Lucie se s Petrem seznámila před rokem. Jak oba tvrdí, byla to láska na první pohled. Kamarádství rychle přerostlo v zamilovanost, zamilovanost v lásku a než se oba nadáli, byli si jistí, že spolu chtějí strávit zbytek života.

 

„Ve svých dvaatřiceti můžu říct, že jsem skutečně nepotkal, nepoznal tak fantastickou ženu, jakou je Lucie...,“ říká Petr.

„Petr je člověk, kterého miluji celým svým srdcem. Vážím si ho proto, jaký je, co dokáže udělat pro druhé, jaký má smysl pro humor a jaký dokáže být něžný a zodpovědný...,“ říká nezávisle na Petrových slovech Lucka.

 

Říkáte si v této chvíli, že se jedná o dvojici, která měla to obrovské štěstí, že se našla? Napadlo vás, že se jedná o lásku století? Pak se nenechte mýlit. Ono totiž nic není tak růžové, jak se zdá být, a každý líc má i svůj rub.

 

Když spolu Petr a Lucka začali chodit, věděli toho o sobě málo. Až postupem času poznávali jeden druhého, vpíjeli se navzájem do svých životů a prozkoumávali temné kouty svých povah. V této fázi vztahu nastane buď definitivní konec, a nebo naopak, ti dva zjistí, že k sobě opravdu patří, že jsou jeden pro druhého stvoření. A právě druhá varianta se týkala naší dvojice.

„Když jsem poznala, jaký je Petr ve chvílích, kdy mu není dobře, kdy má skutečně zlý den, uvědomila jsem si, že se z něj klube muž mých snů...,“ zasněný úsměv Lucčina slova jen podtrhuje.

 

„Lucka byla první ženou, o kterou jsem se mohl opřít i v těch nejhorších chvílích. Tohle je pro mě jedním z těch milionu důležitých světélek v propleteném tunelu jménem láska...“

 

Lucie věděla, že je Petr občas paličák, věděla, že nerad vaří a uklízí po sobě, a věděla také, že má psa.

„Už od dětství mám panickou hrůzu ze psů. Nesnáším je, bojím se jich, nevěřím jim. To, že má Petr psa, mi nevadilo, proč taky? Nechodila jsem k němu domů, a tudíž jsem se s tou jeho obludou viděla snad všehovšudy třikrát, a to ještě na dálku,“ říká Lucie a v očích jí začínají poblikávat podivná světélka. Zasněný úsměv vystřídala vážná tvář a pokrčené obočí. „Petr věděl, že psy nenávidím. Ale nikdy jsem ho nenutila, aby se toho svého zbavil. Tedy až do té chvíle, kdy mě požádal o ruku...“

 

„Když jsem Lucku požádal o ruku, musím přiznat, že jsem ani nepomyslel na to, jak vyřešíme otázku bydlení. Prostě jsem bral automaticky to, že se nastěhuje ke mně do bytu, kde spolu – a třeba i jednou s našimi dětmi – budeme žít.“ Petr pomalu popíjel kávu a v očích se mu odrážel smutek, který už neměl nic společného s tím rošťáckým pohledem.

„Věděl jsem, že Lucka Bena nenávidí, ale přísahám bohu, že mě nenapadlo, že by někdy pes mohl být problémem ve vztahu.“

 

Petr má svůj byt, ve kterém bydlí se svým labradorem Benem. Jak sám říká, miluje Lucii celým svým srdcem a nepřeje si nic jiného, než aby žili spolu jako manželé. Jenže – Lucie mu jasně řekla: Pokud v tom bytě bude ten pes, nikdy mě tam neuvidíš!... Petr je z toho zoufalý. Jeho pes je už starý a svého pána miluje svým psím srdcem tak, že mu jednou dokonce zachránil život.

 

„Jednou v lese při vycházce mě napadl německý ovčák. Nevím proč, vůbec jsem si ho nevšímal. Ovčák utekl svému pánovi a zezadu mi skočil na záda. Začal mi rvát nejprve bundu, potom kůži na hlavě a šel mi doslova po krku. Ben, který se proháněl po pasece, se přiřítil jako tajfun a bezhlavě se na vlčáka vrhnul. Tenkrát ho to málem stálo život... Vlčák ho ošklivě pokousal na hlavě, na břiše, natrhnul mu ucho a Ben málem přišel o levé oko. Jsem si jistý, že nebýt Bena, dopadl bych podobně, ne-li hůř.... „

 

Lucie pochopitelně tuto historku zná, ale přesto je neoblomná. „Petr ví, jaký strach mám ze psů. Ben je už stejně starý, nechápu, proč ho nedá do útulku, nebo ho nenechá utratit? Pokud by se rozhodl dát psa do útulku, určitě bych mu nebránila v tom, aby za ním jezdil...“

 

Jenže Petr nemá to srdce se svého psa jen tak zbavit. Je to jeho kamarád, přítel a podle jeho slov je na něj Ben tak vázaný, že pokud by ho dal pryč, pošel by žalem.
“Jednou jsem odjel na týden k moři a Bena dal do psího hotelu... Když jsem se vrátil, myslel jsem, že se rozbrečím. Ben celý týden nežral, nepil a prý jen dokola vyl a vyl a vyl.“

 

Petr svého psa miluje, ale miluje i svou přítelkyni a není schopen dát jednomu, nebo druhému přednost.
Lucie miluje Petra, ale není schopna překonat soužití s jeho psem.
Jak oba tuto situaci vyřeší? A co bude nakonec s Benem? To v této chvíli neví ani jeden z nich... Lucie se modlí, aby Ben umřel, a Petr se modlí, aby si Lucie našla k Benovi cestu.

 

„Kdo nikdy neměl psa, nedokáže pochopit, jak silný a láskyplný vztah může mezi ním a člověkem vzniknout. Ben mi zachránil život a já se ho nemůžu teď jen tak zbavit, vykašlat se na něj. Na to ho mám až příliš rád....,“ říká Petr závěrem.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY