Většina dětí jí pravidelně 4x až 6x denně, s přibývajícím věkem se však pravidelnost bohužel snižuje. Velkým problémem stále zůstává, co děti jedí - jen 9 % všech dětí si pravidelně dopřeje zeleninu, sladkosti vévodí jídelníčku 40 % z nich, a to denně, 18 % dětí se nejraději napije sladké limonády. Ideální situace nepanuje ani co se týče sportovních a kulturních aktivit – třetina dětí nikdy nechodí do divadla, kina či na koncert, 24 % dětí se kromě školní tělesné výchovy nevěnuje žádnému sportu. Tyto výsledky vyplývají z průzkumů zaměřených na dětské stravovací návyky a volnočasové aktivity. Většina rodičů sice tuší, co je pro jejich děti správné, zdaleka ne všichni se tím však řídí. Dva průzkumy („Rama pomáhá s chutí růst“ a „Rama myslí na rozvoj mysli“) týkající se dětí do 18 let věku zorganizovala v letech 2006 a 2007 značka Rama, vyhodnoceno bylo více než 16 000 dotazníků.
Podle praktického dětského lékaře MUDr. Josefa Zemánka čerpá dítě návyky zejména od rodičů, kteří mu slouží jako vzor. Nejvíce návyků děti získávají do 6. roku života. „Jestliže jsou rodiče spíše pasivní a sami tráví většinu času doma, např. sledováním televize, je možné očekávat, že si takto navykne trávit volný čas i jejich potomek,“ říká MUDr. Zemánek a dále dodává: „Dnes je k dispozici široká nabídka formálního i neformálního vzdělávání, kulturního i sportovního vyžití. Je pouze na každém z nás, zda využije možností, které nám tato doba nabízí – bude o sebe všestranně pečovat a vzdělávat se a vést k tomu i své děti“.
„I když se téma zdravé výživy a správného životního stylu v tisku stále objevuje, je zřejmé, že naučit rodiče a potažmo děti správným stravovacím návykům bude velký oříšek,“ říká Jitka Tomešová, nutriční terapeutka Poradenského centra Výživa dětí. „Naše populace je stále více ohrožena strašákem nadváhy a obezity. Jednou z cest, jak se nadváze vyhnout, je naučit děti již v útlém věku jíst správně. V případě jednoho obézního rodiče má dítě 30 % pravděpodobnost, že bude obézní také, jestliže mají váhový problém rodiče oba, stoupá pravděpodobnost až na 70 %!“ dodává Tomešová. Děti ale nedědí nadváhu jako takovou, osvojují si hlavně názory na stravování a „rodinnou kuchyni“, pokud se tedy rodiče nad stravováním zamýšlí, není nic ztraceno ani pro děti.
Soutěž: nápověda č. 15 - Ten, kdo kouří Blend, má souseda, který pije vodu.
vá rybičky?
Nový komentář
Komentáře
medved:
síla, nezávidím. tohle naštěstí vůbec neznám, ale nechci to zakřiknut. Malej ví, že se na nic sahat nesmí a naštěstí to vždycky dodržoval. Maxík i když je extrémně komunikativní,nesnáší, když ho při pláči, nebo trucování někdo vidí, to přímo nenávidí. Takže veřejné scény nehrozí, i bez hrozby sankcemi 
Bohužel taky nesnese, když ho někdo cizí vidí při čůrání, takže zalézáme do koutů, nebo hledáme místa bez lidí, to je někdy děs 
Z_U_Z_U: coz o nudu, ale treba me na zamku nenapadlo, ze nasi mladou ohromne chytnou krasne kovane kliky a nebude ochotna se jich pustit a postoupit do dalsi mistnosti...takze kazdy posun, rev
samozrejme, ze jsme z prohlidky odesli, kdyz to bylo mozne, ale proste okamzite to mozne neni, protoze pruvodce je jeden a tezko te muze nechat projit samotnou zamek nebo tam nechat stat skupinu a jit s tebou 
...takze ac do te doby to bylo vzdycky v pohode, tak tohle bylo maso 
medved: tak já u malého naštěstí odhadnu, kdy se začne nudit, pak není problém odejít. Ale i když je jinak extrémně živej, žádné záchvaty nemá, takže problém nemáme
A to rozhodně nejsem zaslepená matka, jsou chvíle, kdy bych ho trhla mezi futrama 
Ale jinak bych řekla, že je to prostředím. V muzeu krom řvoucí třídy s nezvládající učitelkou, kterým jsme se naštěstí vyhnuli bylo krásné ticho a potichu se bavili všichni, na děti, nejsou-li rozjivené tohle dost působí, alespoň z mé zkušenosti. 
Tobbi: tak to mám doma asi vyjímku, já vůbec netušila, že by mu to mělo dělat potíže, tak jsem to dostatečně necenila
Vivian: Vzala jsem 13 měsíční dítě na impresionisty do Muzea d´Orsay.
Rozhodně dřív než do té ZOO. Většinu času tam prospal. Ve zbylém snědl studené špagety (pod sochama v bývalé nádražní hale) a dělal cukrbliky na všechny kustodky. Druhé dítě zatím bylo jen na koncertě dechového oddělení hudebního gymnázia a školy, kde vystupoval starší bratr. To už teda trochu problém byl - vždycky začala brečet, když lidi tleskali (ještě nezná ty rituály, takže se pokaždé strašně lekla). Ale pochybuju, že to někoho rušilo, protože v tom potlesku pláč nevnímal nikdo jiný než já a vedle sedící babička. Jakmile začalo hrát další dítě, Kebule se uklidnila. A pro jistotu jsme odešly hned po bráchově čísle.
Už jsem tak vycvičená podobnými debatami, že prchám při každém sebemenším náznaku, že moje děti nedrží hubu úplně.
medved:
To je ono! cizí řvoucí spratkové tě štvou, ale vlastní občas nezvládneš 
takhle to má asi každej
Z_U_Z_U: Umí. Zašeptá ti třeba i tři věty. Ale neznám žádné takové, které by umělo třeba půl hodiny komunikovat pouze šeptem...
ja vam vsem hrozne zavidim, ze vite, co vase dite zvladne a co ne....protoze ja to obcas opravdu neodhadnu
dcera je velice poslusne a pomerne tiche dite, dokaze se chovat vzorne, ale ma proste stavy (a zajimalo by me, ktere dite je nema), kdy se chova priserne 
a bezproblemova zalezitost se zmeni v horor 
,ale i pres snahu to proste nekdy nevyjde 
cili, snazim se to odhadovat, snazim se byt ohleduplna, protoze me osobne cizi rvouci spratkove takoy brutalne stvou
Tobbi: vážně si myslíš, že tříleté dítě neumí šeptat?
všechny děti neječí, ječí jen nevychovaní spratci, kterých je v dnešní době bohužel k vidění až příliš. A můžu tě uklidnit, tohle tě nepřejde ani s narozením potomka, já se záměrně vyhýbám dětským slavnostem a podobně, právě kvůli vysoké koncentraci ječících spratků a nesoudnosti matek, které bych časo nejraději nakopla. naštěstí se ještě pár normálně vychovaných dětí najde, jinak by měl syn s dětským kolektivem smůlu 
když matka na porodním sále s narozením potomka nenechala mozek, je myslím celkem schopna rozeznat, jestli je dítě zralé chovat se tak, aby nerušilo okolí
Tobbi: S dětskýma prohlídkama naprosto souhlasím a spousta hradů a zámků je už realizuje.
.
Pokud bere někdo dítko na akci, která je mu proti srsti, tak by zasloužil pár facek. Pokud má děcko o věc zájem, tak je většinou nakloněné respektovat i nějaká ty omezení. A pusa se dá dočasně zaměstnat cumláním něčeho chutného
Osobně bych byla pro speciální dětské prohlídky na hradech a zámcích. Nesoudní rodiče, kteří vezmou dítě na prohlídku, která ho absolutně nezajímá, mi taky lezou na nervy.
A myslím, že to bude trvat přesně do momontu, kdy budu mít nějaké dítě vlastní...
Maminka by si s sebou měla brát nějakou kaamarádku, protože je obecně známý fakt, že matky a otcové jsou k projevům svých potomků absolutně nekritičtí (jak je ten náš Jakoubek chytrý a umí se zeptat...)
p.s. Neznám dítě, co umí v delším časovém horizontu šeptat. Všechny děti ječí, vždyť ještě neumí modulovat hlas
Jak děti,tak vnoučata jsme brali a berema všude.Vždy jsme ale šli minimálně dva dospělí,aby v případě nutnosti jeden mohl s dítětem vyjít nebo vzít na ruku nebo koníčka.
Rikina: malému budou tři a japonsko ho celkem zaujalo, i když pravda, podstatně méně než indiáni, kvůli kterým jsme tam šli.
Daleko víc mě iritovala škola, co tam byla, tlupa rozvřískaných, cca 15.letých nevychovanců, ty bych střílela 
myslím že tohle není o tom, děti někam brát nebo nebrat, ale o soudnosti matky, která své dítě zná, ví co ho zaujme, čeho je schopné a sladí to s ohledy k okolí. Nás nerudné baby hlídačky vychvalovaly do nebes, jak se malej chová slušněji než mnozí dospělí. proto nevidím jediný důvod, proč ho nebrat na takovéhle akce a sedět doma na zadku, či kvokat v mateřském centru. jak už jsem psala, nevzala bych ho na koncert, na přednášku, nebo podobně, vybírám akce, které je schopen zvládnout tak, aby se nenudil a nerušil okolí 
Pravda je, že se ptal, ale rozhodně mi nedělá problém mu vysvětlit a odpovědět. ptal se šeptem, já šeptem odpověděla a nahlas pouze zdravil a loučil se s hlídači, ví, že zdravit má nahlas
tyrkys: stav se juknout, náš malej v muzeu šeptá
a....: vždyť nikde nepíšu, že by člověk neměl brát dítě mezi lidi. Akorát jsem toho názoru, že je rozumné volit přiměřené aktivity, tj. že například dvouleté batole vezmu radši do té ZOO než na výstavu impresionistů :-)
a....: Vivian: Souhlas s oběma. Ono je potřeba začít mrňouse brát na výstavy atp. poměrně malé, ale brát je tam, kde je předpoklad, že to zvládnou. A nečekat, že z toho budu mít já nějaký jiný zážitek, než příšernou únavu. Výstav kde děti nevadí je poměrně dost. A děcka se brzy naučí pravidla a dá se přitvrzovat v požadavcích. Já si kdysi Jáju brala na výstavu pro dospěláky (pokud jsem to chtěla vidět, jiná šance nebyla) s tím, že měla slíbenou velkou čokoládu, pokud vydrží být úplně zticha a bude poslouchat na slovo. Vydržela, já jí občas přišptla, že je hodná a že určitě tu čokoládu získá. Ale tohle se dá realizovat výjimečně.
Vivian: Měla by ovšem existovat nějaká hranice tolerance ze strany okolí. Všichni se rozhodně shodnem na tom, že dítě, který se chová jak to zvíře na výstavu nebo na prohlídku hradu nepatří. Když ovšem někomu vadí vpodstatě samotná existence dítěte, protože dítě už potenciálně představuje nebepečí pro exponáty
a jakýkoli jeho zvukový projev, tak pak jeho averzi vůči dětem na takovýchto akcích vyvolá vpodstatě cokoli.
Nebo počkáš, až mu bude 18?
Jak chceš dítě naučit fungování mezi lidmi, kdy je mezi ně nebudeš brát??? Myslíš, že když si s ním doma sedneš a teoreticky mu všechno vysvětlíš, tak to je ta cesta???
a....: každopádně platí takové pravidlo, že na výstavě a podobných akcích se člověk chová vůči ostatním tak, aby nerušil jejich umělecký zážitek :-) Takže s děťátkem, které není schopno zavřít pusu, bych šla asi radši do ZOO :-) Nemůžu čekat, že na mě a moji ratolest budou všichni brát ohled jen proto, že jsem Matka, a že všem bude to brebentící děťátko připadat roztomilé :-) Na výstavu bych vzala dítě teprve tehdy, až by bylo schopno pochopit, co to znamená "nerušit ostatní".
a....:
to jenom tak na okraj, jako že jsou i okolnosti, za nichž je velmi snadné být nesnášenlivý. 
Rikina: Nebyla jsem v poslední době na žádné výstavě fotografií
a....: mimochodem tuhle jsem na výstavě fotografií viděla skupinu dospělých, kteří se o svých dojmech bavili tím způsobem, že na sebe pořvávali přes dva sály. To jsem byla taky nesnášenlivá.