mají vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost a ta podle výše uvedené zásady neznamená nic jiného než rovnost v její realizaci, tedy fakt, že hmotná a kulturní úroveň obou manželů má být zásadně stejná. Přistoupí-li k tomu povinnost rodiče řádně se starat o výživu svého dítěte, což neznamená zabezpečovat pouze jeho „fyzické“ přežití, ale stav, že dítě je oprávněno se podílet na životní úrovni svých rodičů, dojdeme nutně k závěru, že „užívat“ si v rodinném majetkovém společenství mají všichni tak říkajíc stejně.
Zákon rovněž předpokládá, že v případě, kdy jednomu z manželů jaksi „nedochází“, že by se měl podílet na úhradě společných nákladů domácnosti, může být k tomu donucen na návrh druhého i rozhodnutím soudu. Obdobně to platí i o soudní vynutitelnosti vyživovací povinnosti k manželce a nezletilým dětem. Jak se takový zásah paragrafů promítne do předpokládaného harmonického soužití obou manželů, je však již záležitostí zcela jinou. Právo není totiž od toho, aby prohlubovalo manželskou lásku, ale dělalo pouze pořádek tam, kde je to nezbytně nutné…
Nový komentář
Komentáře
Psycho 2: no to je fakt, ja som citala na inej Internetovej diskusii o pripade, kde zena dostavala v zamesntani minimalnu mzdu, ale s toho platila najomne, inkaso, telefon, cestovne pre seba a dve (alebo tri, uz si presne nepamatam) deti, obedy pre deti v skole... a manzel bol podnikatel alebo nieco podobne a bral 20-tisic, byval v tom istom byte ale na ziadne s tych nakladov neprispieval. A manzelka ho musela obrazne povedane "na kolenach" prosit ked uz jej dosli peniaze aby mala za co kupit detom desiatu. Asi je to tak ze manzel moze byvat zadarmo, mat veskery servis, nic neprispievat ani na domacnost ani na deti, a este je okradnuty ked vlastne ma zaplatit aspon to jedlo co ta leniva lakoma manzelka zo svojho neutiahne. Hm, na co sa vy chlapi vobec zenite?
Ved je tym vlastne na vas pachane nepravo.
Ch.Z. Kochanská:společná péče-to znám je 1 příklad,který funguje. Jinak si myslím, že když se otec dítěti nevěnuje, není to ta největší tragédie, která ho může potkat, protože vzájemně protichůdné působení rodičů může nadělat daleko větší škody. Společnou péči vidím jen jako možné řešení pokud rodiče bydlí blízko sebe-jak to řešit se školou dětí, pokud jsou od sebe vzdálený-to asi nelze.
já vlastně jen reagovala na to, že nejsou všichni chlapi hajzli, kteří ve skutečnosti mají strach, že by se o děcka museli starat. Kolem mě se přátelé rozvádějí a většinou se dohodnou na společné péči. Děcko sice pedluje týden co týden sem tam, ale má oba rodiče stejně a ti se oba rovněž stejně starají!
a....: jelikož je jeho podnik dost rozjetý, nemusí v práci nutně trávit už tolik času. A o syna se léta staral skutečně sám, bez přítelkyň a babiček, později střídavě s manželkou. Máš ale pravdu, že se to často nevidí...
a....: pro nás to naštěstí dopadlo dobře, našly jsme jiného chlapa, který se holkám věnoval a věnuje se i vnučce jako správný dědeček, takže ten "pravý" dědeček nám fakt nechybí
Ch.Z. Kochanská: to fakt nějak netuším, jak úspěšný podnikatel bere čas na péči o syna-nějak si to protiřečí.Buď je to tak, že se o syna stará ve skutečnosti někdo jiný(ty nebo babička)nebo bylo synovi už víc jak 15, nebo to vůbec není úspěšný podnikatel
no může být-ale ještě jsem to neviděla
olafka: vidíš...máš svoji nirvánu i když jsi o ni musela ztuha bojovat. Přeju štěstí
a....: Já jednoho znám...momentálně s ním žiju. On svého syna na exmanžlce skutečně do své péče vysoudil a následně se o něj vzorně staral. Dnes už se dohodli na společné péči, ale po finanční stránce vše automaticky dotuje on, úspěšný podnikatel.
Existujou!
danae: díky
teď už je to fajn. Naštěstí se z toho dostala a to díky těhotenství. Je z ní úplně jiná ženská, sice chodí k psycholožce, ale je tak v pohodě, jak nikdy předtím. A moje vnučka je úžasná, šikovná a veselá osůbka, která pomohla i mě, mému partnerovi a celé rodině dát se dohromady a držet při sobě. Dar z nebes
olafka: to je fakt hnusný, když tatínek něco naslibuje dětem a pak couvne, my jsme si to naštěstí řešili "z očí do očí" a dcera na tatíčkovi vůbec nelpí, protože se jí stejně nikdy nevěnoval.
Vidím, že naši ex mají podobný scénář-ten můj se teď stěhuje do Bruselu(takže dcera ho už patrně vůbec neuvidí) no a v posledním půl roce jí věnoval cca 10 hodin času, neb je stále velmi zaneprázněn svými zábavami
olafka:
opravdu smutný,ale zvládlas to na jedničku a sama sobě nemáš co vyčítat. Věřím, že dcera nemá proti komu obrátit svůj vzdor a na ráně jsi právě Ty, a že se vzpamatuje. Možná si při tom sáhne až na dno.
danae: no jo, ale bylo to docela smutný
Když pak ta menší brečela po tatínkovi, volala mu, že chce být s ním, ať pro ni přijede, neměl čas a pak zmizel do Švýcar. Já pak hodně let "bojovala" s jejím zklamáním a vzdorem, který se obrátil proti mě, že jsem jí připravila o tátu. Skončila až u drog. Dneska mi on předhazuje, že o něj holky nestojí. Nic jim nedal (a to nemyslím finance) tak jak může něco chtít. Musela jsem ho kolikrát uhánět, aby si je vzal aspoň na víkend, měl a má své koníčky a na prvním místě sebe a pak sebe a pak
olafka: a....: skvělý tah
olafka: jo jo, můj to taky na mě zkoušel, když jsem ho vyhazovala z bytu-když jsem mu řekla , že mu dceru klidně nechám, tak zezelenal, zakoktal se a už se o tom nikdy více nezmínil
a....: naprosto souhlasím, můj ex mě půl roku dost hodně před soudem otravoval, a když to skoro vypadalo, že ty děcka dostane, tak na příští stání přišel s dohodou a bylo po problému. Hodně se lekl, že by mu zůstaly na krku
a....: však jo...já měla štěstí, že jsem chtěla být na vrcholu pyran¨midy a za 16 let manželství jsme s manželem neměli větší problém. Jsme v něm dva...
Nyotaimori: ...buď sobec. jen tak se budeš mít dobře. Myslím to upřímně. Na vrcholu životní pyramidy mám být vždy JÁ. Když budu spokojená JÁ, tak budu kolem sebe šířit pohodu nebo naopak vzdor, ukřivděnost. Samozřejmě to sebou nese námahu, ale co se dá dělat...
danae: lidi se bohužel vyvíjej- a špatná vlastnost, kterou zaregistruješ na začátku, se časem rozroste do gigantických rozměrů
a hlavně -spoléhat na to, že někdo bude soudnej a uznalej-to je velká naivita
Co bych si to musela vzít za blbce, abych pak svou hmotnou a kulturní úroveň po něm musela vyžadovat soudně..ale i to se děje.
psycho: hele já jsem ještě neviděla chlapa, který by skutečně chtěl děti do své péče(věřím, že někde takový existuje, ale v reálu nikoho takového neznám) tohle pánové používají spíš jako nátlakový asrgument, aby své exmanželky totálně rozhodili