Foto: Shutterstock
Veronika vlastnila několik let milovaného králíčka Boba, který byl neodmyslitelnou součástí rodiny a nikdo si nedovedl představit, že by s nimi nebyl. Králík měl v průběhu svého života pár zdravotních problémů a musel dokonce absolvovat i operaci zubů, ale vše dobře dopadlo a zvládl to.
„Po operaci se všechno hezky rychle zahojilo, zase papal, hopsal a měl se báječně. Bohužel ale před pár dny začal ztrácet chuť k jídlu a na veterině mu nedokázali pomoci, i když jsem s ním během dvou dnů oběhla celkem čtyři veteriny,” popisuje Veronika.
Bohužel lékaři nezjistili, co králíčkovi je a v noci zemřel Veronice v náručí, bylo to dle jejích slov velmi rychlé. „Nedokážu se z toho vzpamatovat a pořád jen brečím a mám před očima to jeho malé tělíčko, jak z něj odchází život. Vypiplala jsem ho od miminka, byl hrozně vděčný, šťastný a všichni jsme ho moc milovali. Myslela jsem, že tu s námi bude třeba ještě šest nebo sedm let a on tu najednou není,” pláče Veronika.
„Tohle jsem absolutně nečekala a nedokážu se s tím smířit, vyčítám si, že jsem to neřešila víc nebo jinak. Nevzala ho jinam, víc se nesnažila do něj nacpat léky nebo výživu, kterou dostal. I když jsem k němu v noci vstávala každé dvě hodiny a dělala jsem, co jsem mohla, stejně mám pocit, že za to můžu já. Nikdy si to neodpustím a nejhorší na tom je, že ani nevím, co se mu stalo, protože to nezjistil,” říká smutně Veronika.
„Do toho nemám ani podporu doma. Vyčítají mi, že se chovám jako dítě, že se příliš upínám na zvíře a že bych měla být trochu dospělá. Několikrát jsme se už kvůli tomu pohádali a já se cítím ještě hůř, protože to je to poslední, co teď potřebuji," říká Veronika.
Veronice je smutno a přijde jí, jak kdyby jí umřel nejlepší kamarád. Pomůže asi jen čas, nejmocnější lék na všechny bolístky. Už přemýšlela, že by si pořídila nového mazlíčka, ale okolí jí to vymlouvá.
Zdroj: respondentka Veronika
Čtěte také:
- Nemoc střev se ohlásila bolestivými křečemi. V nejhorších chvílích vážila Martina pouhých 39 kg
- Na roli babičky jsem se těšila, ale kvůli deseti vnoučatům nemám žádný čas pro sebe, tvrdí Eva
Nový komentář
Komentáře
Dobrý den, vím že bych to asi neměla úplně řešit dopředu, ale náš pejsek už mele z posledního a já bych se proto chtěla poradit co potom, až to tedy přijde? Bydlíme totiž v Brně v bytě a zahradu nemáme, kde bych si ho mohla sama pochovat...
Já teda nevím ty komentáře tady..
Taky jsem měla králíka,byla se mnou krásných necelých 9 let. Bude to rok,co jsem ji musela nechat jít a pořád to bolí,pořád se mi chce při pohledu na králíky brečet. Byla jako moje dítě,vypiplaná od miminka kdy jsem jí musela krmit mlékem pomocí stříkačky.
Říct,že to bylo jen zvíře a že přijít o blízkého člověka je horší,ale kolik lidí už se raději upíná právě na ty němé tváře, protože jim se na rozdíl od lidí, dá věřit jejich láska.
Opět. Okolí jí to vymlouvá. Hergot, ona není dospělá a svéprávná? Ať si pořídí co sama chce, nikomu po tom nic není, pokud se bude o zvíře starat sama samozřejmě.
Smrt domácího mazlíčka je určitě stresující situací. Ale bylo to jen zvířátko. Mnohem horší je vyrovnávat se smrtí blízkého člověka. Zvláště když se o něj staráte do jeho posledních okamžiků, to teprve je zátěž pro duševní zdraví.
to je hysterická reakce
Já jsem teda ořvala oba své psy, když pošli věkem ( 15 a18 let ).
U té první jsme řvali se synem oba. Ale za pár dní jsem se normalizovala, už se mi netlačily slzy do očí, když jsem viděla venku psa. Slečna je opravdu trochu nedospělá. Snad se časem vzpamatuje.
Vlastnila králíka několik let. Králíci se dožívají cca 5 - 8 let. Takže je možné, že čas se naplnil, králík umřel, a nemuselo mu nic být, prostě věkem.
Jestli Veronika netušila, jak dlouho žije králík a myslela si, že jí vydrží navždy, tak holt je naivní. Okolí má pravdu, když takhle vyvádí kvůli králíkovi, tak pořizovat si dalšího, nebo cokoli jiného živého, to by bylo leda průšvih. Kdyby jí bylo deset, neřeknu, ale dospělá ženská? 
Je to pro ni těžké, domácí mazlíček je prostě kamarád, člen rodiny. Podle nadpisu jsem ale usuzovala, že mu třeba předložila nevhodné jídlo, přivřela ho do dveří, utekl jí na ulici a přejelo ho něco....ovšem toto je opravdu divné chování. Přece s ním chodila po veterinářích a ti jistě dělali, co mohli. Někdy to tak bohužel je, Matja příroda vítězí nad chemií i zákroky. Však si může pořídit dalšího. Když myslí, že bez něj nemůže být, na okolí nechť se vybodne.
Co takhle si pořídit miminko místo smradlavého králíčka miláčka? Ve 26 letech už by to šlo..