Možná že mne některé z vás odsoudí, ale ráda bych znala názory čtenářek na svůj problém.

 

Jsem vdaná 10 let, máme dvě děti. Bydlíme v bytě 2+1, který je poměrně malý. Celkem 52 metrů čtverečních. Jsme v něm tedy dost stísnění. Děti mají málo místa na hraní, my s manželem zase málo na naše soukromí. Klopýtáme jeden přes druhého a někdy je to vážně o nervy.

 

Problém je v tom, že jediný člověk, kterému to vadí, jsem já. Manžel je tak spokojený. On má prostě rád svůj klid a nic ho z něj nevytrhne. Ve tři hodiny odpoledne přijde z práce, uvelebí se u televize, večer zajde na jedno pivko, a pak do postele. Přesněji řečeno na rozkládací gauč v obýváku, který večer co večer rozkládám a ráno zase skládám. Mám toho už plné zuby.

 

Já pracuji od rána kolikrát až do večera, mám hodně náročnou a vyčerpávající práci. Taky za ni pobírám dvakrát tolik peněz než manžel. A musím říct, že mě to opravdu vadí čím dál víc.

 

Mám pocit, že je všechno na mně. Z manželova čistého platu 11 000 poplatíme akorát tak nájem a nějaké pojistky atd. a zbytek je kompletně na mně. Jídlo, oblečení, dětské kroužky, kultura, zábava, šetření na dovolenou.

 

Jsem už pořádně otrávená, protože mi manžel připadá úplně normálně líný. Nic nedělá, o nic se nesnaží, je mu jedno, jak žijeme, nevadí mu, že jsem už na nervy. On má svůj klid a tím to pro něj končí. Vyčítá mi, že jsem náročná a že co by jiná za vlastní byt dala.

 

Snažila jsem se ho přimět, aby si našel lépe placenou práci, mohli bychom si pak dovolit třeba hypotéku, ale nehnu s ním.

 

Nevím si rady a jsem v koncích. Připadám si jako tažná kobyla. Pořád v zápřahu a místo manžela mám na krku balvan. Nic nezařídí. Jsem to já, kdo shání řemeslníky, já, kdo plánuje víkendové aktivity... Už jsem přemýšlela i o rozvodu, ale nevím, jestli by to k něčemu vedlo. Myslím, že by to nic nevyřešilo. On by stejně neodešel, protože nemá kam, a bylo by to ještě horší.

 

Ale v poslední době přemýšlím, že mu dám nůž na krk. Jsem už opravdu unavená, potřebovala bych trochu vysadit a část té odpovědnosti přesunout na něj. A on to vůbec nechápe.

 

Bavila jsem se o tom s kolegyněmi v práci a shodly jsme se na tom, že ti dnešní chlapi jsou opravdu nějací zdegenerovaní. Každá z nás zná ve svém okolí hned několik takových neschopů, kteří se chovají jako paraziti. Ale to přece není normální, ne?

Jak to funguje u vás?

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY