63ee0593708edobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Klinická psycholožka Avigail Lev pro portál zabývající se duševním zdravím Psych Central uvedla základní vlastnosti a vzorce chování, které charakterizují chladnou či odmítavou matku. Mimo jiné mezi ně patří:

  • neustálá kritika a poukazování na nedostatky a slabé stránky dítěte
  • nerealistické požadavky a očekávání týkající se výkonů dětí
  • svalování viny na děti i za věci, o kterých dobře vědí, že za ně nemohou
  • emocionální odtažitost a nedostupnost
  • používání manipulačních technik, které vedou k tomu, že o sobě děti pochybují
  • nekonzistentní chování, které může být v určitých situacích laskavé a milující a jindy odmítavé a kritické
  • preferování vlastních potřeb před potřebami dítěte, to je vždy až na druhém místě
  • znejisťování dětí, podkopávání jejich sebedůvěry a neustálé zpochybňování jejich voleb a rozhodnutí

Důsledky pro dítě

Není asi žádným překvapením, že vyrůstání s takovým typem matky zanechává na dětech obvykle negativní důsledky. Ty logicky vyplývají z předchozích charakteristik. Napsala o nich například psycholožka Becky Spelman pro Privátní terapeutickou kliniku.

Existuje velká pravděpodobnost, že lidé vychovávaní chladnými matkami budou mít nízkou důvěru, problémy se sebevědomím a nebudou si sami sebe vážit. Budou problematicky navazovat vztahy a nebudou si v nich vědět rady. Dále je podle odborníků pravděpodobné, že jim bude chybět sociální a emoční inteligence, nebudou mít ambice v životě něco dokázat a nebudou umět zvládat vlastní pocity a nakládat s nimi. Stejně tak je u nich větší šance, že budou vyhledávat vztahy, které pro ně nejsou zdravé a upínat se na osoby s podobným přístupem, jaký měly právě jejich matky Může to vyústit až v úzkosti a deprese.

Náprava škod

Jedna věc je být vychováván chladnou matkou a nést si důsledky této výchovy do dospělosti, ale druhá je snažit se s těmi důsledky něco dělat. Výchova sice může napáchat opravdu velké škody a způsobit mnoho šrámů na duši, ale nikdy není pozdě pokusit se je napravit a šrámy zacelit. Velmi prospěšné samozřejmě může být vyhledat odbornou psychologickou pomoc, chodit na terapie, ale pokud si na to třeba zatím netroufáte, můžete na sobě zapracovat i sami.

Důležité je začít budováním sebelásky. Můžete se například každý den pochválit za to, co se vám povedlo. Sepsat si věci, ve kterých jste dobří a pokud si s tím nevíte rady, můžete požádat o pomoc přátele, kteří vám jistě rádi sdělí, jaké silné stránky na vás pozorují.

Se sebeláskou souvisí i to, že se o sebe člověk stará. Věnujte čas sami sobě – zajděte na masáž, meditujte, kupte si něco pro radost apod.

Zreevidujte vztahy, ve kterých se nacházíte, a pokud zjistíte, že se v nich necháváte akorát využívat, že jste to vy, kdo dává, ale nedostáváte nic nazpět, zamyslete se nad jejich ukončením.

Zapracujte na komunikaci a vyjadřování emocí. Najděte si někoho, komu můžete skutečně důvěřovat a nebojte se mu otevřít. I kdyby to měl být již zmíněný odborník na duševní zdraví.

Zcela zásadní věcí k tomu, abyste se v životě posunuli dál, je odpuštění. Možná se k vám matka chovala chladně proto, že se jí dostalo podobné výchovy a jinak to neuměla, možná bojovala s vlastními démony. Zkuste si o všem promluvit, zkuste ji pochopit, a i když se vám to úplně nepodaří, snažte se v sobě nedržet nenávist a zášť, která vás bude akorát držet zpátky, a pokuste se vydat cestou smíření. Neohlížejte se tolik dozadu, ale dívejte se raději dopředu. Nečekejte, že se vaše matka změní a zkuste ji přijmout takovou, jaká je. Pokud by vám to ovšem činilo opravdu velké problémy a její vliv na vás byl skutečně toxický, raději se s ní přestaňte stýkat.

Zdroje: Avigail Lev, Becky Spelman, The Private Therapy Clinic, Abundance no limits, Psych Central

Čtěte také: