Příběh paní Vladěny je neveselý. Vychovala syna svojí dcery, která v pubertě nechtěně otěhotněla. Teď se ale chce dcera s manželem odstěhovat z domu a dvanáctiletý Vašek má jít s nimi...

hoch

Dovedete si představit situaci, že se jednoho krásného dne vrátí vaše patnáctiletá dcera domů a oznámí vám radostnou novinu - totiž že je v požehnaném stavu? Podobné štěstí se stalo paní Vladěně. Rodina se rozhodla dítě si ponechat, Radka (budoucí maminka) nechtěla riskovat při interrupci možnou budoucí neplodnost, před kterou ji varoval lékař. Radčini rodiče rozhodli, že Radka dodělá školu a o dítě se budou starat všichni. Sami druhé dítě, po kterém toužili, neměli. Jednou dostane svůj pokoj v rodinné vile.

Asi vás také zajímá otec dítěte. Je to trochu jako ze špatného románu, prázdninová láska z dovolené na Kanárských ostrovech. Znáte to, mladí snědí kluci na surfovacích prknech...

Radce se narodil synek Václav, a jakmile mohla, vrátila se na školu. Na „mateřské“ byla s Vaškem babička. Nakonec se zdá, že všechno dobře dopadlo. Radka si našla vážnou známost a v pětadvaceti letech se vdala. To bylo Vaškovi deset let, nyní jsou tomu dva roky a mladí se rozhodli z rodinného sídla odstěhovat. Důvod? Radka se potřebuje vymanit z maminčiných pout a její muž v domě s Radčinými rodiči také není nejspokojenější. A Václav má jít s nimi.

Situace dospěla do bodu mrazu, ve kterém spolu nikdo s nikým nepromluví vlídného slova.

Příběh paní Vladěny

Že chce odejít, no prosím, ať si jde. Ale proč mi musí brát Vaška? Je její stejně jako můj - kdo u něj probděl dny a noci, když měl neštovice, když dostal horečky, když mu rostly zoubky, a ona si někde randila? Už jako holka byla nezodpovědná, jak se teď chce sama postarat o rodinu?

Vašík je citlivý kluk, je na mě hrozně fixovaný. Kam myslíte, že chodí v noci, když se bojí? Ke komu jde pod deku? S kým řešil svojí první „nešťastnou lásku“? Je jako můj syn, kterého jsem neměla.

A ten její, co je to za chlapa, když jí neumí poručit! Když jí neumí říct, jak se má chovat k vlastní mámě? Takový mouchy snězte si mě, kde nic, tu nic. Můj Karel by s ním vymetl komín levou rukou, a to mu táhne na šedesát. Ne, nepustím ho s nimi!

Co jim doma chybí? Vždycky jsme to tak přece plánovali, že budeme bydlet společně. Dědeček stavěl ten dům pro rodinu a rodina v něm vždycky žila. Je tu všechno a oni chtějí odejít do nějakého krcálku v panelákové králikárně. Tady mají zahradu a tam je jen betonový dvorek.

A co Arik, vždyť se bez toho kluka usouží. Vyrůstali spolu a jsou na sebe fixovaní. To pro jedenáctiletého psa není, stěhování do nějakého paneláku. Ani ho s sebou nechtějí. Ten chudák to určitě odstoná a kdo ví, jestli jen to...

Jenže co já zmůžu? To do nich můžete hučet, můžete si postavit hlavu, můžete prosit, můžete přemlouvat, vyčítat, nic. Je to jako mluvit do dubu. Odstěhují se a my tu zůstaneme sami. Jako by mi rvali srdce z těla - vždyť je to MŮJ SYN!

Kam dál?

Reklama