Brali jsme se z velké lásky a vše urychlilo také mé těhotenství. Narodila se nám krásná holčička a mé štěstí neznalo mezí. Všechno bylo v pořádku, než začal můj muž chodit na podnikové večírky a služební večeře, ze kterých se vracel pozdě v noci. I jeho chování bylo najednou jiné. Byl mlčenlivý, nervózní, prostě najednou to nebyl on. Trpěla jsem pocitem, že si mě nevšímá, a začala ve mně hlodat předtucha, že má někoho jiného. Při jedné mé vyčítavé scéně se zoufale přiznal, že někoho má. Ale pravda byla ještě horší, než jsem čekala.Ten někdo byl muž. Zůstala jsem jako opařená, nebyla jsem schopná slova. Bylo na něm v tu chvíli vidět, jak se mu strašně ulevilo. Vyprávěl mi, jak asi před rokem zjistil, že ho začali přitahovat muži a jak si nedokázal pomoc, až to zkusil. Od té chvíle prostě věděl, že to tak má být. Nechápal, kde se jeho jiná orientace najednou vzala, ale byla tady a on nemohl nic dělat. Našel si vztah, ve kterém je šťastný a sexuálně plně uspokojený. Mně i dítě má moc rád, ale už to dál nejde, žít ve dvou vztazích a něco si nalhávat. Nebylo na tom nic, co by se dalo změnit, a tak jsme se rozvedli. Byl to pro mě předem prohraný boj. Nemohla jsem mu ničím nahradit jeho novou lásku. Musela jsem to překousnout a zvyknout si žít s tím, že mě můj milovaný muž opustil s jiným mužem. Došlo mi, že opravdu existují věci, které člověk nezmění. Dnes spolu vycházíme naprosto skvěle a naše dcera má bezva tátu. Je ještě dost malá, aby to všechno pochopila, ale vím, že mi nikdy nebude vyčítat, že dnes žiju s někým jiným, kdo jí dělá „druhého tatínka“. Navíc má skvělou babičku, která mi je vděčná za své jediné (a podle všeho i poslední) vnouče.


nepodepsaná čtenářka
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY