Milé čtenářky, obracíme se na vás s prosbou. Vybrali jsme několik finalistů soutěže a nejvtipnější historku s prdy. Protože bylo těžké vybrat ty nejlepší, chceme, abyste nám pomohly s výběrem. Udělte v anketě svůj hlas historce, která se vám z finálního výběru nejvíc líbí.
Vítězi budou 3 soutěžící, kteří získají balíček s čokoládovými sladkostmi Modré z nebe a toaletním papírem.
Článek se všemi příběhy najdete TADY.
Ani nemluvte, byla jsem na prvním rande, ten kluk mi chtěl dát pusu a jé jé, prrrrrrrr, bylo mi tak hanba, že jsem utekla domů a bylo po rande, už nepřišel...
Moje známá byla nakupovat se čtyřletou dcerou v drogerii. Stála ve frontě u pokladny a podařil se jí jeden tichý, ale s vůní. Myslela si,že nikdo nepozná, odkud větry vanou, a dělala jakoby nic. Ale malá dcerka stojící vedle ní se nevinně zeptala: „Maminko, ty jsi si prdla?“ Celá rudá maminka vše hrdinně popřela a ve frontě vydržela až do trpkého konce.
Sedíme v restauraci se známými. Kamarád odchází, ale bylo vidno, že je celý bílý v obličeji.
Jeho manželka říká: „Má nějaký problémy s větrama.“
Kamarád přijde zpět ke stolu a stojí.
Manželka mu říká: „Co děláš? Sedni si.“
On: „Já nemůžu.“
Už není bílý v obličeji, ale rudý. „Já musím domů, mám bláto na hřišti, prosím, nesmějte se mi. Jsem si myslel, že si jenom prdnu, a šup, už to bylo.“
Odcházel prapodivným krokem a samozřejmě, od nás se dočkal toho, čeho se obával - smích.
No není to ke smíchu? Je.
Vrátil se vykoupaný a úplně jiný človíček a ještě jsme se smáli při dalších setkání, jsou chvíle, které vždy pobaví.
Mně se stal taky pěkný trapas, ale nebylo to v souvislosti s větry, ale s návštěvou WC, a jelikož se nám ve škole dost rozpadá papír (nedá se souvisle odmotat), tak se mi jednou podařilo odmotat perfektní kousek na vystlání prkénka a na samotné utření... Noo, a když jsem přešla přes celé centrum cca tři zastávky tramvají pěšky, tak jsem si všimla, že mi za kalhotami (jako držel se za páskem kalhot nad zadkem) uvízl asi 2metrový toaletní papír, který za mnou dobrou půlhodinu vlál, a já už jsem pochopila, proč se tolik lidí, které jsem potkávala po cestě, tak bouřlivě smálo.
Ještě že jsem se podívala chvíli před nastoupením do tramvaje do jedné výlohy obchodu, jinak bych na to přišla snad až doma a ten trapas by byl fakt ještě větší, pokud by to ještě šlo!!!
Z tělocviku mi hrozila dvojka, protože jsem byla hrozný dřevo. Tělocvikář mi slíbil jedničku, když udělám alespoň stojku na rukou. Doma jsem vše natrénovala u dveří, abych nepřepadla. V den D jsem byla trochu nervózní a žaludek pracoval. Žíněnka byla připravena, tělocvikář taky, aby mi dával záchranu. Zvedla jsem ruce nad hlavu a vší silou jsem se odrazila. Ale jak jsem se do toho vložila, ozval se známý zvuk. Tělocvikář se lekl a rozhlédl se. V tu chvíli okolo něj proletěly moje nohy na druhou stranu a já dopadla s velkou ránou na záda a vyrazila si dech. Od té doby jsem měla vždy z tělocviku jedničku a žádné akrobatické výkony po mně už nikdo nechtěl.
Kamarádka mi nedávno vyprávěla vtipnou historku, jak si příjemně ulevila. Stála na autobusové zastávce, podívala se zleva doprava - nikde nikdo, a tak si „uprdla“. Hlasitý plyn se nedal zastavit. Zapomněla se ovšem podívat za sebe, a tak se dodatečně ohlédala, ale už bylo pozdě. Slečna, která tam potichoučku seděla, byla nechtěnou svědkyní kamarádčiného prohřešku.
Jo, ten trapas se nestal mně, ale mému již bývalému příteli, ale já byla u toho přítomna a vůbec mně nebylo do smíchu...! Naši odjeli na noc ke známým, já zůstala sama doma a měla jsem s přítelem naplánovanou první společnou noc! Tréma jak blázen, oba jsme byly natěšení a nezkušení...! Po přivítání jsme se začali líbat, a když už se schylovalo k našemu sblížení, uslyšela jsem, jak si přítel uprdl,a že nezůstalo jen u prdu jsem se přesvědčila v zápětí, když vystartoval jak řízená střela k záchodu a po nohou mu stékala lidově řečeno „sračka"...! Od té chvíle bylo po lásce, já zůstala nadále nezkušená a na další milostné radovánky jsem si musela počkat půl roku, a to s jiným přítelem, ale toto skotačení se naštěstí obešlo bez střevních potíží...!
Můj hluchý strýc přišel na návštěvu ke kamarádovi. Kamaráda trápily větry, a tak v domnění, že když můj strýček je hluchý a tím pádem nic neuslyší, si klidně ulevil. Na to mu můj strýček řekl: „Ty si myslíš, že když jsem hluchý, že ani nic necítím?"
Ještě jsem si vzpomněla na jednu historku mého tatínka. Vypravovala mi ji maminka.
Naši byli na chalupě a večer seděli venku, s maminčiným bratrem a jeho přítelkyní. Občas se stává, že z ničeho nic dojde k trapnému tichu a nikdo neví, co by tak honem povykládal.
Můj taťka si prostě pěkně hlasitě ulevil a s ledovým klidem prohlásil: „Tohle je můj příspěvek do diskuse.“
Je tomu již dávno, co se toto stalo mému manželovi, který studoval ve Zlíně na průmyslové škole. Jako študáci také navštěvovali zdejší kino a tento případ se právě stal při jednom promítání, kde nebylo moc návštěvníků, ale mezi nimi byl i můj manžel. Z předních řad se ozvalo silné prdnutí a na to reagoval manžel, když pronesl: „Které prase?“ A na tuto otázku zněla odpověď: „Žádné prase, doktor Piďha, přece si nenechám vyvalit bok.“ Měl jako doktor asi pravdu.
Můj nejvtipnější zážitek s prdy se odehrál v rámci rodiny, kdy můj bratr přivedl ukázat svou nastávající.
Večer se sedělo a povídalo a slovo padlo na politiku a můj bratr řekl: „Na politiku se můžu vyprdnout, pojďte se bavit o něčem lepším“... načež si jeho přítelkyně uprdla, ale opravdu nepřeslechnutelně! Všichni jsme chtěli taktně mlčet, ale to by můj tatínek nesměl být provokatér, a ten prohlásil... „No, ještěže jsi neřekl, že se na politiku vysereme..."
Jednou, když mému synovi bylo něco přes rok, jsme šli k mé obvodní doktorce a samozřejmě byla plná čekárna, čekaly jsme celkem dost dlouho a najednou v tichu taková rána a mladej si prdnul tak nahlas, že se začal řehtat a na celé kolo ukazoval zadeček a říkal PRD. Můžu vám říct, že nikdo neudržel smích.
Nový komentář
Komentáře
jeden lepší než druhý, přesto mám favorita, kterému jsem dala hlas
Avilo — #22 kde bydlíš abych věděla že mě to stojí za to hlasování,když daleko nedostanu pusu
jsou pěkný všechny
Ne, nebudu hlasovat, protože se řehtám od začátku do konce...Pošlete ty bonbónky všem...
mam u tebe pusu:) ale snad radsi ani ne:)
Kdo mi dá hlas, tomu dám .... p ..usu
ále prd
je to lidský dělá se to vždycky
Když ste malý každý vám řekne že ste šikovní že prdíte-nemáš aspon bolení bříška,když si odříhnete...až ste velcí tak vám řeknou že ste prase,vždyt je to přirozený a normální,každej určitě zažil nějaký ten trapas a jak se říká smích léčí....jak říkáme jeden prd je lepší než 10 doktorů
OlgaMarie — #16 Já myslím, že se tomu časem taky zasměje...
OlgaMarie — #16 chudák
*modrá — #15 O tom to je! Co je dnes trapas, zítra bude sranda! Ale máš pravdu v tom, že co přijde humorné jednomu, není k smíchu jinému. Mně manžel také zakázal dávat k lepšímu, kterak usnul ve vaně a po probuzení opustil byt a zabouchly se mu dveře. Zvonil, až jsem se probudila a....Já řvala smíchy, on se klepal strachem a zimou.
prdíme, kakáme a zvracíme občas jistě všechny..ale že bysme si tady o tom musely číst a pak ještě diskutovat...
Fakt jsem se zasmála. četla jsem všechno, i ty pod soutěžním článkem. Nechápu, jak se můžete pohoršovat. Jako byste neprděly
OlgaMarie — #12 možná nežeru prdotvorný jídla, že mi by někdy hrozilo vyvalení boku to jsem fakt nezažila
s partnerem před sebou neprdíme ani nesedíme na hajzlu, na tohle má každej fakt svůj klid
*modrá — #4 Tvá reakce mě překvapila. Přesně toto povídání je o tom, že co je v jistou chvíli nevýslovný trapas, je s odstupem času s jistou nadsázkou sranda. Ponaučení:
"Z prdu se nemá dělat tragedie."
Žhavé chvíle se dají prožít právě při zadržování prdu.
Věrulinka — #6 Moje babička by nikdy "prd" neřekla. Ona zásádně říkala, že "uchází", ale i to až ke konci života, když už to prostě nedokázala udržet. Do té doby by si "neprdla" ani za nic. To jsme nikdy nepochopili, že si neulevila a neudělalo se jí líp.
Ale co se jí moc líbilo a co s oblibou říkala, když si někdo "krknul": "Vítej na svět, ošidils prdel". A vždy se tomu sama strašně smála.
Jo, babičky..........
Jste divní, každý prdí a kdo říká že ne, ten pouští ty nejhorší smaďochy. Prdíme s přítelem před sebou úplně v klidu a kamarádi u nás taky prdí. Na ulici je to asi divné, zaprat hezky nahlas, ale abych kvůli každému prdu běhala na záchod ..... to bych tam po zelnici byla celý den...
To je úroveň!