Ahoj, posílám svůj čerstvou zkušenost se sociálním úřadem
Jsem v rozvodovém řízení, s nebožtíkem už od loňského dubna nežiju. Bydlím s ročním prckem u babičky (oficiálně), potažmo u přítele. O svěření dítěte do mé péče už bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem, i když ze soudního jednání jsem měla trochu šok. Měli jsme u právníka sepsanou dohodu, ve které jsme se domluvili, že bývalý manžel bude na malého přispívat tři tisíce korun měsíčně. (Mívá kromě cca 16 000 Kč čistého bokem slušné odměny, může si to dovolit). Paní soudkyně, která rozhodovala o "zájmech dítěte", se moudře zadívala do papírů a konstatovala, že mu takhle zbude jen 13 000 Kč a co kdyby chtěl v budoucnu založit rodinu... šla jsem do kolen, tohle jsem opravdu nečekala!!!!! Navrhla vyměřit tisíc korun, nakonec jsem to uhádala na dva. Toliko o soudním jednání, ve kterém nám podle právničky "jen pro formu schválí naši dohodu" :o))
S tímto pravomocným rozsudkem jsem dorazila na sociálku vyřídit si přídavky... bylo mi řečeno, že rozsudek pro ně není adekvátní, že chtějí konečný rozvodový (podle soudkyně pravomocný rozsudek o dítěti měl stačit, bohužel to nevysvětlila jim :o))) Donutili mne vyplnit asi deset formulářů coby "žádost o vyloučení manžela ze společně posuzovaných osob", ofotili si rozsudek a vesele mne ujistili, že přídavky na dítě dostanu nejdříve za dva měsíce, ale moji žádost mi "asi stejně neschválí, takže exmanželův plat mi budou ještě další tři měsíce počítat do společných příjmů".
Představa toho, že bych neměla kde bydlet a musela z těch 5 500 Kč, které mám pro sebe a syna platit nejen plenky, kaše, oblečení, hračky, jídlo, telefon a další, ale ještě byt, je pro mne naprosto nepředstavitelná. Nemluvě o neochotě úřednic na sociálce, které mi ještě drze oznámily, že na to, že nemám peníze, mám mimčo nějak moc hezky oblečené (ať žijí sekáče), tak mě naprosto šokuje jejich tupost... co úřednice, to jiný názor na tu samou věc, jiný výklad pravidel... ale v konečné fázi to stejně vyjde na stejno... že jsou drahé plenky a dětské oblečení? No tak prodejte televizi :o)))))) (Orel) Jen dodám, že neuspěla, neb po rozvodu televizi jaksi ve svém vlastnictví nemám.... mám holou pr... a bezva pocit z toho, že být "matkou vychovávající budoucího uvědomělého občana" se v našem státě opravdu vyplatí :o)
Až zase uvidím v přítelově televizi nějakého chytrolína v obleku za peníz, ze kterého žiju s malým zhruba půl roku, jak s milým úsměvem hlásá "podporu rodin s dětmi", pokusím se ovládnout a nebýt jadrná, protože když už nemám na to, abych prckovi dopřála to, co mají ostatní děti, pokusím se mu dát alespoň to, co má v dnešní době jen málo z nich... slušné vychování! Vím, že mu tím předem bráním v kariéře politika či úředníka, ale alespoň na něj budu moct být hrdá :o) Mimochodem ani počítač, ze kterého tohle píšu, není můj :o))))))))))))))) Vaše věrná čtenářka :o)
zuzu
Bohužel i já jsem jednou skončila na sociálce - dozvěděla jsem se, že mám hezký zlatý řetízek a peníze mi nedali... Držte se a bojujte s úřady dál. A pokud uvidíte politika, co káže vodu a pije víno, klidně si zanadávejte!
Co vy a sociálka? Máte s ní zkušenosti?
Středeční téma:
Úřady, byrokracie - nesnáším vás!
Chodíte rádi na úřady?
Jak se k vám chovají úřednice?
Jste s nimi spokojena?
A co formuláře - baví vás je vyplňovat?
Vlastníte nějaký speciální, který jen tak někdo nezná?
Máte extra zážitky s naší byrokracií?
Napište nám vaše zážitky na: redakce@zena-in.cz
P.S. Možná je i orazítkujeme!
Nový komentář
Komentáře
r1911: víš, já jsem to dřív taky nechápala... dneska už bych se taky nenechala. Začal s tím když jsem byla těhotná, pořád jsem si říkala že se to srovná, zrovna měl nějaké problémy v práci. Nesrovnalo, odešla jsem. Tot vše
Markýza: nevím co vidíš vyčůraného na tom že se k příteli prostě přihlásit nemůžu kvůli majiteli domu. A hodnotíš li ženskou která si žádá o přídavky na dítě jako vyžírky, nebudu raději hodnotit tebe. Mimochodem k příteli jsem s malým nastěhovaná dost krátce a já nevím jaké zvyky máš ve svém životě ty, ale okamžitě chtít na chlapovi aby sponzoroval mně i prcka není můj styl...každý jsme holt jiný.
r1911: Pokud si ani ženy nepřipustí, že se domácí násilí děje, tak
. Něco ve stylu "sytý hladovému nevěří", co?
Nemám právo soudit cizí život a ani se nechci vyptávat na tvoje soukromí, do toho nám nic není, ale nedá mi to se nezeptat (když už jsi to sama v textu zmínila). Cituji: ...a protože jsem odešla od manžela kterej mě třískal aby se na to dítě nemuselo dívat." Zuzu, to tě manžel začal mlátit až po narození dítěte? Protože mi z toho plyne, že už 11 měsíců bydlíš s ročním dítětem bez manžela. Já totiž nechápu, že se někdo nechá mlátit. Jednou k tomu v některých případech dojde, ale opakovaně? A mít s někým takovým ještě dítě? To jako bez dítěte, které by se tedy na to nedívalo, bys neodešla? Ale to jsem už zase úplně mimo téma. Aspoň že jsi od něj odešla. Jen o tom prostě přemýšlím. Život je holt někdy boj, někdy taky dost nespravedlivý. Přeju
svetluszka: co tím chtěl básník říct?
Spoustě věcí nerozumíte, ale hlavně, že úřednice jsou pí*e, které můžou za všechno - a zuzu opravdu miluju takové vyčúránky, kteří oficiálně bydlí u babičky a přitom si hezky žijou s přítelem. To jsou ti praví vyžírkové našich daní -- mmch i mých a já si nemůžu dát do nákladů ani korunu navíc a tak kažou kačku příjmu hezky zdaním, na rozdíl od vyčuraných ráobypodnikatelů
gerda: Taky jsem tak odešla. Vzala jsem si s sebou jen děti, knihy, fotky, kytaru a osobní prádlo... A nelituju. Spoustu věcí jsem dostala darem od přátel, příbuzných. Bydlela jsem s dětma dva roky v pronájmu. Nakonec jsem se zmohla na hypotéku a vlastní bydlení. Někdy je lepší začínat z ničeho a s čistou hlavou.
Na jednu stranu nesnáším protivný úřednice
. Na straně druhý vím, jaký to je, práce s lidma
, některý kousky by se vyjímaly v Zoo. A za další ty dementní nařízení, vyhlášky, a jiný kravince vymejšlí úúúplně jiný jedinci, těm bych dala traverzou do lebky. Tak například daňový přiznání. Furt to zjědnodušujou, letos to zjednodušili až tak, že sem s tim musela za daňovou poradkyní
Vivian:
..no jo, jsme to holt vyžírky, co..?..
...tak a já si jdu udělat kafe, který jsem si koupila za prachy od daňovejch poplatníků..
Ťapina: však já vím
Meander: já to pochopila tak, že se tě jen zeptala
Meander: tak něco podobnýho řekla kamarádka paní úřednici, když jim neprodloužili smlouvu na byt a ta dobrá duše jí posílala bydlet k rodičům- tak jí odpověděla, že do hrobky na Olšanech se jí s dětma ještě nechce
mě to logický nepřijde....a kromě toho, mě docela překvapuje ta absence elementárního lidského cítění-ženská s hodně malým dítětem, na mateřský, rozvádějící se... myslím, že každý krapet soudný člověk musí vědět,že je to dost nápor a když už nemůže pomoct, může alespoň povzbudit
Z_U_Z_U:
Vivian: Krom toho, i kdyby naši žili, jak by asi dva invalidní důchodci živili dospělou osobu v místě, kde není spojení s civilizací a práce nejvýš na kravíně a to ještě zabraná na dvacet let dopředu
Drobet soudnosti, dear...
Vivian: To mě nezajímá. Má si vidět do huby.
Vivian: To je taky jediný pozitivum mýho života
Já hledím taky, ale vydělám zatím na nájem a na náklady, mám je holt trošku vyšší, než ty
Jeremi: to je tak vždycky, když jde o dávky
Ťapina: když nevyděláš, nemusíš platit daně
Jinak o příspěvky pro podnikatele jsem se bohužel nezajímala, radši jsem hleděla hned začít vydělávat
Meander: třeba tvoje rodiče neznala
Ťapina: Když jsem byla jednou v životě opravdu v úzkých a potřebovala jsem pomoc, tak se mě jedna děvenka zmocněná zeptala, proč teda nebydlím u rodičů. Ale jak to mám udělat, když mi na hřbitově nedovolí postavit stan
Vivian: Já jsem chodila na pracák s řetízkem s bílého zlata
Teď mě napadá, nejsou nějaké státní příspěvky pro podnikatele, kteří si zatím nevydělají? Protože mě musí živit přítel, a to teda jak jsem se tady dočetla není zrovna vhodný. Klidně bych se i kvůli tomu oficiálně přestěhovala k babičce, některou bych si na to oživila
Vivian: To jsme zas píchly do vosího hnízda, co?
Ono je to s těma úřednicema hrozně zajímavý.Máma živí sebe a mou mladší sestru.Má deset tisíc.Nájem je šest.Na přídavky nemá právo,protože podle výpočtu jí to prý nesedí o deset korun, říkala paní za přepážkou...