seznam.jpg
Foto: Shutterstock

Hromadné nevědomé močení (Barbora)
Vyjeli jsme na zájezd k moři autobusem. Všechny ženy už potřebovaly na záchod, takže se na deset minut zastavilo. Bohužel na benzínce byl jenom jeden záchod a navíc stavělo víc autobusů, takže nezbývalo nic jiného, než si zalézt do trávy a do přilehlého křoví. Každá žena si myslela, že má pro sebe dost soukromí, protože byla noc a všude černočerná tma. Jenže v tom se rozsvítila světla u jiné benzínky a prozradila všechny, kteří místo záchodu zvolili křoví. Všichni vyprskli smíchy, včetně zúčastněných dam. Kolektivní čůrání a pohled pro bohy.

Stopování se šťastným koncem (Jana)
Vyjeli jsme si ještě se dvěma kámoškami na výlet z Prahy do Bratislavy. Jenže asi v půlce cesty se na autobuse něco porouchalo a po půl hodině čekání jsme to vzdaly. Rozhodly jsme se, že půjdeme stopovat. Trochu jsem se bály, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Řekly jsme si, že to riskneme a absolutně jsme nemusely mít obavy – povedlo se nám stopnout autobus, což byl ten náš, už opravený.

Stanování a probdělá noc (Markéta)
Rozhodli jsme se po několika letech jet na Moravu stanovat. Vybrali jsme si kemp, postavili stan, a protože jsme po cestě byli unavení, šli spát brzy. Jenže po několika hodinách mě vzbudily divné zvuky. Neuvěřitelně jsem se vyděsila, protože bylo zcela jasné, že je tam nějaké zvíře. Znělo to asi jako kůň. Po několika zařehtáních se ozval i smích. To totiž nebylo žádné zvíře, ale chrápající stanující soused. Sice jsem nespala, ale celkem se pobavila. Byla to lepší možnost než to zvíře.

Šneci na dálnici (Marcela)
Vyjeli jsme na dovolenou autem a na střeše jsme vezli člun Seahawk. Najednou auto zpomalilo a nechtělo jet rychleji. Tak jsme se vyděsili a už jsme omdlévali z představy, že se nám někde 500 km od domova rozbilo auto. V tu chvíli jsme si všimli projíždějících aut, jak lidé v nich ukazují na naši střechu a lámou se smíchy. Ten člun se nám silou větru postavil, takže není divu, že to nejelo. Nejdřív nás to ale dost vyděsilo.

Jak nastartujeme, když nemáme klíče? (Jarmila)
Už nám končila dovolená pod stanem a v den odjezdu jsme podle radaru zjistili, že se blíží neuvěřitelný liják. Tak jsme okamžitě začali balit, a protože máme obrovský stan, trvalo to dlouho. Manžel si potrpí na perfektní balení, proto mu to zabralo ještě tak dvojnásobně déle. Konečně jsme ale měli všechno zabaleno, ještě nepršelo, a tak jsme měli radost, že se dešti vyhneme. Jenže jakmile manžel začal hledat klíčky od auta a nenašel, vzpomněla jsem si v tu chvíli, že jsem je zastrčila do kapsičky ve stanu. V tu chvíli jsem myslela, že mě zabije, ale už se tomu smějeme. Samozřejmě jsme zmokli a než jsme to rozbalili a zase zabalili, všechno bylo durch. Manžel precizní balení už nechal na jindy.

Zdroj: respondenti redakce