Vzhledem k tomu, že problematika víkendových dětí se stala běžnou součástí mého života, rozhodla jsem se podělit s vámi o svůj příběh...
 
S mým manželem, říkejme mu třeba Jiří, se známe zhruba pět let. Nastoupila jsem do firmy, kde on pracoval. Tehdy byl šťastně ženatý a doma měl pohodu a tři krásné děti: holčička 3 roky, chlapci 7 a 10 let.
 
Stali se z nás celkem dobří přátelé. U něj doma to přestalo klapat - manželka si našla přítele. Je známo, že ženy v těchto případech za sebou pálí mosty... Jeho žena nebyla výjimkou, s novým partnerem chtěla mít dítě, a tudíž by 3 děti neuživila.... Dala tedy svému muži na výběr, které z oněch tří dětí si chce ponechat. Jiří si zvolil dítě nejstarší - měl časově náročnou práci a nejstarší dítě bylo již celkem samostatné. V době této jejich manželské krize jsme se sblížili. Je mezi námi věkový rozdíl 10 let a já coby svobodná a bez závazků jsem se k Jiřímu nastěhovala a přijala roli nevlastní matky onoho desetiletého dítěte.
 
Bývalá manželka se s dětmi - 3letou holčičkou a 7letým chlapcem přestěhovala do města, které je od nás vzdálené cca 1 hodinu jízdy autem. Žije s oním přítelem, kvůli kterému opustila rodinu. Nyní jsou to již tři roky.
 
I když by si manžel bral děti nejraději co nejčastěji, není to možné. Chlapec (ten, co žije u matky) dělá časově velice náročný sport (víkendové zápasy, tréninky) a jezdit jen pro děvče je časově i finančně velmi náročné a bylo by to líto malému sportovci. Ten tátu totiž přímo zbožňuje.
 
Náš čas přichází s koncem sezóny. Jezdíme si pro děti cca jednou za měsíc. Často se již cestou domů stává, že se přeřeknou, a místo "Táto" řeknou svému otci jménem matčina přítele. Asi je to normální, ale mě to vždy za manžela zamrzí, on to ale chápe.
 
Občas se stává, že dětem chybí vhodné oblečení, například na cestu do města, teplé pro případné ochlazení, mají málo triček anebo je něco špinavé a podobně. Vůbec nevědí, co si mají obléknout na doma a co je to "lepší" oblečení. Často se musím prohrabávat jejich cestovní taškou a rozeznat, co mají kam, tak abychom nedostali od "bývalky" vynadáno, že mají děti něco špinavé a nebo zničené atd. Někdy nad tou taškou sedím a vzteky brečím. To třeba když jsme koupili mladšímu synovi novou bundu do školy a ona mu s sebou balila jen tu starou na ven, aby si u nás tu novou náhodou nezničil. Styděla jsem se s ním tenkrát jít i do města a bylo mi ho líto.
 
Když jsme měli jet na dovolenou, manžel chtěl s sebou vzít i onoho tenkrát 9letého syna (jak čas letěl) měla jsem hotové trauma z toho, že nebude mít dostatek oblečení a pro mě to budou starosti navíc, v té době jsme už totiž s mužem měli půlročního chlapečka. Proto manžel opravdu důsledně upozornil "bývalku" na tento problém a dovolená naštěstí proběhla v pořádku.
 
Letos si manžel chce vzít na dovolenou všechny své děti - pojedeme v šesti. Mám z toho docela obavy, ale na druhou stranu respektuji jeho přání, vím, že si chce dětí užít a dopřát jim nějaký ten neobyčejný zážitek.
 
S nejstarším synem, který zůstal v péči otce, si celkem rozumím, ale... Někdy si připadám, že jsem pro něj macecha, jindy zase kamarádka. Už mu je třináct let a má své nálady, puberta se blíží mílovými kroky a s tím narůstá můj strach, jak se s tím poperu. Bojím se, že jsem třeba dost přísná, nebo že na mě vidí můj strach mu něco říct, vynadat, že žárlí na svého malého nevlastního brášku, nebo že mezi dětmi dělám rozdíly. S manželem máme dohodu, že jestli se mu mé chování k dětem nebude líbit, tak mi to vždy řekne.
 
I když mě "mladej" sebevíc naštve, ještě jsem ho neuhodila, nedokážu to - není přece můj. K matce téměř nejezdí, dělá také náročný sport a toho času moc nemá. Jezdí tam cca 5x do roka - z toho na Vánoce, povinný prázdninový týden a pak, když se domluví. Pokaždé když přijede, se mi zdá jiný, takový cizí - má plnou hlavu věcí, co mu máma naslibuje, ale já mu to nevymlouvám. Vím, že mu slibuje nesmyslné - mobila, paušál atd., ale jen on si musí přijít na to, co je a co není pravda.
 
Pokaždé když tam jede, mu pečlivě zkontroluju věci, které si s sebou bere. Musí být čisté a být jich dostatek na každé počasí. Vím, že ona mě často kritizuje. Říká malému, že má špinavé uši a taky dlouhé nehty, a mě to vytáčí. Když jsem se stala jeho nevlastní matkou, děti jsem neměla. Snažím se a to je to důležité. Snažíme se s manželem oba.
 
Na přání pisatelky zachováváme její anonymitu a děkujeme za její příběh. Pište nám i vy své zkušenosti s víkendovými dětmi na meryl@zena-in.cz. Děkujeme!
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY