Foto: Shutterstock

Jak sama prožíváte momentální situaci a myslíte si, že jste na ni lépe připravena než ostatní díky tomu, že jste už zažila nácvik na vesmírnou izolaci?
Z psychologického hlediska nemám naštěstí žádný problém. Všechny mise, které jsem vedla jako velitelka, mě naučily žít v extrémních podmínkách. Jediné, co mi přidělává starosti je to, že na Havaji, kde momentálně bydlím, není v obchodech dostatek potravin.

Co chybí v regálech nejčastěji?
Třeba toaletní papír, čisticí prostředky, ale je i málo jídla…

Kromě nedoplněného zboží vás musí trápit hlavně pracovní změny, že?
I z pracovního hlediska to nebude lehké. Momentální situace nám dost zkomplikovala nábor dalších posádek na přípravné mise s NASA, které měly začít v dubnu.

Mladou astrobioložku a marsonautku z Bratislavy Michaelu Musilovou (31) přilákal k současnému povolání film Tajemné hlubiny od Jamese Camerona. Od dětství nepřestává snít o cestě do vesmíru a především o objevování Marsu. Momentálně je ředitelkou stanice HI-SEAS na Havaji, kde organizuje a vede simulované mise na Měsíc a Mars ve spolupráci s NASA, ESA a mnohými jinými organizacemi. Cílem misí je připravit lidi a technologii na to, abychom jednou mohli žít a pracovat ve vesmíru. Pro NASA poprvé pracovala v pouhých 21 letech, ve 23 letech zkoumala život na grónských ledovcích, a také pomáhala připravovat na cestu vesmírné vozítko Curiosity.

Jako astrobioložka musíte vidět situaci z jiných úhlů, myslíte si, že takový zásah lidstvo zvládne?
Situaci sleduji již od prosince a už tehdy jsem měla z koronaviru obavy. Byla jsem na simulovaných misích na Měsíc a měla jsem velmi málo informací k dispozici. Když jsem viděla, jak se situace vyvíjí, říkala jsem, že by bylo možná lepší zůstat na „Měsíci“ a nevrátit se na Zem. Věřím, že to lidstvo zvládne a dostaneme se z toho, určitě nás to ale velmi ovlivní. Na druhou stranu, poučíme se a budeme lépe připraveni na to, až se něco takového stane v budoucnu znovu.


Foto: Michaela Musilová

Jak situace ovlivňuje vesmírný program?
Karantény po celém světě a pozastavení práce, narušily vesmírný program dost. Hodně projektů je pozastavených, žádosti o granty jsou oddálené a hodně vesmírných aktivit je z bezpečnostních důvodů zrušených. Spolu s NASA a dalšími americkými firmami jsem donedávna organizovala sérii simulovaných misí na Měsíc, které měly začínat v dubnu. Začátky jsme museli oddálit na léto. Nebude to jednoduché, ale nenecháme se zastavit.

Kdy se podíváte do vesmíru? Je to váš největší cíl nebo co byste v životě chtěla mimo jiného ještě dokázat?
Nadále snívám o tom, že se mi do vesmíru podaří dostat, ale do splnění snu je ještě daleko. Momentálně se jako Slovenka astronautka nemůžu hlásit ani do NASA ani do ESA, protože Slovensko není plným členem Evropské vesmírné agentury. Do deseti let by se ale mělo stát členem, a potom se otevřou dveře do vesmíru všem Slovákům, kteří po takové cestě touží.

Co přesně byste chtěla ve vesmíru objevovat?
Nejvíce toužím po tom dělat výzkum na Marsu. Stále máme naději, že by tam mohl existovat mimozemský život, nebo bychom alespoň mohli najít nějaké stopy z minulosti. Měsíc je ale také lákavý. Na něm bychom mohli postavit základny pro dlouhodobý pobyt lidí. Když se to nepovede přímo mně (přece jen, cesta na Mars je vzdálená minimálně 15 let), ráda bych přispěla k tomu, aby se to povedlo alespoň někomu ze Slovenska. V celosvětovém měřítku bych ráda podpořila první základnu na měsíci.
Letěla byste do vesmíru i za předpokladu, že byste se již nemohla vrátit zpět?
Ano, ale až na stará kolena. Až budu starší, budu mít pocit, že jsem si na Zemi užila všechno, po čem jsem toužila. Potom bych byla ochotná letět na Mars s tím, že budeme mít malé šance na přežití. Vesmírné agentury však pracují na tom, aby k ničemu takovému nedošlo.

Od toho jsou zřejmě i simulované mise. Co se na nich odehrává?
Během misí děláme různorodý výzkum, pěstujeme v simulovaných podmínkách rostliny, zkoumáme lávové tunely, protože v podobných tunelech by na Marsu mohl existovat život. Testujeme i roboty a robotická vozítka, abychom věděli, zdali nám na reálných misích budou užitečné.

Když poslouchám, co všechno děláte, přijde mi, že nemůžete mít moc volného času...
Na sebe mám opravdu velmi málo času. Velkou část věnuji blízkým a přátelům. Zbytek věnuji mým koníčkům. Mou největší vášní mimo práci, je tanec a cestování. Tancuji od čtyř let a od té doby jsem vyzkoušela všechny možné styly, přes breakdancing, flamenco po havajský tanec hula.

Jak jste na tom s muži? Nebojí se toho, že budete lepší než oni?
Je opravdu dost mužů, kteří těžko snáší být s ženou, která je ambicióznější než oni. Častokrát potkávám muže, kteří mají komplexy, když zjistí, co všechno jsem dokázala a jaké mám před sebou plány. Plnohodnotný vztah je možný jen v případě, že bude partner moderním typem muže, který bude podporovat pracovní nasazení, stejně jako pomáhat v domácnosti.

A pečujete nějak o svůj vzhled?
Ani ne. Když jde o nějakou speciální příležitost, tak se lépe obléknu, dám si řasenku a šperky. To je asi tak všechno (smích). Jsem velmi praktický člověk a nerada mrhám čas zbytečnostmi. Malovat se každý den je pro mě ztrátou času.


Foto: Michaela Musilová

Plánujete mít děti? Myslíte, že půjde vaše povolání skloubit s rodičovstvím?
Ano, velmi ráda bych měla vlastní děti. Uvidíme, kdy se mi to podaří. Věřím, že se moje profese dá s rodičovstvím skloubit. Stačí se dohodnout s partnerem na dobrých podmínkách, jakým způsobem si budete pomáhat.

Jak se díváte na ženskou emancipaci?
Myslím si, že ženská emancipace je potřebná k tomu, aby se ženy dostaly konečně blíž k rovnoprávnosti mezi pohlavím. Jsou to právě emancipované ženy, které se nebály bojovat za naše práva. Mnoho žen má díky nim lepší podmínky, než byly před desítkami let. Stále ale čelíme v dnešní době nespravedlivým podmínkám, takže za naše práva musíme neustále bojovat.

Setkala jste se s tím, že vás někdo v pracovním prostředí například shazoval, protože jste žena?
Ano, mockrát. Mělo to velký vliv na moji životní cestu, protože jsem se musela snažit a pracovat více než moji kolegové muži. Mnohokrát jsem nedostala příležitost zúčastnit se některých expedic, třeba na Antarktidu, protože „to bylo pro ženy moc náročné“. Na druhou stranu jak se říká: „Co vás nezabije, to vás posílí.“


Foto: Michaela Musilová

Kdybyste měla zakládat po skončení světa nový život na Marsu, čím byste začala?
Museli bychom si postavit základny, kde by lidi byli v bezpečí, a kde bychom si mohli vytvářet podmínky pro přežití. To znamená těžit vodu z půdy a ledů. Museli bychom si najít způsob, jak pěstovat vlastní stravu, skoro všechno recyklovat… především bychom ale museli naučit všechny lidi, kteří by tam byli, aby spolu uměli vycházet i v náročných podmínkách. A přesně to je důležité i v momentální situaci.

Čtěte také: