Přivolat psa, to je jedna ze základních věcí, které se pes při výcviku musí naučit. Proč? Pokud nežijete na samotě, je potřeba pejska zvykat na to, že žije ve světě lidí, a chránit ho před nebezpečím například na vozovce. Je také potřeba uvědomit si, že všichni lidé nemusí milovat vašeho čtyřnohého mazlíčka jako vy a je jim jeho přítomnost nepříjemná. Proto je potřeba psa spolehlivě odvolat.
Univerzální rada samozřejmě neexistuje, protože plemen psů je spousta a na každou platí trochu odlišný přístup. Těžko budete foxteriéra vychovávat stejně snadno jako buldočka. Zároveň se i liší přístupy ve výchově psa u různých cvičitelů. My vám přinášíme radu veterinářky Hanky Žertové...
Nácvik přivolání štěněte
Nejprve naučte štěně rozpoznat jeho jméno. To se naučí nejrychleji, když každé vyslovení jeho jména spolehlivě oznamuje něco příjemného. Takže vyslovte jméno a dejte štěněti hned kousíček jídla. Jeho jméno vyslovte vždy, když k vám samo přiběhne, a samozřejmě můžete přidat pamlsek. Jméno můžete opakovat také pokaždé, když se na vás štěně náhodou podívá. Důležité je, abyste jméno štěňátka vyslovili vždycky klidným hlasem a s přátelským výrazem. Nikdy psa neokřikujte nebo nenapomínejte jménem. Pokud si nevěříte, používejte k přivolání raději píšťalku, protože zvuk píšťalky zní stále stejně neutrálně - nikdy unaveně, zoufale nebo naštvaně. S píšťalkou začněte při krmení - když je štěně u vás a těší se na jídlo, písknete a postavíte misku na podlahu. Toto cvičení opakujte alespoň týden pokaždé, když štěně krmíte. Po týdnu zkuste přivolat štěně píšťalkou do kuchyně. Když přiběhne rychle, dejte mu hned kousek jídla.
S píšťalkou (nebo zavoláním jména) cvičte nejprve jen doma. Až když se pes pokaždé i z nejtvrdšího spánku probudí a žene se k vám, aby dostal svou odměnu, mohou teprve začít cvičení venku. Venku pískněte nebo zavolejte nejprve jen tehdy, když se na vás štěně právě dívá a když jste si jisti, že přijde. Okamžitě po přiběhnutí samozřejmě následuje odměna, ale mnohem atraktivnější než ta, kterou používáte doma. Dodržujte důležitou zásadu: Nikdy nepískat nebo nevolat, když vidíte, že je pes něčím silně zaujat. Své nároky zvyšujte velmi pomalu, ale cvičte mnohokrát denně.
Pokud jste trochu „zaspali" a začínáte s tréninkem přivolání až u staršího psa, nevadí, postupujte stejně. Jen venku připoutejte psa pro jistotu na dlouhou šňůru a cvičte nejprve v klidném prostředí.
Přivolání je naprostým základem ovladatelnosti psa. Když se budete chtít věnovat nějaké kynologické disciplíně, na každém cvičišti vám poradí, který povel používat pro přivolání psa ve stoji na místě nebo za pochodu k noze, a ukážou vám, jak má cvik správně vypadat. Ale cvičiště vám nebude nic platné, když váš pes nebude pozitivně vnímat vyslovení svého jména, nebude vám plně důvěřovat.
Články na téma Výchova psa s veterinářkou Hankou Žertovou, v magazínu Žena-in.cz uveřejňujeme každý pátek. Další díl se bude týkat základních cviků, jak je například povel „sedni“, „lehni“ a podobné. Co si o nich myslí doktorka Žertová? To se dozvíte v pátek 22. ledna. Pokud máte nějaký dotaz, týkající se těchto cviků, pošlete mi ho na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz do středy 20. ledna 2010, paní doktorka se na něj pokusí odpovědět.
- Pokud vás osoba Hanky Žertové a její rady zajímají hlouběji, navštivte server: www.zvirataazdravi.cz
Nový komentář
Komentáře
Tak to už náš pejsek naštěstí umí!
Scylla1 — #5 Souhlasím se vším!!!!!
Dobrý den, paní doktorko,
prosím vás o přečtení níže uvedených příspěvků na téma přivolání. Uvítám možnost diskuse s Vámi.
Děkuji.
Přivolání učíme pejska doma, venku, za každých okolností. Neopakujeme povely příliš často, protože bychom je pejskovi znechutili. Dbáme na to, abychom vždy skončili úspěšně splněným povelem a pochvalou.
Pokud pracujeme se stopovačkou (dlouhou šńůrou), měli bychom dbát na to, aby byla připnutá na nestahovacím širokém obojku, aby byla váhou a délkou přiměřené pejskovi. Při tom počítáme i s vahou karabinky a s tím, že se stopovačka může namočit a tím zvýšit váhu.
Při práci se stopovačkou je nutné nejdříve pejska oslovit, dát povel, nechat proběhnout reflexní oblouk a pak pejskovi stopovačkou napovědět, co po něm chci. Nebudu tedy hrubě škubat, ale jemným, souvislým tahem k sobě pejska začnu přitahovat. Přitom ho chválím za to, že se mnou spolupracuje – i když zatím s dopomocí. Ve chvíli, kdy pejsek udělá první dobrovolný krok směrem ke mně, okamžitě ustává tah stopovačky (stopovačka není napnutá, ale stále jí odebírám tak, abych mohla v případě potřeby znovu přitáhnout) a chválím dál. Pokud se pejsek zastaví, znovu jemně přitahuju k sobě, po příchodu pochválím atd.
Pískání na píšťalku je velmi ostrý a nepříjemný zvuk, který bych pro učení přivolání nepoužívala. Při probuzení ze spánku zvukem píšťalky by mě jako psa napadlo jít kousnout toho, kdo píská, a zalézt zpátky do pelechu. Píšťalka zní stále stejně, není možné pracovat s intonační navigací. Stejně tak stavění komunikace se psem jen na pamlscích a jídle je velmi ochuzený způsob komunikace s pejskem. Na jídlo někteří psi fungují, ale jsou psi i štěňata, kteří vám dají velmi jednoznačně najevo, co si o pamlscích myslí a potažmo i o tom, co si myslí o vás.
Proto je dobré do přivolání zapojit mimiku obličeje, intonaci hlasu, řeč těla, pochvaly, hru, pamlsky, hračku, ale není dobré s pamlsku nebo hračky udělat důvod příchodu. Důvod pro příchod pejska je váš povel, podpořený tím, že nejepší místo na světě je u páníčka.
Přivolání uričtě učíme doma, na zahradě, i venku. Pokud pejsek nemá přivolání, je dobré si ho jistit stopovačkou, už jen proto, aby se mu nemohlo nic stát. Pokud přivoláváme pejska ze hry s jinými psy, připravíme situaci tak, abychom mohli pejskovi napovědět pomocí vodítka – couračky, které mu připneme místo stopovačky.
S pejskem v pubertě nebo s dospělým pejskem, který už zjistil, že není vždy nutné poslechnout na přivolání, se pracuje trošku jinak.
Neopakujeme povely. Povel vyslovíme jenom jednou a v případě potřeby pejskovi pomůžeme s jeho splněním, pochválíme. Pomoc by měla být pro pejska příjemná a pochopitelná.
Při komunikaci s pejskem máme spoustu možností, byla by velká škoda je redukovat jenom na podávání jídla nebo pamlsků. Při přivolání můžeme využít celou škálu možností komunikace s pejskem.
Při přivolání je dobré dodržovat určité zásady. Když pejska voláme, voláme přátelským tónem, při jeho příchodu ho chválíme – říká se tomu intonační navigace. Když k nám pejsek příjde, pochválíme, pohladíme, můžeme mu dát pamlsek, a v rámci toho mazlení ho u sebe udržíme. Nedovolíme pejskovi odejít dřív, než mu k tomu dáme pokyn, povel. Dobu, kterou pejska u sebe zdržíme, se postupně prodlužuje. Můžeme postupně pejska přestat na chviličku hladit, ale jistíme si ho, aby nemohl bez povelu odejít. Jde o to, aby si pejsek nemyslel, že konec pochvaly je pokyn k odchodu.
Nikdy neděláme krok k pejskovi, když přichází, protože tím ho zastavíme nebo jeho příchod zpomalíme. Naopak pro zrychlení příchodu pejska je dobré několik kroků zacouvat, u štěníka si třeba i sednout na bobek. Někteří pejskové nejsou příliš sebevědomí a nevyhovuje jim,když k nim stojíme čelem a díváme se na ně. V tom případě zachováme předchozí postup, ale otočíme se k pejskovi ramenem, lehce skloníme hlavu a sledujeme ho periferním viděním. Když se nejistý pejsek zařadí za nás místo před nás, pochválíme ho a ze začátku nebudeme trvat na tom, že pejsek bude přicházet před nás. Důležité je, aby pejsek pochopil povel, bylo mu u vás příjemně a přicházel rád.
I když pejsek na přivolání nepřichází, není dobré psa jít „lovit“ a je velmi hrubou chybou ho po příchodu nebo odlovení trestat. Tím bychom způsobili jen to, že pejsek příště bude s příchodem váhat nebo před námi rovnou uteče.
Přivolání
Přivolání je nejdůležitější povel ve psím životě. Přivolání je odrazem vztahu mezi člověkem a psem, odrazem vzájemné důvěry a respektu.
Základem přivolání je pocit psa, že u páníčka je bezpečno, příjemně, čeká ho pohlazení, nějaká super zábava a možná i něco dobrého – důvěra v páníčka, a také respektu – pejsek musí přijít za každých okolností, i od jiných psů, pojídání fujtajblů, od drůbeže atd. Štěňátko je dobré navyknout na jméno při hrách a činnostech, které ho baví a které má rádo. Na oslovení jménem by se měl pejsek po páničkovi ohlédnout.
Měli bychom si zvolit povel, který pejskovi k přivolání dáme. Je jedno, jestli je to Ke mně nebo Pojď sem. Pro učení všech povelů je důležité umět pracovat s reflexním obloukem pejska. To je zjednodušeně řečeno doba, za kterou pejskovi váš povel proteče ušima do hlavy a z hlavy do nohou a pejsek ho může začít plnit. Je to doba, která uplyne od vyslovení povelu do doby, kdy pejsek povel začne plnit, když ho umí, nebo kdy vy mu s ním začnete pomáhat, když pejska povel učíte. Vyžadovat splnění povelu zároveň s jeho vyslovením, nebo pejska začít ke splnění povelu nutit, je velmi hrubá chyba, která vede k nervozitě psa, k nepochopení povelu a neochotě ke spolupráci. Reflexní oblouk může trvat od přibližně jedné vteřiny do tří vteřin. Delší reflexní oblouk mají větší psi, třívteřinový mívají molosové. Kratší reflexní oblouk mají pejsci menších plemen. Doba reflexního oblouku je individuální pro každého pejska i v rámci jednoho plemene, mění se v souvislosti s věkem, únavou, nakrmeností pejska atd. Vypozorovat délku reflexního oblouku je věcí citu pro pejska a určitých zkušeností.
ILONESA — #3 Tak to vím co je. Před 8 lety jsme si vzali z útulku kavalíra king charles španěla. Tak to byl ďábel největší!!!
Skoro rok trvalo, než jsme ho přetvořili k obrazu svému!
Dneska má 10 let, a je moc hodńoučký!!
Teď máme štěňatko 7. měsíční stejnou rasu a už začíná poslouchat!
Je to jednoduchší mít psa od šťěněte!
Tak ten můj není ani základně ovladatelný
. Je to takový samorost z útulku a jelikož je to temperamentní bígl, dělá si jen to co uzná sám za vhodné. Na povel sedni ještě jakžtakž reaguje, ale přivolání je pro něho hrou na chyť si mě. Což jsem mimo jiné vypilovala k dokonalosti- když uteče nezbývá mi nic jiného než sednout na kolo a hurá za ním. To on si myslí, že se s ním jdu proběhnout a běží za mnou, ale jakmile bych slezla z kola, hned se otáčí a běží na druhou stranu. Takže si nechám otevřené dveře od domu a pakliže ho chci dostat domů, musím vjet s kolem přímo do chodby, on tam jako zázrakem vběhne se mnou a rychlostí blesku musím zavřít dveře. Což je přiznám se technicky dost náročné, takže to kolikrát nevyjde na první pokus 
.
Štěňátko na fotce je krásný
