Kdy pes začíná stárnout? A jak se chovat k pejskovi, který prochází podzimem svého života? Co takového pejska trápí? Může být starý pes i psychicky nemocný? Na všechny tyto otázky najdete odpověď v předposledním článku ze seriálu Výchova psa, který pro magazín Žena-in chystá veterinářka Hanka Žertová...
Staří psi
Za posledních dvacet let se u nás díky kvalitní chovatelské i veterinární péči prodloužil průměrný věk psů o tři roky. Tím se Česká republika zařadila mezi vyspělé evropské země, kde je průměrná délka života psů 12 let (kočky žijí v průměru ještě o dva roky déle, tedy 14 let). Věkovým rekordmanem je zřejmě ovčácký pes z Austrálie, který se dožil neuvěřitelných 29 let. Obecně platí, že nejvyššího věku se dožívají psi o hmotnosti do 15 kg. V dlouhověkosti vynikají například malí špicové, pražští krysaříci, jezevčíci. Naopak nejkratšího věku se u nás dožívají irští vlkodavové a německé dogy.
Nemoci
Vyšší věk bývá u psů, stejně jako u lidí, spojen s častějším výskytem některých onemocnění. Nejčastěji to bývají nemoci srdce, obezita, chronická onemocnění močových cest, cukrovka. Velice častá jsou též degenerativní onemocnění pohybového aparátu, spojená s chronickou bolestí. Bolestivé mohou být také chorobné změny v dutině ústní, tedy zubní kámen a záněty dásní. Pro staré psy jsou typická též nádorová onemocnění. Všechny tyto nemoci se lépe léčí nebo alespoň udržují pod kontrolou, pokud jsou zjištěny včas. Proto je na místě chodit se starším psem (zhruba od sedmi let) na pravidelné preventivní prohlídky každého půl roku.
Mentální schopnosti
Ovšem je známo, že během stárnutí dochází také ke změnám mentálních schopností. To znamená, že se snižuje schopnost učit se nové věci a dochází k zapomínání, někdy až k určité zmatenosti a dezorientaci. Někteří staří psi se začnou chovat bázlivě nebo nevrle či dokonce agresivně k lidem a k ostatním psům. Někdy mají poruchy spánku - v noci bdí a celé dny prospí. Velice obtěžujícím projevem stárnutí bývá nečistotnost. Těmto mentálním poruchám se říká syndrom kognitivní dysfunkce psů (Canine Cognitive Dysfunction Syndrome - CCDS) a má zřejmě mnoho společného s Alzheimerovou chorobou u lidí.
Kvalitní psí stáří
Co tedy dělat, aby pes vydržel nejen dlouho žít, ale aby jeho život byl kvalitní?
- Dbát na správnou výživu, aby pes nebyl obézní, ale ani podvyživený. Na trhu je dostatečný výběr krmiv pro psí seniory, existují i doplňky stravy, které zpomalují stárnutí mozkových buněk a tím oddalují výše zmíněné mentální poruchy. Poraďte se s vaším veterinářem, který produkt je pro vašeho psa nejvhodnější.
- Dbát na dobrý zdravotní stav. Každá náhlá změna chování (agrese, apatie, nechutenství, naříkání, neochota k pohybu) může souviset s bolestí. Neodkládejte návštěvu veterináře!
- Dodržovat přiměřený pohybový režim. Se starým psem je lépe jít častěji na krátkou procházku než jej zatěžovat nárazovými celodenními výlety. Je třeba brát ohled na sníženou pohybovou schopnost a na větší riziko prochlazení nebo naopak přehřátí.
- Udržovat mentální svěžest psa. Doma i na procházkách opakovat povely, které pes zná, dávat mu jednoduché úkoly a společně se radovat z jejich splnění, hrát si. Dopřát mu očichávání označkovaných míst, setkání s psími i lidskými kamarády - prostě psí společenský život (pokud o něj stojí).
- Zajistit psovi doma dostatek klidu. Někteří lidé kupují ke starému psovi štěně, aby „omládl“. Ne vždy je to dobré - drzé a nenechavé štěně může pro starého psa znamenat utrpení. Totéž platí o malých dětech. Starý pes musí mít takové místo, kde ho nikdo nebude obtěžovat.
Přeji všem páníčkům, aby jim jejich pes vydržel co nejdéle zdravý a šťastný!
Hanka Ž.
- Pokud vás osoba Hanky Žertové a její rady zajímají hlouběji, navštivte server: www.zvirataazdravi.cz
SERIÁL: Výchova psa
- Nemocný pes
- Domácí rvačky
- Venkovní rvačky
- Dobré vztahy s jinými zvířaty
- Pes a dítě
- Pes a rodinná smečka
- Nácvik samoty
- Nácvik čistotnosti
- Nácvik přivolání u štěněte
- Základní povely
Nový komentář
Komentáře
Scylla1 — #9 Máš pravdu, nechceme to slyšet, protože je máme rádi a nechceme se s nima rozloučit
V pondělí jsem si vzala starého pejska, určitě přes 10 let, který byl zvyklý žít poslední rok úplně sám. Léčíme ledviny, odčervujeme, odblešujeme, mažema prokouslou packu, čistíme zanícené oči a zvykáme na jiné jídlo, než jsou kousky tvrdého chleba, plesnivé kosty a ulovené slepičky. Zatím největší problém je v pochopení, že čistá voda je k pití, že není třeba pít z louží a z bazénku, kde se koupou kačeny. Čištění očí a mazání packy i podávání léků zvládáme bez koše, v jednom člověku. Sice si občas zabručí a cvakne, ale je to spíš z nedůvěry.
Scylla1 — #9 Potíž je v tom, že já ji teď nemám doma. Dlouhé roky jsme ji měli s bývalým manželem ve "střídavé péči", až před posledními vánoci, když začala vypadat takhle přešle, rozhodli jsme, že už zůstane napořád u něj, aby měla klid. Takže já toho psa vidím jen příležitostně, a ona už mě nepoznává, ani po hlase. Musí si očuchat ruku a vzpomenout si, že teda jo, tohle je vlastně panička, tu nekousnu.
No a definitivní vyjádření bude taky na exmanželovi, je to původně jeho pes.
Rikina — #7 tohle jsme přesně zažívali s naší fenkou. Bylo jí 16 let, věkem sešlá, špatně viděla i slyšela, ale stále jí dělaly radost mlsotinky a naše láska. Když už nadešel ten čas, její organismus si s tím ale bohužel nedokázal poradit sám, uprostřed noci mamku vzbudilo jakési nezvyklé chrčení, tak ji vezla s bráchou na veterinu a už věděla, že je to poslední cesta, kterou s Besinkou absolvují..Je to strašné rozhodování, v tomhle případě to bylo jen rychlé ukončení jejího trápení (které by bez pomoci veterináře skončilo o několik hodin později..)
Vždyť oni to umí, a velmi dobře. Jen my to někdy nechceme slyšet. A máme pořád tendenci pejska udržovat za každou cenu při životě, protože je máme moc rádi. Jen si neuvědomujeme, že to děláme pro sebe, ne pro ně. Pejsek umí moc dobře říct - ano, chci tu být, jdeme pro to něco dělat, a také umí říct - vzdávám to, už nechci, nech mě jít. Jde jen o to tomu porozumět a respektovat jeho přání.
Rikina — #7 Chudinka malá. Neměla bych srdce pro definitivní rozhodnutí. Na druhou stranu, jestli jí už život není milý... Kdyby ti psi uměli mluvit
wich — #6 To jo.
Ona už ani nechce ven. Musíme ji odnést někam na rovnou travnatou plochu, tam si obejde kolečko tak 2 metry, vykoná potřebu a chce domů... spát. 
Nic ji nezajímá - hračky, jiní psi, vlastní lidi, cizí lidi... nic. Jenom když má pocit, že ji něco ohrožuje, chňape po všem, co se hne. Dostává nějaké vitamíny, či co, krmivo speciálně pro staré psy, a zacházíme s ní jak s míšenským porcelánem. Ale netuším, nakolik to může pro toho psa ještě být zajímavé. Možná si přeje usnout a už se neprobudit, život měla dlouhý a pestrý, jenže říct to konečné slovo se jaksi nikomu nechce.
Rikina — #5 Těžké rozhodování
Naší rodinné jezevčici je odhadem 16 let. Přesný věk není znám, je útulková a k nám se dostala, když jí bylo cca 3-4 roky. Špatně vidí, špatně slyší, špatně chodí, pořád jen spí, je nevrlá až agresívní, a s tou čistotou jsou taky problémy.
Někdo asi bude muset rozhodnout, jestli je to ještě kvalitní život... ale veterinář míní, že tomu psovi v podstatě nic není. Žádnou závažnou chorobu neshledal, jen prosté opotřebení věkem. Takže se zatím nerozhodlo. 
Sonne — #3 Taky ne, žel v poslední době se sešlo, že několika přátelům stářím umřel pejsek, tak na takové věci prostě přirozeně přijde řeč. Naše
znaky stáří zatím nevykazuje.
wich — #2 Naší "malé" bylo před třemi týdny 11 let (na její skon vůběc nemyslím!!!!!)
Taky už občas nad tímhle přemýšlím. "Malé" už bude devět roků
Je dobře krmená, má spoustu pohybu, tak tu snad s námi bude déle než 12 let 
Vždycky se moc těším na další povídání o pejscích s paní doktorkou Žertovou.
Hafíkům zdar a pánečkům nazdar! 
