Když mi bylo osmnáct, říkala jsem sama sobě, že až jednou přijde ten čas a já budu čekat mimčo, bude pro mne nejhlavnější ten nenarozený drobeček...
Jenže život si jde někdy svou vlastní cestou a nám pod nohy sem tam hodí klacíky, klacky, někdy dokonce i klády, které občas neumíme překročit, nebo nevíme, jak se jim vyhnout.
A mně hodil pod nohy obrovský kmen, před kterým jsem se zastavila. Stojím na místě a nevím, zda
S Honzou jsme se seznámili před rokem. Je to ten typ muže, který vás dokáže v jedné chvíli rozesmát i rozplakat zároveň. Chvíle s ním jsou nezapomenutelné, pokaždé z nich cítím kouzlo, romantiku, něžnost, touhu.
Vím, že se na něj mohu kdykoli spolehnout, že je mi oporou v každém směru. Vím, že moje láska k němu je silná stejně jako jeho ke mně...
Vím?... Popravdě řečeno, spíš bych měla psát věděla jsem, nebo ještě lépe: myslela jsem si.
V této chvíli mám totiž v hlavě zmatek. Neuvěřitelný zmatek a plno otázek.
Cítím strach.
Strach z rozhodnutí...
Před měsícem jsem si udělala těhotenský test ... vyšel pozitivní. V tom krátkém okamžiku, kdy jsem zírala na to veliké plus, se mi zatočila hlava, srdce přestalo na okamžik bít, vzduch se mi nedostával do plic.
Budeš máma! Ta dvě slova mi vířila v hlavě jako tajfun.
Chtělo se mi plakat, chtělo se mi smát, chtělo se mi křičet do celého světa, že zrovna já, já!!! čekám děťátko!
Bohužel, má radost, mé štěstí trvalo jen do chvíle, než se Honza vrátil z práce...
„Čekáš dítě?“ změřil si mě pohledem, ve kterém jsem nezaznamenala ani špetku citu. Radost, láska, zloba ... nic z toho tam nebylo. Jen prázdný, mrtvý pohled.
„Miláčku, budeš táta!“ zašeptala jsem a stále hledala v jeho očích něco. Nějaký záblesk, nějaký odraz toho, že právě teď pochopil, co jsem mu řekla...
„Neexistuje. Dítě si nemůžeme dovolit...“
Naprázdno jsem polkla. Slyšela jsem jeho slova, ale jejich význam mi nějak unikal.
Kde je ten člověk, kterého tak miluji? Kde je ten muž, který mi po nocích šeptá, že jsem jeho brambůrka, jeho hravé koťátko...???
Nebyl tu. Přede mnou stál cizí muž, který mi ledovým hlasem oznámil, že neexistuje, abych byla matkou.
Tu noc jsem probrečela.
Utěšovala jsem se, že jeho reakce byla neuvážená, zbrklá... Že reagoval v šoku z toho, že bude tatínkem.
Pochopitelně to byly slepé útěchy.
Druhý den, když přišel z práce, řekl mi, ať se posadím, že si musíme vážně promluvit.
Hovořili jsme přes tři hodiny. On mi vysvětloval, že dítě je překážkou našeho života. Vysvětloval mi, že přijde dítě a s ním skončí večírky, zábava, přátelé...
Nevěřícně jsem jen kroutila hlavou. Večírky, zábava? Tady jde přeci o nový život, tady jde o to, že já a on budeme mít človíčka, který se narodí z naší lásky...
Snažila jsem se mu své pocity, myšlenky vysvětlit. Říct mu, že žádná zábava nikdy nenahradí mateřství. Tohle se přeci nemůže vůbec srovnávat! Míchat do sebe! Dítě a zábavu! Copak miminko je hračka?
Vztekle vstal z gauče a dlouze se na mě podíval. „Buď já, nebo to dítě. Obojí mít nemůžeš!“ Prásknul dveřmi a odešel.
A já v té chvíli pochopila, že jsem rok, celý dlouhý rok žila s člověkem, kterého vůbec neznám...
Kdo to byl? S kým jsem se to po nocích milovala?
Samé otázky, žádná odpověď.
Vím, že nechci žít s člověkem, který má v popředí zábavu, kamarády, večírky a pro kterého dítě znamená životní překážku. Kdepak, o takového člověka nestojím.
Ale jednu věc nevím... Co teď?
Miluji to maličké v sobě, ale nejsem si jistá, že za těchto okolností si mohu dovolit mít děťátko. Být na všechno sama. Bez financí, bez bydlení, bez manžela...
Zvládnu to? Jsem na to dost silná?
Opravdu nevím, jakým směrem se mám vydat... Bojím se, mám strach.
Na druhou stranu si nedovedu představit, že půjdu na interrupci.
Čas běží a já v sobě marně hledám tu správnou cestu.
Nový komentář
Komentáře
vladka 196: přiznám se, že ti nerozumím
Jak chceš ovlivnit selhání antikoncepce? Už jsem to psala - mám ti kamarádky, které i při HA otěhotněly. Jedna užívala nevhodnou kombinaci léků, další dvě si nebyly VŮBEC ŽÁDNÉ chyby vědomy.
ja bych jeste neco dodala... pred osmi lety jsem zacinala vztah s mym soucasnym manzelem.... byl to takovy divoky vztah, on nemec ja ceska au-pair holka co se chtela zas vratit domu., po jedne bourlive noci v aute.. kdy nam jaksi ehm selhal kondom... a ja byla presne uprostred cyklu jsme museli resit situaci.... do dnes nezapomenu na reakci meho pritele dnes muze, jela jsem v aute... cela rozklepana.... a nevedela co bude. Prizna mse ze tenkrat se mi honily v hlave myslenky ze si to nenecham, dam pryc a tak.... co kdyby... (dneska si za ty myslenky davam pres hubu ale byla jsem mlada blba holka ale to neomlouva) no a najednou muj pritel zastavil a povida mi... "Slib mi ze kdyby se neco stalo tak tohle resime OBA ne TY!" a ja v te chvili poznala ze tenhle chlap zato fakt stoji, vedela jsem ze na to nejsem sama.... ale nic se nestalo..... ale stejne jsem vedela ze ON je fakt uzasny.. a ze me nikdy nenecha samotnou.
Za to jsem poznala na vlastni kuzi jinou variantu, muj cesky pritel mi jednou kdyz mi vynechala MS pri HA (stava se to kdyz berete HA dost dlouho a me to zpusobil Marvelon) lekar nevedel zda jse mtehotna ci ne, bylo to moc brzo... a ja mu tedy oznamila pripadnou situaci... a on se na me podival a povida "A ty by jsi ted to dite chtela?" hned mi ujasnil.. ze on by zadne nechtel...... (brala jsem HA davala jse msi bacha i on.. ale jak pise Sandy i to se stava) v tu chvili jsem vedela ze TENHLE chlap neni pro muj zivot..... a nebyl.. rozesla jsem se s nim a verte mi ze jsem moc rada, ze jsem si ho nevzala....
vladka: Jo, to je moc hezký "neotěhotnět dokud nebudu chtít". Jenže milá Vlaďko, člověk míní a život mění... Stačí si přečíst ty příspěvky od začátku.
A co se týká děcáků - to už je na jiné téma. Tam bychom se už dotkli naprosto jiných témat - rasových a problematiky dívek z E55 a jim podobné. Drtivá většina obyvatel dětských domovů jsou právě děti těchto komunit.
od takovýho chlapa co nejdřív utéct
, ale já osobně nevím, jestli bych měla na to být svobodnou matkou
vladka: hm, "mlada zdrava holka"... a to doktor pozná jako od oka, že je ta holka zdravá?
No nevím. Řekla bych, že jaterní testy až tak zbytečné nebyly...
Nečetla jsem příspěvky, ale nemyslím si o pisatelce nic pozitivního. Co antikoncepce? Vždyť mít dítě, je rozhodnutí dvou lidí. A nedivím se reakci přítele. Jestliže se na něčem takovém nedohodli, tak se měli dohodnout na ochraně. A jak je vidno, rok není dost dlouhá doba na to, aby si dva lidi spolu vyřešili otázku dětí. Je mi jí líto. Ale co už teď.
vladka: já myslela, že jaterní testy povinný jsou... aspoň mně je dělali. Myslím, že normální doktor ti bez JT hormony nenapíše...
Rikina: Aha, myslela jsem nemateriální stránku. A neboj, důchody nebudou už pro nás, natož pro ně
bytecek: No - já jsem se s tím setkala (ne u své osoby, já měla problémy naprosto opačné) a jak to tu čtu, tak se nás s tím v životě setkalo poměrně dost. Nechápu, proč by praxi mělo odnést jen a jen dítě. O tom praxe přece není. Praxí jsem mínila souhru náhod a různých selhání, která bohužel k životu neodmyslitelně patří. Stavěla ses do role nekompromisní a neomylné moralistky, která odsuzuje ty, kteří plodí děti bez předchozího detailistického promyšlení - alespoň takový dojem na mne tvůj příspěvek udělal. Pokud tak tomu není, pak mi, prosím, promiň. Přesto mám dojem, že pokud by každý z nás k tomuto tématu přistupoval tak "zodpovědně", bude tu nejméně o třetinu národa méně.
Hannah01: to snad ne, hodláš živit potomky až do důchodu ( jejich ) ? Já měla na mysli závazek hmotný, nikoli citovou vazbu ... což je samozřejmě na celý život. Většinou :-)))
essence: v tom případě připočítej ještě jednu výjimku - mě. Nepřivolávám ztracené dítě v myšlenkách, a nepřipadám si nějak poznamenaná. Člověk musí umět unést následky svých rozhodnutí, ať už byla dobrá nebo špatná. Hodně žen nese interupci tak těžce jenom proto, že jejich okolí jim dává znát, že jimi opovrhuje. Přitom lidé nemohou vědět, proč se někdo rozhodne právě takto, a nemají nejmenší právo do toho mluvit.
Rikina: Omyl, dítě je závazek na celý život
Tohle si musí každý zvážit sám. Tady jednoznačně převažuje názor dítě si nechat, chlapa poslat někam, a ono to nějak dopadne. Jenže dítě je závazek na 20 let nejmíň, někdy i víc, když je nadané a studující. Je potřeba znát všechny možnosti a okolnosti - bydlení, jestli má práci, jak dobře placenou, jestli to dítě uživí těch 20 let. Kdo ji bude živit na mateřské - rodiče ? No, upřímně řečeno jako rodič bych nejásala, že mám živit ještě i vnouče. Nakonec rodiče jednou půjdou do důchodu, pokud v něm už nejsou, a pak budou dost těžko podporovat dceru s dítětem. V každém případě Kristýna bude na někom závislá, ať už jsou to rodiče, stát poskytující sociální dávky ( které třeba nebudou vždycky tak štědré jako teď - budou volby, může se změnit vláda...) nebo potenciální partner, který by měl živit ji a pro něj cizí dítě ( těch není na každém rohu tucet ). To je strašná spousta faktorů, které z článku neznáme, a patrně většinu z nich Kristýna ani v úvahu nebere, jenom to dítě prostě chce. Pokud je ale situace taková - cituji - bez financí, bez bydlení, bez manžela - miniinterupce by mohla být řešení. Je šetrná a nepoškozuje tolik zdraví, čím dřív se provede, tím líp pro organismus matky. Aby bylo jasno, já nikoho nenutím, stejně tady zase dostanu vynadáno, jak to vůbec můžu říct, že dítě je nejvyšším smyslem života atd. Opakuju, každý si to musí zvážit sám - sama. Ale logicky uvažovat, ne se řídit jen city.
Lowel:
, držím palce aby to vyšlo.
evča78:
, hodně
,
.
hele mě po "tom" nechali v nemocnici týden na penicilínových injekcích, abyse předešlo zánětu, snad taky díky tomu mám teď dva klluky. Vám držím palce ať máte brzo
Lowel: tomu říkám problém, držím palce ať ti všechno vychází, nepostřehla jsem, podruhé to vyšlo? První holčičky je mi líto, to bolí
evča78: moc hezky napsané
...přeju ti hodně
ELiškaK: Já spala s mým bývalým skoro až do rozvodu - a to byla pořádná krize. Jenže proč to hledat jinde a riskovat, když doma je to při ruce a zaručeně bez pohlavních chorob. Samozřejmě, že prožitek nebyl nic moc, ale v té době to na ukojení potřeb postačilo.
danus: Ze svého okolí znám případ, kdy manželka v poněkud rozvráceném manželství přestala brát antiko bez vědomí partnera, těhotenství tajila do 3. měsíce, aby měla jistotu, že on jí nemůže donutit k interrupci... a pak to něj se vší parádou vybalila. Myslela si, že si ho dítětem přiváže - mentální chudinka...
Mam jeden dotaz na pisatelku: Jestli někdy mluvila s partnerem o dětech a dostatečně si vyjasnili, kdo má jaké plány v tomto ohledu do budoucna. Protože partner by měl říct jasně a na rovinu už na začátku vztahu, zda o potenciálních dětech přemýšlel a k čemu dospěl. A je jedno, zda je to žena, či muž.
Tak a teď si jdu přečíst Vaše reakce