roman-tomes-do-textu.jpg
Foto: Profimedia

U muzikálu s tak kultovní a doslova zlidovělou předlohou se nemohu nezeptat na film Slunce, seno, jahody. Vzpomenete si, kdy jste ho viděl poprvé?
To bylo určitě v hodně útlém dětství. S celou rodinou jsme si především v období léta pouštěli celou trilogii. Teď když jsem snímek před zkoušením viděl s odstupem času, úplně se mi vybavila pohoda, kterou s sebou tenhle film nese. Vždycky u něj můžu vypnout a odpočinout si.

Vy v chystaném muzikálu představujete Šimona Pláničku. Bylo těžké si k němu najít cestu?
Ona příprava role je skoro vždy podobná. Pokaždé si píšu osobní životopis dané postavy, abych ji co nejlépe poznal. Ale tady jsem měl práci o něco jednodušší v tom, že jak představa režiséra, tak filmová předloha Šimona je poměrně jednoznačná. Takže stačilo jen nechat se vést Antonínem Procházkou (pozn. red. režisér inscenace) a Ondrou Brzobohatým.

Kdybyste měl možnost si zahrát i jinou roli, která by to byla?
Určitě Venca. To je takový správný charismatický řízek, který je se vším hned hotový. To by se mi taky líbilo.

Je zajímavé, že v muzikálu Sluce, seno, jahody hraje také původní představitel Šimona Pláničky – Pavel Kikinčuk. Dával vám během zkoušení nějaké rady?
Nedával. Já jsem i trochu očekával, že třeba přijde a bude mi chtít poradit, ale neudělal to a nechal mi prostor. Pravdou ovšem je, že bylo skvělé ho při práci pozorovat. Pavel Kikinčuk má za sebou bezesporu požehnanou hereckou kariéru a přiznávám se, že jsem byl až překvapený, jak moc nadaný herec to je.

Co se týče konkrétně vaší herecké kariéry – vy na poli muzikálů nejste žádným nováčkem. Lišilo se nějak zkoušení Slunce, seno, jahody od ostatních inscenací, ve kterých působíte?
Určitě. Je třeba říci, že celý tento muzikál pracuje s jistým principem nadsázky, pro který je třeba mít cit. Aby tento titul zafungoval tak jak má a předal něco divákovi, musí být rozhodně odlehčený. Už je právě proto, že předlohu zná v naší zemi naprosto každý. A za druhé mě hodně zaskočilo, jak byla tato spolupráce náročná fyzicky a tanečně. Choreografie jsou krásné, ale je jich dost.

Tím jste v podstatě nakousnul další moji otázku. V každém muzikálu je třeba, aby herec uměl výborně tančit, hrát a zpívat. Která z těchto dovedností je vám nejbližší?
To je zajímavá otázka, protože při mých začátcích studia konzervatoře byl pro mě primární vždy zpěv. Ale postupem času a s přibývající prací v divadle i před kamerou se mi všechny ty tři složky tak nějak vyrovnaly na stejnou úroveň. Ony totiž patří neodmyslitelně k sobě. Například v roli Šimona se snoubí vše – je to sice na muzikál dost činoherně pojatá postava, ale zároveň zpívá poměrně obtížné písničky a musí i tančit.

Trochu jsme se už dotkli i vašeho natáčení. Je vám bližší jevištní herectví, herectví na kameru nebo jste jeden z těch šťastných herců, kteří mohou dělat oboje stejnou měrou?
V první řadě jsem šťastný, že mohu dělat oboje. Ale na druhé straně se jedná o opačné disciplíny. Před kamerou hrajete očima a více civilně. Občas se mi stává, že když dlouho natáčím, tak mi režisér v divadle říká, abych přidal, protože tam je to málo.

Máte nějaký speciální rituál před představením nebo přímo před premiérou, který vám pomůže se připravit?
Mám. Dělám to už od počátků mojí práce u divadla. Vždy se tak na půl hodiny před začátkem chci být sám a promlouvám si k andělům a svým duchovním průvodcům, aby byli po celou dobu se mnou a všechno dobře dopadlo. Ač to může znít podivně, tak to dělám už dlouho a vždycky děkuju za to, že mě zbaví strachu i trémy.

Proč myslíte, že by naši čtenáři měli na Slunce, seno, jahody přijít?
Myslím si, že s ohledem na to, co všechno se ve světě děje je potřeba, aby se lidé dokázali bavit a odpočinout si. A tohle je ta správná věc, která vám pomůže zasmát se na víc i vypnout a mít na chvíli čistou hlavu a následně krásný večer.

Čtěte také: 

Reklama