
Foto: Shutterstock
Jana je účetní v malé firmě a má stabilní příjem. V práci je spokojená a to je pro ni důležitější než pár tisíc navíc, které by měla třeba někde jinde. Nikdy neměla kariérní ambice. Práci bere jako nutnost. Po mateřské se vrátila zpět na stejnou pozici a tu vykonává už roky. Stejná výplatní páska, odměny jednou ročně, celozávodní dovolená. Rok co rok. Ale k tomu prima kolegyně a jistota.
Její manžel ambice vždy naopak měl. Podnikat začal velmi brzy, někdy se mu dařilo a někdy také ne. Nouzí nikdy netrpěli, ale pravdou je, že někdy je musel podržet Janin stabilní příjem. Manželé mají společný účet, ze kterého platí rodinné výdaje na bydlení, splácí auto, platí pojistky, obědy ve škole pro děti, atd. Ale zároveň mají každý z nich svůj účet. Janu štve, že teď, když se Petrovi daří, neposílá do společného účtu víc peněz. Ona by to rozhodně udělala, aby se rodina měla lépe a mohli si dovolit třeba častější rodinné dovolené. Petr to má jinak…
A jak moc se Petrovi nyní daří, vlastně Jana neví. Nemá přehled o jeho příjmech. Řekl jí, že ho štve, jak pořád na něj tlačí, aby vydělával víc a víc. Proto jí to už neříká. Navíc argumentuje, že není zaměstnanec, ale podnikatel a pokaždé je částka jiná. Jednou vydělá deset tisíc a jindy třeba sto za jeden měsíc. Jeho to nestresuje, na jídlo vždycky měli, tak ať pořád neřeší peníze. 
Bohužel situace, kterou popisuje paní Jana je častá, ačkoliv názor manžela, že jeho manželce není nic do toho, jaký má příjem, je zcela nesprávný.
Na tuto situaci pamatuje i občanský zákoník, který výslovně uvádí, že manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných studijních a podobných činnostech. Občanský zákoník uvádí, jak se má manžel podílet na potřebách rodiny, když jasně upravuje, že každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.
Jana tedy má plné právo na to, aby jí její manžel zcela informoval o svých příjmech a majetkové situaci. Pokud tak neučiní, může se toho manželka domáhat u soudu, ale to samozřejmě rodinné harmonii nepřispívá.
Zdroj: respondentka Marika, JUDr. Jaroslava Šafránková (ak-safrankova.cz)
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Nový komentář
Komentáře
Manželství je hlavně finanční partnerství a mělo by jít o otevřenou hru. Příjmy, výdaje, případné dluhy. Není nezbyteně nutné, aby oba partneři přispívali stejnou měrou, nebo vkládali do společného rozpočtu většinu příjmů, ale měli by mít přehled o vzájemné finanční situaci.
Možná mám pokřivený pohled skrz moji sociální bublinu, ale já bych měl obavu, že se manželovi v podnikání moc nedaří a rodinný rozpočet dotuje na dluh. A že jednoho dne u dveří zaklepou exekutoři. Bohužel v mé sociální bublině takových případů pár mám.
Vždyť kdyby se rozvedli a soud rozhodoval o výživném na děti, tak bude manžel muset u soudu zveřejnit svoje příjmy.
Tak takový vztah mám za sebou, jenom v opačném gardu - vydělávala jsem víc, než můj bývalý manžel, jako správná debilka jsem mu samozřejmě nic netajila a on se mi odměnil tím, že nejenže zdaleka tolik nepřispíval, ale po čase jsem zjistila, že už téměř všechno táhnu sama a on za mé peníze kupoval svým mladým milenkám šperky.... Takže takovou chybu už bych nikdy neudělala a společný účet už vůbec ne. A do toho, kolik si vydělám, nikomu nic není - po rozvodu jsem byla nějakou dobu sama, poté jsem dost dlouho žila na hromádce s přítelem, ale nikdy mě nezajímalo, kolik vydělá on a jeho taky nezajímalo, kolik vydělám já. Prostě něco financoval on, něco já - dle domluvy. A úplně toho manžela z článku dovedu pochopit, jak mu to musí lézt krkem, mít doma útočnou štěknu, které neleží v hlavě nic jiného, než jak se daří firmě jejího manžela. A to si říká účetní - to bych teda chtěla lístek v první řadě, že neví, kde si najít informace ve veřejném rejstříku (nicméně tam nenajde, kolik si podle ní manžel "ulívá"). Kdybych měla svoji firmu, taky bych se o tom nerozšiřovala ani před partnerem, pokud není společník nebo mi s firmou nijak nepomáhá, tak mu po tom je fakt kulový.....
Manželství, ve kterém panuje nedůvěra, dlouho nevydrží. Důvěra v partnera je zásadní stavební materiál.
Pokud pán přispívá, kolik je třeba, není třeba to řešit. Některé osoby totiž nemají pojem , jaký je rozdíl mezi obratem a skutečným čistým ziskem, je tedy vhodné finanční záležitosti řešit pouze s účetním firmy. Proč to není manželka? To asi bude mít svůj důvod. Firemní peníze jsou vždy oddělené, nejsou to peníze, se kterými lze volně disponovat.
Neumím si představit, že bych nevěděla, jak na tom manžel je. Nepotřebuji vědět každý pohyb na účtu, ani nemáme společný, ale máme společný, kam se posílají peníze na placení všeho, co odchází trvalými platbami a přes SEPA. A když jeden z nás dostane přidáno, tak přidá na přikáže, kterým odchází peníze na akcie, například. Informovanost, důvěra, transparentnost. Moc nechápu myšlenkové pochody dam, které se podivují, že to chce pisatelka vědět. Taky bych chtěla. A je úplně jedno, jestli to je SJM. Chtěla bych vědět, jak se firmě daří a hlavně bych chtěla vědět, jak se jí nedaří, jelikož to by mohlo být velkou ranou rodinným financím, podle toho, jakou formu to podnikání má. Fakt nechápu, že se někdo podivuje nad tím, že to Jana vědět chce. Fakt lidí, jak žijete ve vztahu? Tajnosti, zakrývání, hlavně neříct víc, než je naprosto nezbytné třeba, jak můžete fungovat? Takže také tajíte před manželem, co se dá? Když by mi muž odsekl, že mi po tom nic není, jak se daří jeho firmě tak bCh si musela nafackovat, kde jsem to jako udělala chybu při výběru partnera. A ptala bych se mnohem důrazněji. Ono se také lehce může stát, že ty velké peníze jsou jen kamufláž, firma jde ve skutečnosti do háje, exekuce za rohem a Jana pak bude postavena před hotovou věc, bankrot například. A že krach firmy může znamenat krach rodinných financí, je taková hořká tečka.
Já třeba nechápu, proč to Janě vadí tak, že musí zuřit. Nemají na chleba, mají dluhy, platí všechno sama? Dlouho jsem nevěděla, kolik muž vydělá, jen že je to víc než průměrná mzda. Potom jsme byli něco zařizovat v bance a tam to řekl, málem jsem spadla pod stůl. A to vím, že je velmi chytrý. ( Ale jakou mám ráda zmrzlinu, neví ani po osmi letech
). On taky neví, kolik vydělám přesně na tisíce, každý měsíc jinak. Vztahy nám to nenarušuje, stejně bude jíst co uvařím, i když budeme vydělávat milion měsíčně. Zato vím, kolik vydělá tatínek malé, on nám říká kde by bez nás byl, že si nemusí dělat starosti o malou a domácnost.
Pokud se jedná o rodinné peníze, pak by to měli mít oba partneři čisté a otevřené. Tak to má většina normálně žijících rodin včetně naší. Pokud podniká on nebo oba, i zde by měla být transparentnost a žádné tajnosti. Pak se ví co je zisk, co půjde do rodiny a co na jiné účely.
Kdo kličkuje a dělá tajnosti, ten je v drtivé většině případů neseriózní a s takovým člověkem je nutno si to hned na počátku vztahu ujasnit nebo s ním nebýt.
V případě, že ta zvědavá žena se obrátí na soud, aby konečně věděla, kolik toho její manžel jako FO vydělá, bude to chvíli trvat a soud si vyžádá poslední daňové přiznání, to jest daňové přiznání na předchozí zdaňovací období, čímž je minulý kalendářní rok. A ta žena bude stejně vědět nic.
V článku není uvedeno, zda mají manželé společné jmění manželů anebo mají svá jmění rozdělena. To v rodinách podnikatelů bývá. Pak není uvedeno, jakým způsobem ten manžel podniká. Zda je fyzická osoba anebo společnost s ručením omezeným nebo snad akcionář velkého podniku. Pokud je FO, má firemní účet a svůj soukromý účet. Na firemním má finanční prostředky k řízení firmy, na soukromém to, co si měsíčně vyplácí na osobní spotřebu. Zdaňuje všechny své příjmy a musí o tom vést, podle obratu a počtu zaměstnanců, buď daňovou evidenci nebo účetnictví. Kolik vydělává celkem firma jako FO, to asi nebude povinnost sdělovat manželce. Otázka je: proč není manželka osoba spolupracující a proč tedy daně firmy nevede ona?
Kdo jiný než účetní by měl vědět, že když manžel podniká, tak peníze, které vydělává, nejsou jeho. Jsou to firemní peníze, a on je nemůže libovolně používat na dovolené a jiné věci, co si vymyslí manželka. Pravděpodobně si Janin manžel vyplácí z firmy legálním způsobem prostředky dostačující na provoz jejich společné domácnosti, a zbytek peněz ponechává ve firmě. Z toho platí firemní závazky, a další rozvoj a investice. Jana je účetní, měla by tyhle věci znát. Taky by měla vědět, že povinné údaje o hospodaření firmy jsou dostupné ve veřejném rejstříku, kde si je může kdykoli najít a nemusí to páčit z manžela. V neposlední řadě manžel nemá žádnou povinnost manželku informovat o každém pětníku, který vydělává jeho firma. Ano, kdyby byl zaměstnanec, tak jeho výplata patří i manželce. Což je velice absurdní stav, v tomto státě. Ale firma je třetí osoba, která není ničí ani manžel ani manželka. Je to samostatný subjekt, a firemní peníze nejsou manželčiny peníze ani náhodou. No a za sebe můžu říct, že v okamžiku, kdy by se můj partner chtěl soudně domáhat informace, kolik vydělává moje firma, tak jsme spolu skončili.
Dle meho je to spatne. Ve zdravem vztahu jsou finance cista vec, kdy oba vedi o prijmech toho druheho. Takze pokud nekomu prijde v poradku tajit prijem pred manzelem, urcite je problem ve vztahu.
"Nemá přehled o jeho příjmech. Řekl jí, že ho štve, jak pořád na něj tlačí, aby vydělával víc a víc. Proto jí to už neříká."
Na jeho místě bych se zachovala stejně. Manželka má svoje jistý, svou spokojenost, k čemu potřebuje JEHO peníze navíc a stále víc a víc?
Paní advokátka se může jít se svou radou bodnout. Pán se možná moc dobře zajišťuje na rozvod, až se té semetriky s drápavýma rukama zbaví.
Než se do mě někdo pustí, kdyby to bylo opačně, ženy by patrně radily manželce si ulít bokem, protože po rozvodu každá koruna dobrá. Když to udělá chlap, je to špatně?