kritika-do-textu-i-seznam.jpg
Foto: Shutterstock

Mnoho lidí místo prostých uživatelských recenzí sáhne po recenzích profesionálních divadelních kritiků, a to v domnění, že dostanou zaručeně hodnotné informace. Stejně je tomu ovšem nejen u divadelních představení, ale také u filmů. Jak poznáme špatnou a zavádějící recenzi? Janek Lesák a Natálie Preslová doporučují všímat si těchto bodů:

Kritika uráží a útočí
Smyslem divadelní či filmové (ale i jiné umělecké) kritiky, notabene odborné, má být objektivní hodnocení daného díla podle parametrů, které by mělo obsahovat. Pokud ovšem kritik osobně na tvůrce útočí a snaží se je urazit, je to jedno z hlavních znamení, že se nejedná o dobrou kritiku. Typickými výroky tohoto druhu hodnocení jsou například věty jako: „Režisér má svůj vlastní profesní život tak nudný, že chce být za každou cenu zajímavý.“ Případně: „Autor má momentálně tak velké ego, že není schopný dobře tvořit.“ Takové výroky jsou nejen neobjektivní spekulace, ale především regulérní urážky. Samotnou kapitolou urážek je útočení přímo na soukromý život tvůrce či účinkujícího, který do kritiky či recenze v žádném případě nepatří.

Recenzent mluví za ostatní diváky
Umění kritiky se ne nadarmo studuje v samostatném oboru na vysoké škole. Je totiž nesmírně obtížné zůstat objektivní, a přitom prezentovat jen svůj vlastní názor. Je třeba mít na paměti, že jakýkoliv výrok jakkoliv fundovaného odborníka je stále pouze a jen jeho vlastním míněním. Pokud se v recenzi kritik snaží mluvit za druhé lidi, je dobré brát jeho slova v tomto ohledu s nadsázkou. Hodnocení jako: „Diváci jsou na rozpacích a cítí se při sledování tohoto filmu akorát trapně,“ není na místě.

Faktické chyby v recenzi
Každý samozřejmě může udělat chybu. Pokud se ale recenzent věnuje kritice uměleckých děl, jednou z neodmyslitelných či dokonce základních fází jeho práce by měl být zaprvé hluboký vhled do dané problematiky a za druhé důkladné seznámení s dílem jako takovým. Pokud kritik dobře nezná členy tvůrčího týmu či plete jména, je to velmi neprofesionální.

Kritika je ve skutečnosti reklamou na jiné dílo
Často se při hodnocení inscenací nebo filmů vyskytne srovnání s jiným podobným dílem, a to je jistě zcela v pořádku. Ovšem kritika jednoho díla by neměla být rozhodně postavena na vychvalování díla jiného. Samozřejmě není třeba připomínat, že by kritik či recenzent neměl hodnotit žádné dílo, se kterým má jakoukoliv osobní spojitost.

Kritik nepřipouští jiný názor než svůj vlastní
K tomuto bodu není třeba více dodávat. Je dobré mít na paměti, že sto lidí má sto chutí a to, co se nelíbí nám může být v očích někoho druhého klenotem.

Recenzent dává najevo, jak při sledování inscenace/filmu trpí
„Představení bylo tak příšerné, že jsem si musel po jeho skončení jít zaběhat, abych ze sebe tento zážitek setřásl.“ Případně: „Takto mizerné divadlo jsem v letošní sezóně ještě neutrpěl.“ Ano, i takto mohou znít kritiky a hodnocení některých odborníků českého filmového a divadelního rybníčku. Kritika ať už pozitivní či negativní má být vedle objektivity také konstruktivní. Má nabízet prostory pro zlepšení a přinášet nové podněty.

Kde nejlépe hledat tipy na dobré divadelní představení?
Janek Lesák doporučuje navštívit stránky konkrétního divadla a prohlédnout si fotografie či přiložená videa. Z těch je možné udělat si představu o formě, jakou je dané představení podáváno. U filmů pak může dobře posloužit trailer či teaser. Dalším spolehlivým zdrojem může být hodnocení vašich přátel, kteří dané představení/film již navštívili.

Zdroj: Youtube kanál: Janek a Natálka, autorka článku, server i-divadlo, Československá filmová databáze, Divadelní noviny

Reklama