Pořídili jste si pejska, ale ten, kdykoli odejdete pryč z bytu a necháte ho tam samotného, vyje na celý činžák a demoluje nábytek. Sousedi si stěžují, no prostě hrůza. Co s tím?
Podobným problémům je lépe předcházet a naučit pejska samotě. Radu veterinářky Hanky Žertové, jak na to, si můžete přečíst v dnešním díle seriálu o výchově psa.
Nácvik samoty
Psi jsou zvířata sociální. To znamená, že k úspěšnému přežití potřebují sociální partnery. Samotu mají zafixovánu jako život ohrožující stav a vyvolává u nich pocit úzkosti a strachu, který se může stupňovat až ke strachu ze smrti. Být sám a nebát se je pro psa velice obtížný úkol. Proto je třeba začít s nácvikem hned od prvního dne, kdy si štěně přineseme. Důležité je, aby získávalo pouze pozitivní zkušenosti.
Štěně by zpočátku mělo mít pocit, že je dobře schované (látková nebo plastová boudička) a navíc by mělo mít jistotu, že ochránci jsou na dosah, zvláště v noci potmě. Proto je dobré umístit pelíšek štěněte těsně vedle vlastní postele a dát do něj kousek hadru z jeho původního domova. Aby se naučilo přijmout i několikahodinovou samotu jako něco samozřejmého, nechávejte ho několikrát denně na krátkou chvilku samotné, nejlépe když je syté, unavené hrou a kouše si nějakou zajímavou hračku. Prostě odejděte z místnosti a zavřete za sebou dveře. Zpočátku se vracejte hned po několika vteřinách, ještě dříve, než štěně spustí případný povyk. Dobu, kdy jste odděleni zavřenými dveřmi, pomaličku prodlužujte. Zavírejte se před pejskem v koupelně, vyneste odpadky, skočte si pro noviny. Před odchodem se nelučte, při příchodu se nijak nadšeně nevítejte - oboje dělá vaši nepřítomnost pro psa ještě nápadnější. Pokud slyšíte štěně při příchodu naříkat u dveří, znamená to, že jste je přetížili. Při dalším nácviku odchodu se vraťte dřív a dbejte na to, aby byl pes opravdu unavený, nakrmený a něčím zajímavým zaměstnaný. Vyplatí se při nácviku nic neuspěchat, může trvat týdny, než štěně vydrží doma samo několik hodin. Jestli se nemůžete o péči podělit s dalšími členy rodiny, raději nepořizujte psa, ale kočku. Kočky snášejí samotu lépe.
Nechat doma malé štěně a odejít na celý den do práce je zaručeným návodem, jak u něho vytvořit takzvanou separační úzkost. To je porucha chování, která trápí nejen psa a jeho rodinu, ale obtěžuje také sousedy a její řešení bývá zdlouhavé, někdy i nemožné. Pes prožívá takový strach z toho, že bude opuštěn, že již dlouho před odchodem rodiny z domu zrychleně dýchá, třese se, chodí stále někomu za patami, lehá si ke dveřím, aby jej nikdo nepřehlédl. Jakmile zůstane sám, vyje, škrábe dveře, okna a zdi kolem nich, aby se prohrabal ke své „smečce“. Když se mu to nedaří, strachy se pomočí, někdy i pokálí. Hledá v bytě věci, které mu připomínají pánečky (prádlo, boty, knihy, noviny, papíry), nervózně je okusuje a hrabe si je pod sebe. Taková spoušť a k tomu lamentace sousedů, že pes zase vyl celý den, často pokazí hezký vztah a pes se stává obtížným. To jeho nejistotu a úzkost ještě prohloubí a vzniká začarovaný kruh. Předejděte tomu trpělivou výchovou!
Články na téma Výchova psa s veterinářkou Hankou Žertovou uveřejňujeme v magazínu Žena-in.cz každý pátek. Další díl se bude týkat zařazení do rodinné smečky. Protože pejsek je zvíře smečkové, chápe lidskou rodinu jako svou smečku a je potřeba vysvětlit mu její hierarchii... Radu doktorky Žertové najdete na našich stránkách v pátek 5. února. Pokud máte nějaký dotaz, týkající se těchto cviků, pošlete mi ho na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz do středy 3. února 2010, paní doktorka se na něj pokusí odpovědět.- Pokud vás osoba Hanky Žertové a její rady zajímají hlouběji, navštivte server: www.zvirataazdravi.cz
Nový komentář
Komentáře
Kamarádka má dva pejsky a má v tomto směru vyřešeno
Rikina — #6
Pardon, ale většina psů není úplně blbá a je schopna pochopit, že lidi teď odejdou a zase se vrátí - když se to tomu psovi řekne.
Když je štěně syté, unavené hrou a kouše si nějakou zajímavou hračku, a najednou mu z ničeho nic zmizí jeho smečka, bez varování a nikdo mu nic nevysvětlí, pochopitelně že vříská za dveřmi. To by kolikrát i člověk vyslovil jisté podivení nad tím, že ostatní odešli a nikdo mu nic neřekl.
Dimsy — #4 koš preventivně uklízím mimo dosah
Asi jsem měla štěstí. Náš pes byl nesmírně hodný. Když jsem odcházela, jednoduše jsem mu řekla: "Jdu do práce, přijdu v pět". Nebo "Jdu nakoupit, za chvíli jsem zpátky". Stejně to věděl dřív, než jsem to vyslovila, protože pokaždé zůstal sedět uprostřed předsíně, ne, jako když se šlo ven. To seděl u dveří. Jen jsem mu potvrdila jeho domněnku. Byl spokojený, někde si zalezl, nebo šel vyhrabat do kuchyně koš. Aspoň věděl, kolik na to má času.
Naši tygříci (psi) jsou dva, takže by se doma bát neměli, stejně štěkají - když lidi běhají po schodech a dělají rachot na chodbě. Jedna sousedka si stěžovala - bydlí 2 patra pod námi, ale té vadí,i když někdo v domě vrtá a to je tak 1 za rok.Po dotazech u sousedů na patře a v těsné blízkosti jsem zjistila, že to nikomu nevadí. Všichni mi říkají, že neštěkají jenom ti naši, jen ta jedna furt tvrdí, že jen ti naši
. Malá je asi trochu smutná - stahuje ubrus ze stolu a krade nám čepice a mikiny a na nich pak leží, ale je to z úzkosti? Kolikrát když přijdeme z práce malá přijde vítat až po nějaké době, protože někde zahrabaná spala....
vodfon — #1 tak Čiko sice má Mikeška
ale pokud zůstávají doma sami, tak je mám raději od sebe
Jinak je musím pochválit, zvládají to na jedničku, když dorazíme domů, tak podle toho jak se protahují je poznat, že to prospali.
Já mám výhodu, že naše štěně není doma nikdy samo.
Vždycky tam jsou jeho tři psí kamarádi.