Už jako dítě jsem měla ráda pejsky, ale maminka mi ho nechtěla dovolit – v paneláku. Takže jsem alespoň sbírala vše kolem nich – pohlednice, známky, odznaky... a taky jsem je  fotila.

Jezdila jsem na mezinárodní výstavu psů do Brna – bylo to v červenci v pavilonu Z na výstavišti.

První rok jsem nafotila dva filmy, ale když jsem nechala vyvolat fotky, byla jsem zděšená – pejsci hezcí, ale to okolí – samé nohy lidí, kousky dalších pejsků...

Začala jsem si více všímat „co fotím“ – i okolí. Příští rok už to bylo mnohem lepší.

Pak jsem dokonce fotila bráchovu svatbu a byla jsem pochválena „fotografem“, který nám pak fotky vyvolával, že neměl žádnou práci s ořezáváním... že to bylo perfektní.

Když se mi narodily děti, fotila jsem je, později jsme přešli na natáčení filmů na kameru. Focení jsem na chvíli přerušila, ale s příchodem digitální fotografie jsem zase začala.

Je paráda, když člověk hned vidí, co vyfotil, může to smazat a opravit... Vývoj jde rychle dopředu, člověk koupí fotoaparát a za pár dní mají zase lepší a možná i levnější, ale to by člověk nikdy nic nekoupil, musíme se s tím smířit.

Nedávno jsme byli v botanické zahradě – posílám ukázku.






karieristka
Karieristko,
ani nevíte, jak moc jste mě potěšila zasláním fotografií z Botanické zahrady v Liberci.
Nedávno jsme totiž byli s přítelem na dovolené na pár dní právě v Liberci. Vypravili jsme se mimo jiné na návštěvu i botanické zahrady.
Bohužel tamější směrovky nás do botanické nakonec nedovedly, a proto jsme museli květiny oželet. Náladu jsme si spravili alespoň návštěvou zoologické zahrady, která v zimních měsících působí zcela jinak než v létě.

P.S. Fotografie z Vašich začátků by mě - milovnici psů - také potěšily ;-), tak příště. 
Soutěž

Kdo vypadl v sobotu 18. března ze soutěže VyVolení 2?

Pravidla najdete TADY.
Reklama